Bídné vyhlídky - kapitola 1.

26. srpna 2012 v 17:18 | cimorena |  Salazarova univerzita

Draco seděl v křesle ve společenské místnosti a hypnotizoval plameny v krbu, jako by z nich chtěl vyčíst budoucnost. V ruce držel úřední dopis, který ho informoval, že jeho matka zemřela.
"Hnusnej dopis!" Vztek ho na okamžik ovládl. Crabbe s Goylem na něj překvapeně zazírali a v jejich tupých výrazech se zračilo nepochopení. Raději se ovládl. Vysvětlovat těm dvěma cokoliv, bylo vždy lepší až po pořádném loku uklidňujícího lektvaru. Myšlenkami se vrátil k dopisu a jeho obsahu - Narcisa se zúčastnila nějaké bláznivé akce ve jménu Temného Pána a utržila ošklivá zranění, kterým ani ne po týdnu u sv. Munga podlehla. Jeho otec hnil díky Potterovi v Azkabanu a

on jako sirotek měl jít do rodiny své tety, o které nikdy neslyšel. Zčistajasna se vyloupla odněkud z neznáma. To je skvělé, takhle se dozvědět, že otec měl sestru.
Dobře, to by ještě bral, co bylo horší a přímo potupné… Ne, Draco na to nemohl ani pomyslet! Jaká hanba! Cítil skoro fyzickou nevolnost. Jeho teta byla… moták! Ani se nedivil, že o ní nikdy dřív neslyšel, a neuvěřitelně ho mrzelo, že to tak nezůstalo i nadále.
Tohle byl šok a jak je známo, neštěstí se s oblibou drží magického čísla tři. Jak vidno v jeho případě to platilo. Jako by nestačilo, že má tetu motáka, ona si musela vzít Jonathana Pottera. Bratra Jamese Pottera. A on, Draco, u nich musí bydlet! Nevěděl, že Potterův otec měl bratra. Podle toho, co slyšel, si všichni mysleli, že zemřel v první válce proti Temnému pánovi. Všechno je jinak - nezemřel, ale najednou se objevil i s jeho tetou odněkud z mudlovské trantárie a ironií osudu mu mají dělat náhradní maminku a tatínka. Ta myšlenka mu zkřivila rty do kyselého úšklebku… Tohle nepřežije! Už z vědomí, že jeho teta je moták, umíral ponížením, a jestli se to provalí, bude to znamenat konec jeho postavení ve Zmijozelu. Může to samozřejmě dopadnout ještě hůř. Zmijozel ho zavrhne hned, jak si spolužáci uvědomí, že krev Malfoyů není zas až tak neposkvrněná, jak doposud tvrdil. Ztratí přátele ze své koleje a nezbude mu na celé škole nikdo. Zůstane sám, proti všem. Nejraději by před nimi tohle všechno nějak zatajil, ale pokud se to nepodaří….
Svůj problém přezkoumával ze všech stran i za použití těch nejzmijozelštějších triků. Ve lhaní nebyl žádným nováčkem, nemusí nikomu přiznat, co se v dopise píše, neprozradí, kde má strávit prázdniny a nikomu neukáže, jak zraněný se cítí. Masku lhostejnosti si uměl nasadit skoro tak dobře jako jeho otec, ale ani tak nemá vyhráno. Povzdechl si. Musí počítat s okolními vlivy, s možným únikem informací, s Potterem. Ano, slavný Harry Potter, miláček školy a nepřekonatelný hrdina je největší trhlinou v jeho utajovacím plánu
Nutkání zvracet sílilo. Mít Pottera za bratrance… to by snad radši šel do Azkabanu místo otce. Měl vztek. Vztek na Pottera. Měl chuť ho proklít, ale někdy měl pocit, že by za něj ochotně položil život celý Nebelvír. Jak nechutně hrdinské. A Potter teď všude nadšeně chodí a na chodbách každému, kdo je ochotný poslouchat, vykládá, že se našel jeho strýc a on u něj může bydlet.
"Letošní léto strávím u strýčka Jonathana. Posílejte mi sovy k němu. Ano, budu se stěhovat od Dursleyů… Hurá… Hurá," parodoval si znechuceně Potterovo nadšení. Jestli budu chtít, aby Potter mlčel, musím na něj použít Silencio a nebo líp, namíchat mu lektvar na ztrátu hlasu. Pak mu řeknu, že je to dýňová šťáva, a on to vypije. Draco si uvědomil, že propadá panice, ale žvanění Crabbea a Goylea mu v přemýšlení nepomáhalo.
Prázdniny se blíží, ještě několik dnů a stěhuje se i se svým novým bratránkem do nového domova. Potter se zdál z letošního léta opravdu nadšený, pomyslel si Draco otráveně a otřásl se. Bydlet s Potterem v jednom malém mudlovském domě - otřesná představa! Dům stojí někde v mudlovské čtvrti, bude snad muset žít jako mudla? Bez domácích skřítků? Jonathan Potter je sice kouzelník, ale kvůli svojí ženě žije jako mudla. Brumbál už dozajista obklopuje jejich dům těmi nejmocnějšími ochrannými kouzly a Draco od otce věděl, že členové Fénixova řádu Pottera o prázdninách hlídají na každém kroku. To nebylo moc povzbuzující, vždyť z toho vyplývá, že ani on sám se hlídání nevyhne. Je to k vzteku, nebude moci kouzlit. Tohle léto se výnosu o zákazu kouzlení nezletilých kouzelníků nevyhne.
"Jdeme na večeři?" přerušil Crabbe Dracovi tok myšlenek. "My už máme hlad." Draco znechuceně odtrhl pohled od plamenů a naštvaně jím opovážlivce zpražil. "Vždyť neděláte celý den nic jiného, než že se cpete. Nechápu, jak můžete mít hlad." Teprve pak si uvědomil, že i on by rád něco snědl. Složil dopis a pečlivě ho schoval do kapsy.
Cesta do velké síně proběhla v tichosti. Dokonce i Crabbe s Goylem pochopili, že není v jejich zájmu Draca dráždit a jeho dnes večer dráždilo všechno. Jako by hlad bylo něco, za co člověk může.
Ve velké síni už hlasitě cinkaly příbory a stoly se plnily jídlem. Draco zkoumavě přejel pohledem nebelvírský stůl. Pottera našel okamžitě. Seděl jako vždy vedle Weasleyho , jehož rudé vlasy nebylo možné přehlédnout. Potter byl opět ve středu zájmu a něco neskonale zajímavého vyprávěl ostatním. Draca to otrávilo, nemusel být génius, aby věděl, o čem tak živě diskutují, ale přesto - ví Potter, že jsou bratranci? Ví, že léto stráví spolu v jednom domě? Házel by Potter úsměvy na všechny strany, kdyby to věděl? Draco to věděl. Brumbál si ho pozval k sobě do ředitelny, aby mu šetrně oznámil, co se stalo, jaká provedou opatření, a laskavě mu předal dopis. Dopis, který ho tížil v kapse jako kámen.
Potter se otočil a jejich pohledy se střetly v duelu. Očima se propalovali navzájem a ani jeden z nich nehodlal ten souboj vzdát. Draco pochopil - Potter to ví. Jejich tichý souboj přerušil až Weasley. Z nenadání se postavil, možná jen Pottera nadšeně vítal, možná mu chtěl udělat místo. Ničeho si nevšiml a zůstal stát mezi nima. Rozhazoval rukama, aby lépe vylíčil všem okolo své nezapomenutelné zážitky. Pak poplácal Pottera po ramenou a táhl ho pryč.
Draco si oddechl. Alespoň jiskřička naděje, Potter se určitě nebude chtít šířit o svém příbuzenském vztahu k němu. Hlavně, že Weasley nic neví. Není toho moc, ale v Dracově situaci se počítají i malé body.
***

Draco se ani nenadál a už si balil svůj školní kufr a psychicky se připravoval na setkání s novou rodinou. Čas běžel rychlostí splašeného testrála a nekompromisně se řítil vpřed. Cesta vlakem Dracovi nikdy neuběhla tak rychle. Než se nadál, stáli s Potterem na nádraží Kings Cross. V nepřátelském mlčení mezi sebou udržovali dvoumetrovou bezpečnostní vzdálenost, zatím co zvědavě čekali, kdo si je vyzvedne.
"Chlapci! Abych vás poznal, nepotřebuji ani fotografii," radostně volal asi pětačtyřicetiletý muž s typickými rysy rodiny Potterů.
"Ty musíš být Harry! Vypadáš přesně jako tvůj táta v tvém věku! Kdo by si to byl pomyslel!" Popadl usmívajícího se Harryho za ramena, medvědím stiskem přimáčkl k hrudi, rukou pocuchal vlasy a pak si ho přidržel na délku paží, aby si ho mohl ještě jednou prohlédnout.
Stejný přivítací obřad zopakoval s Dracem. "Draco, moc rád tě poznávám a neboj se, u nás se ti bude líbit. Teta se na tebe moc těší."
Draco odpověděl přikývnutím a na tváři se mu podařilo vykouzlit škleb, který při troše fantazie mohl být považován za úsměv.
"Úplně jsem se zapomněl představit," pokračoval muž a oči mu zářily štěstím. "Dovolte, abych to napravil. Jmenuji se Jonathan Potter a můžete mi říkat Joneku nebo strýčku Jonathane," usmíval se na ně a Dracova šklebu si nevšímal. "Honem pojďte, venku mám auto."
Mladý Potter si se starším Potterem cestou k autu náramně padli do noty a Draca přepadla nepříjemná myšlenka, že zřejmě bude oběma muset říkat jménem. Jonek - to snad zvládne, ale… Fuj! Tak jo, později se uvidí, jak bude Potterovi mladšímu říkat. Jestlipak ho Potter osloví Draco? Ušklíbl se zlomyslně.
Jak se ukázalo, cestování autem nesnášel. Žaludek protestoval proti pohazování a nedýchatelnému vzduchu uvnitř. Prokletý mudlovský vynález! Draco přetrpěl celou cestu až k Jonathanovu domu jako ve zlém snu.
Asi to na něm bylo poznat, protože první, co uslyšel, když se konečně dostal ven, byl starostlivý Jonathanův hlas. "Draco, měl jsi říct, než jsme vyjeli, že ti bývá v autě špatně, dal bych ti lektvar."
"Nevěděl jsem to," zavrčel Draco nakvašeně a cítil se ponížený.
"Dýchej zhluboka, za chvíli to přejde," radil mu Jonathan, "ale nejlepší je si odpočinout. Pojďte, chlapci, ukážu vám váš pokoj."
Postrkoval je ke dveřím a vysvětloval: "nevěděl jsem, jak vám ho zařídit, aby se vám líbil. A Carisu napadlo zařídit pokoj v barvách vašich kolejí. Prosím, po schodech nahoru." Jonathan se na oba usmíval. Vyšli do prvního patra a on před nimi slavnostně otevřel dveře prostorného pokoje.
"Vítejte," řekl a posunkem je zval dál.
Mají mít společný pokoj? Draco se vyděsil. V jednom pokoji můžou spolu spát bratři a ne nepřátelé. I když se dozvědí, že jsou vlastně čirou náhodou bratranci. Copak můžou tímhle způsobem přežít prázdniny?
Draco večer uléhal do postele povlečené do zmijozelsko-nebelvírských barev a přál si, aby se probudil z téhle neskutečně živé noční můry. Navíc si vytáhl tu kratší špejli a má zítra službu u nádobí. Nespletl se s tím číslem tři? Není pro smůlu magické číslo třicet tři?
***

Ráno Draca probudil hřejivý sluneční paprsek. Slastně se protáhl v měkkých peřinách a se zavřenýma očima si užíval lenošení. Mysl se jen pozvolna probírala ze spánku a neochotně opouštěla sen o slávě a obdivu celé kouzelnické společnosti. Znovu se protáhl a jeho ruka se dotkla závěsu na okně. Prsty přejel po látce a závěs se lehce odsunul, aby do místnosti vpustil více sluníčka. Skutečnost udeřila Draca silou blesku. V jeho pokoji přece není okno tak blízko postele! Myšlenky zavířily hlavou ve zběsilém tempu - dopis z ministerstva… matka… Potter… Prudce se posadil a doširoka otevřel oči. Potterova postel byla prázdná a vzorně ustlaná. Draco tiše zaskučel a ovládl dětinskou touhu zalézt pod peřinu a tvářit se, že tu není. Ale měl hlad a taky přeci nemůže dovolit, aby kdokoli z Potterů získal falešný dojem, že on, Draco Malfoy, jim půjde z cesty tak snadno! Vylezl z postele, pečlivě se oblékl, učesal, umyl a teprve potom se důstojně, s maskou nezájmu až pohrdání, vydal dolů do kuchyně.
Nelíbilo se mu tady. Nesnášel mudly a už vůbec ne mudlovské domy! Prostředí, které ho obklopovalo, mu připadalo cizí a nepochopitelné. Život se mu v poslední době sesypal jako domeček z karet a včerejšek byla naprostá pohroma. Jak by si někdo s tak vznešenými předky z rodiny čistokrevných kouzelníků, zvyklý na obsluhu domácích skřítků a přepych mohl zvyknout na tohle! To je jako se přestěhovat z paláce do chlívku. Kradmý pocit opuštěnosti zatlačil do pozadí. Ani si snad neuvědomil, že lituje otcova i matčina postavení Smrtijedů a přeje si, aby se nikdy nepřidali na stranu Pána zla. Neutralita se mu v této chvíli jevila jako nejrozumnější. Přemohl touhu se otočit a vrátit do ložnice a s předstíranou sebejistotou stiskl kliku, aby otevřel dveře.
***
Harry seděl u snídaně a vypadal unaveně. Dnes ráno ho noční můra probudila brzy. Únava, smutek, frustrace a pocit viny se přetransformovaly na vztek. Jedno jméno mu bušilo v mysli - Snape! Ten odporný zrádce, který ho měl učit nitrobranu, a místo toho…?! Nechápal, jak mu může Brumbál věřit. Vždyť v první řadě za Siriusovu smrt může právě Snape! Především kvůli tomu mizerovi Sirius opustil bezpečí domova, aby šel bojovat na ministerstvo, jen aby Snapeovi i sobě dokázal, že není k ničemu!
Harry si rukou nešťastně podepřel hlavu. Nadávat na Snapea bylo snadné, vztek na něj otupoval bolest i vlastní pocit viny. Nechtěl si připustit nic, co by mohlo vést k myšlence, že i on nese část zodpovědnosti za co, co se stalo.
Slunce jen nejistě vykukovalo nad obzorem, když Harry sešel do kuchyně. Pozoroval svět pomalu se probouzející za oknem. Některá okna domů se rozzářila umělým světlem a několik aut odváželo své obyvatele do zaměstnání. Jak pouliční lampy zhasínaly, ulice se plnila lidmi spěchajícími za svými povinnostmi. O dost později, i když to Carisa odmítala, Harry pomohl připravit snídani, a než odešli s Jonathanem do práce, odvedl Harry strýce stranou a požádal ho o tišící kouzla kolem postele. Jonathan se na nic nevyptával a s účastným pohledem člověka, který všechno ví, přikývl.
"Dobře, Harry, dnes večer," přislíbil.
S Jonathanem si hned porozuměl, líbil se mu vlastně hned od prvního okamžiku, kdy ho spatřil. Tolik mu připomínal tátu a možná se na něj také tak díval. Vzpomínka na včerejšek vyvolala na Harryho tváři mírný úsměv.
Pak si vzpomněl na Malfoye a jeho úsměv se ještě roztáhl. Když včera vystoupili z auta, Malfoyův obličej se zdál místo obvyklé bledosti téměř voskově bílý. Nevolnost vyvolaná jízdou autem setřela obvyklý povýšený výraz a nejistota, která křičela z celého jeho postoje, zabránila Harrymu vyslovit jakoukoli poznámku, i když se mu jich na jazyk dralo bezpočet.
Jonathanův nápad zařídit jim společný pokoj nevnímal jako nejšťastnější, i když věděl, že prokletí se obávat nemusí. Dokonce ani Malfoy, pokud věděl, nebyl takový blázen, aby riskoval vyloučení ze školy kvůli pochybné pomstě Harry Potterovi. A poprat se? Obyčejným mudlovským způsobem? Tak tohle Harrymu už vůbec starosti nedělalo. Stát proti Dudleymu a jeho partě bylo o moc horší. A pak, tohle je mudlovský svět, svět ve kterém je Malfoy sám. Nemá tu své ochránce ze Zmijozelu, aby se za ně mohl schovat, kdyby šlo do tuhého…
Zatímco si všichni tři prohlíželi pokoj, který měli chlapci sdílet, Harry poslouchal Jonathanův uklidňující hlas. "Draco, nejlepší, co bys v tuhle chvíli mohl udělat, je odpočinout si. Není to nic, za co by ses měl stydět. Některým lidem jízda v autě prostě nedělá dobře. Až si odpočineš, můžeš se k nám dole připojit," přesvědčoval Draca vemlouvavým hlasem.
"Nechápu, jak v takové plechovce vůbec můžeš jezdit, i Weasley má lepší," prohlásil Draco pohrdavě a všemožně se snažil zamaskovat, jak strašně mizerně se cítí. "Jeho auto létá a ministerská auta by tu vzdálenost zvládla během několika minut a ne HODIN! Nemusí se vyhýbat žádným překážkám, protože ony se vyhýbají jemu."
"Pravda, že naše auto nelétá ani nejezdí, jako to ministrů kouzel, ale i tak je lepší jet v něm než tu vzdálenost absolvovat pěšky," usmál se Jonathan a velkoryse přehlédl Dracovo nabubřené chování.
"Mohli jsme se přemístit anebo… myslel jsem, že jsi kouzelník, určitě jsi slyšel o přenašedlech!"
"Tohle je mudlovská čtvrť…" Jonathan chlácholivě poklepal Draca po rameni, "ale mám dojem, že je ti lépe. Nechceš jít tedy s námi dolů?"
"Ne, zůstanu tady!" Na důkaz, že to myslí vážně, Draco štítivě odhrnul pokrývku a okázale se posadil na postel.
"Nabídl bych ti něco k jídlu, ale pokud ti pořád není dobře, mám dojem, že to není dobrý nápad…"
"Nic nechci," odmítl Draco stroze.
"Dobře, řeknu Carise, aby ti něco připravila, až budeš mít hlad. Harry, pojď, necháme Draca odpočívat. Rád bych tě představil Carise, právě se vrátila," řekl, zaposlouchaný do zvuků o patro níž.
Harry si užil nádherné odpoledne a Carisa, i přestože byla rozená Malfoyová, měla s touto rodinou společné jenom blonďaté vlasy a štíhlou postavu. Jinak to byla milá a starostlivá žena bez sebemenší stopy po Malfoyovské nadutosti.
Sotva se Harry s Jonathanem objevil v kuchyni, otřela si ruce do utěrky a přátelsky natáhla k Harrymu ruku.
"Ahoj, moc ráda tě poznávám, ty musíš být Harry. Brumbál nám dal několik fotografií. Omluv mne, že jsem vás nemohla v domě přivítat.
Harry přikývl. "Dobrý den, madam."
"Ne, madam mi neříkej, jsem přece tvoje teta. Jmenuju se Carisa. Předpokládám, že mi nebudete chtít s Dracem říkat teto, takže když použiješ mé jméno, bude všechno v pořádku. Jaká byla cesta?" zeptala se a vybídla Harryho, aby se posadil ke stolu.
"Cesta byla fajn, jen mne překvapilo, že bydlíte zrovna tady. No, víte… vlastně jsem prázdniny trávil v téhle čtvrti každé léto jen o několik ulic dál, u Dursleyů. To jsou také moji příbuzní," vysvětlil Harry a podíval se Jonathanovi do očí. "Nikdy jsem vás tu nepotkal…"
"Přestěhovali jsme se sem teprve před dvěma měsíci. Vlastně bych ti měl říct několik věcí. Asi tě zajímá, proč jsem nezažádal o tvoje poručnictví hned, když tví rodiče zemřeli?" řekl Jonathan a přemýšlivě si mnul bradu.
Harry mlčky přikývl. Carisa zatím položila na stůl konvici s čajem. Podala oběma talíř s obloženými chleby, poté se tiše omluvila, že odnese něco k jídlu také Dracovi. Harry zapomněl na hlad. Visel svému strýci na rtech. Dychtivě očekával příběh, který mu vysvětlí, proč se jeho strýc zjevil až teď a proč…
"Asi začnu tím jednodušším, i když v pravdě toho není moc." Jonathan se váhavě podíval na Harryho, než se zeptal: "Víš, že prastaré obětní kouzlo, které vyvolala tvoje máma, aby tě ochránila před Voldemortem, Brumbál využil a připoutal k domu její sestry?"
"Jo, vím o tom," přitakal Harry.
"Tady bydlíme, protože na kratší vzdálenost je toto kouzlo snazší přenést. Jedná se spíš o jeho rozšíření. A protože tvůj táta rovněž bojoval ve snaze tě ochránit…"
"Já vím," zašeptal Harry a před očima mu vyvstala jeho jediná vzpomínka na rodiče. Ta, za kterou vděčil mozkomorům.
"…nebyl až takový problém svázat tvou ochranu s krví otce. Jak jsem řekl, jedná se jen o rozšíření a to značně usnadňuje blízkost domu spojeného s krví tvé matky." Jonathan si prohrábl rukou vlasy.
"To ostatní není už tak jednoduché Odkud začít?" Znovu si prohrábl vlasy a pak pomalu pokračoval. "Studoval jsem také v Bradavicích, ale školu jsem dokončil dřív, než tvůj otec nastoupil do prvního ročníku. Nebyl jsem nijak výjimečný - normální student, jakých je tam asi většina. Ne jako tvůj táta" Jonathan se usmál, jak se pomalu začal ztrácet ve vzpomínkách. No jo," povzdechl si. "Někdy ti o něm povyprávím víc, ale teď zpátky ke mně. Vlastně je můj příběh docela prostý, asi jde jen o ten začátek. Abys pochopil, nikdy jsem ho takhle nevyprávěl…" zakroutil hlavou a zahleděn do prázdna jako by mohl vidět to, co se tenkrát odehrálo.
"Mým nejoblíbenějším předmětem se stalo studium mudlů. Začal jsem ten předmět studovat, protože jsem si neuměl představit, jak vůbec někdo může žít a nepoužívat magii. Postupně mě začal tento svět fascinovat a po závěrečných zkouškách jsem se rozhodl pracovat v blízkém kontaktu s nimi."
Harry se usmál, uměl si Jonathanovo nadšení mudly představit. Před očima se mu objevil jiný kouzelník sdílející se strýcem stejné nadšení. Musí Jonathana s panem Weasleym seznámit, umínil si.
"Pracoval jsem v terénu pro ministerstvo v oblasti Nápravy nevydařená kouzla a vymazával mudlům paměť a nahrazoval jim vzpomínky. Při jedné takové akci jsem potkal Carisu. Ona je moták, proto se jí její rodina rozhodla zbavit," pokračoval Jonathan a zamračil se. V očích se mu rozzlobeně zablýskalo.
"Koupili jí v Londýně krásný dům a přidali doporučení, aby se s nimi už nepokoušela spojit, protože je ostudou Malfoyů. Carisa byla nešťastná, chtěla dokázat, že je schopná naučit se všemu, aby si zasloužila respekt svojí rodiny, a opatřila si hůlku. Ten vydřiduch, co ji prodal, se živil podváděním motáků, a dokonce i mudlů. Očarovával je tak, aby kouzlily i bez magické moci těch, kdo si je koupili. Výsledkem se stávala neštěstí - spadlý strom, zřícená budova, požár… Pomohl jsem jí její dům opravit a pozval ji na večeři.
Chodil jsem s Carisou půl roku, když ses narodil. Voldemort byl v té době skutečně velmi obávaný černokněžník. Tví rodiče se museli schovat. Někdo zjistil, že jste jeho prvořadý cíl, ale ani ve chvílích, kdy usiloval o zničení vaší rodiny, nezapomínal zabíjet mnoho jiných, kteří se jakkoli vzepřeli jeho plánům. Nebylo to období, kdy jsme se s Jamesem hojně navštěvovali. Měl o vás velkou starost a já se zase bál o Carisu. Její rodina o ní najednou znovu projevila zájem. Prodali jsme dům a schovali se v jedné mudlovské vesničce, co nejdál od Malfoyů a Voldemortova řádění.
Nedlouho na to jsem se dozvěděl, že jste byli zrazeni - James a Lily mrtví a ty svěřen do péče Lilyny sestry. Byl jsem rád, že jsi našel novou rodinu, a také jsem byl rád, že na nás kouzelnický svět zapomněl. Žil jsem s Carisou jako mudla a nechtěl jí připomínat svět, kde jí tolik ublížili. Nenapadlo mě, že tobě zase ublíží mudlové, promiň Harry."
"Ale jak to, že teď víš o všem? Přestěhovali jste se, mluvili s Brumbálem…"
"Dracovi zemřela matka, otce má v Azkabanu… Neumíš si představit to překvapení. Sovy k nám už dávno ztratily cestu a najednou Carisa dostane zprávu z ministerstva kouzel! Spojil jsem se tedy s Brumbálem a zjistil i to ostatní. Proto jste oba tady."


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama