Univerzita Salazara Zmijozela – kapitola 4.

14. září 2012 v 8:14 | cimorena |  Salazarova univerzita

Slunce se sklánělo k západu už po desáté od té doby, co beze stopy zmizel Harry Potter, hrdina a naděje kouzelnického světa na přemožení Lorda Voldemorta, Pána zla, jehož jméno se většina obyvatel bála i jen vyslovit.

Albus Brumbál seděl v ředitelně a mnul si unavené oči. Noci, které nespal už ani nepočítal. Měl vysoké požadavky na všechny členy Fénixova řádu, ale černé stíny pod jeho očima dokazovaly, že sobě dopřává odpočinku ze všech nejméně. Půlměsícové brýle, za kterými si studenti během školního roku zvykli vídat jiskrné oči plné humoru, mu seděly na nose
nakřivo. Jiskřivý humor se mu z očí ztratil spolu s chlapcem, nad nímž vždy držel ochrannou ruku. Zkrabacené čelo

dosvědčovalo hloubku zármutku. Bývalí ředitelé školy se neodvažovali na svých obrazech ani pohnout, aby nenarušili tuto prchavou chvíli zdánlivého klidu a napjatě čekali na pokyny, aby svému nástupci mohli okamžitě přispět svojí pomocí.

Ředitel se ve své židli konečně narovnal, srovnal si brýle a rukou odsunul ke straně stolu několik dní staré kouzelnické noviny, aby přivítal těch několik příchozích, které si pozval - Artura Weasleyho, Nymfadoru Tonksovou, Alastora Moodyho a Severuse Snapea. Přeběhl je pohledem a promluvil: "Vítám vás a děkuji, že jste přišli. Něco nového, Arture?" obrátil se bez velkých úvodů s přímou otázkou na kouzelníka s rezavými vlasy.

Artur Weasley zavrtěl hlavou. "Nic zvláštního. Jen snad… Rookwood byl tím, kdo se angažoval a poslal Garricka Tazlora a Oskara Hughuse do Kvikálkova vymazat Carise Potterové paměť. Rookwood je také, jak jistě víte, jedna ruka s Malfoyem a Malfoy podplatil každého, kdo se nechal. S jeho návratem do Azkabanu už nemůžeme počítat, a ani Brousek s tím nic neudělá, protože Harryho svědectví bylo zpochybněno a naopak teď Malfoy požaduje odškodné za prožité útrapy ve vězení a k tomu ještě veřejnou omluvu spojenou s očištěním jeho jména.

Podle toho, co se mi podařilo zjistit je pravděpodobné, ale ne jisté, že spolu se synem se mu skutečně podařilo unést i Harryho. Bohužel nemám žádné přímé důkazy, které by to potvrzovaly. Na to byli únosci příliš chytří a stopy po sobě zametli dokonale. Malfoy samozřejmě popřel jakékoli souvislosti s Harryho zmizením a únos vlastního syna prohlásil za prosazení práva. Nikdo si nedovolil proti tomu něco namítnout. Pokud měl komplice, musel jím být Rookwood a možná i někdo další…"

"U všech Smrtijedských sviní!" Moodyho kouzelné oko, kterým doposud podezřívavě sledoval Snapea, jak stojí ve stínu Brumbálovy pracovny a tře si zamyšleně kořen nosu, se mu začalo zběsile přetáčet na všechny strany. "Tvrdil jsem hned od samýho začátku, že je zpropadeně nebezpečné dávat Pottera s Malfoyovic klukem do jedné domácnosti!" zanadával a kouzelným okem se vrátil ke sledování Snapea.

"Máš něco, Alastore?"

Moody se zaškaredil, až každá jizva na jeho tváři se zkroutila a dodala mu ještě divočejšího a nebezpečnějšího vzezření. "Řádění Smrtijedů na severu je podezřelé. V těch místech nikdy nebylo nic než malá mudlovská vesnička a napůl zřícený hrad bezvýznamné hodnoty," zavrčel. "Podle svědka, co čirou náhodou to jejich řádění přežil, na tom místě došlo k rituálnímu vyvraždění Re-purgo. A pokud se dá věřit tomu jeho nesouvislému blekotání, předpokládám, že šlo jen o první polovinu takzvaného Inverzního obřadu. Druhou je Re-genero."

"Inverzního obřadu? Ozvala se Tonksová a zvídavě se rozhlédla po ostatních. "Nikdy jsem o něm neslyšela…"

Moody se na ni podíval svým normálním okem "To máte štěstí," pousmál se křivě "mě se v Egyptě při privilegiu jeden zrušit, podařilo ztratit nohu," a svá slova doprovodil významným poklepáním na pahýl zakončený dřevěnou protézou. "Starobylý obřad, temný a krvavý. Nelíbil by se vám. Má dvě části, Očistu a Znovuzrození. Obětováním velkého množství lidských životů lze dosáhnout obnovy celých měst, pozvednout je ze zapomnění a navrátit jim původní lesk a slávu. Ovšem jestli se tak stalo i nyní, se můžeme stěží přesvědčit, protože náš přítel Voldemort neopomněl celou vesnici skrýt," přesměroval svou řeč k Brumbálovi, a nakonec svou pozornost zcela přesunul ke Snapeovi. Kouzelné i zdravé oko na něj upíral s nepřátelskou intenzitou. "takže nám nezbývá, než se obrátit na našeho Smrtijedského špeha." Pronesl Moody sarkasticky a slovo špeha vyslovil tak pohrdavým tónem, že nikdo nebyl na pochybách, jak to myslí.

"Stačí, Alastore…!" snažil se Brumbál udržet nevraživost starého bystrozora ve snesitelných mezích, ale Moody se nedal.

"Tak co se děje mezi kolegy Smrtijedy, Snape?"

Snapeovy oči se zúžily nenávistí a svaly na čelisti mu zacukaly hněvem. Ovládl se a raději se podíval na Brumbála. "Temný pán mě zatím nepovolal a žádný z mých informátorů neví nic konkrétního… ale za hodinu se mám sejít s Luciusem Malfoyem v jakési naléhavé záležitosti. Mám sebou vzít lektvary… Zjistím, co se dá."

Ředitel přikývl. "Dobře, Severusi. Nymfadoro," vyzval Brumbál mladou čarodějku "Podařilo se vám s Remusem najít někoho, kdo neměl vymazanou paměť a něco zahlédl?"

Tonksová položila zpět na Brumbálův stůl půjčeného Denního věštce. Už ho četla před týdnem a stejně znechuceně dnes jako předtím odvrátila oči od článku z titulní strany, ze které s přeslazenými falešnými úsměvy pomrkávala Dolores Umbridgeová. Nad fotografií palcovým tučně vytištěným titulkem stálo:

Harry Potter vyloučen ze školy čar a kouzel v Bradavicích

Harry Potter, chlapec, jehož jméno se stalo symbolem i nadějí nejednoho kouzelníka, byl vyloučen z Bradavické školy. Je hrdinou nebo jen rozmazleným klukem, využívajícího poct za něco, co si již nemůže pamatovat? Ptáme se, co se přihodilo, osoby nejpovolanější - Dolores Jane Umbridgeové, první náměstkyně ministra kouzel, která v loňském roce na žádost exministra Korneliuse Popletala přijala místo profesorky obrany proti černé magii. Zároveň zde působila jako Bradavická vrchní vyšetřovatelka a v poslední řadě na čas zastupovala, samotného Albuse Brumbála. Ten jí s důvěrou přenechal vedení, protože sám se v té době pustil po stopách Vy-víte-koho.

Vy jste, paní náměstkyně, vyučovala v Bradavické škole, proč jste přijala toto místo?
Místo profesorky obrany proti černé magii jsem přijala, jak již bylo řečeno na žádost, dnes již exministra, Korneliuse Popletala. Důvod, proč s touto žádostí za mnou přišel, byl samozřejmě jednoduchý - pro mě z neznámého důvodu ředitel Bradavic Albus Brumbál má každoročně problém na tuto pozici najít vhodného učitele. A mně, jelikož mám kladný vztah k dětem a Albuse Brumbála si nesmírně vážím, to připadalo jako dokonalá příležitost spojit svůj zájem s pomocí Albusovi.

Řekněte nám, prosím, jakým studentem byl Harry Potter?
Harry Potter je velice zajímavý chlapec, ale bohužel sláva a zvláštní zacházení ze strany bradavického personálu mu neprospívá. Během mých hodin toužil vždy po pozornosti a byl ochoten udělat cokoli, aby se mu jí dostalo. Vyrušování a zanedbávání učení pro něj bylo běžnou praxí a příležitostí, jak na sebe upozornit. Ve volném čase rád vyprávěl spolužákům smyšlené historky a snažil se o založení kroužku, jehož cílem bylo provozování nebezpečných kouzel. Naštěstí se mi to podařilo zjistit včas a mohla jsem účinně zasáhnout a zabránit zranění některého ze studentů.

To bylo velmi zodpovědné, tím jste jistě získala důvěru Albuse Brumbála, ale řekněte nám, porušil Harry Potter už někdy dříve zákon o omezení kouzlení nezletilých?
Ano, vlastně kouzlení před mudly se pro něj už stává pravidlem. Jak jsem řekla, chlapci jde o pozornost a pro obdiv je ochoten porušit veškerá pravidla i zákony. Nezastaví ho ani hrozba odhalení naší společnosti. Poprvé porušil zákon o omezení kouzlení po dokončení prvního ročníku, kdy ministerstvo jeho přestupek řešilo pouhým napomenutím. Ve druhém ročníku se cítil natolik povýšen nad své spolužáky, že odmítl do školy cestovat vlakem a za tímto účelem ukradl létající automobil. Ovšem za použití značného vlivu Albuse Brumbála, chlapec vyvázl bez potrestání. Proto není jistě divu, že následující léto kouzlil znovu. Nafoukl svou mudlovskou tetu a samozřejmě ani tento incident nepřiměl ředitele zmíněné školy, chlapce vyloučit. Ministerstvo mělo spoustu práce s nalezením dotyčné a úpravou paměti všech, kdo ji viděli letět. A v loňském roce o prázdninách před svým mudlovským bratrancem vykouzlil patrona. To ho sice ministerstvo pozvalo před komisi, ale Brumbál vše opět urovnal a chlapec se znovu vyhnul trestu. Je snad tolik překvapující, že o letošních prázdninách kouzlil nanovo?

Co se přesně stalo a jaká kouzla použil?
Zdá se, že chlapec nacvičoval útočná kouzla, jejichž obětí se stala, jeho ubohá motácká teta Carisa Potterová. Použil na ni přesně tato kouzla: Mdloby na tebe, štítové kouzlo Protego a Re-cingo. Nejsem si ani jistá, zda měl představu, o jaká kouzla jde. Při mých hodinách působil spíš jako slabší student a velmi spoléhal na svou spolužačku Hermionu Grangerovou. Magický potenciál chlapci nechybí, to ne. Spíš bych řekla, že jeho problémem je pohodlnost a neochota se učit, pokud kolem není dost těch, kteří by nad ním vzdychali obdivem.

Harry Potter se nedostavil před komisi, proč si myslíte, že se tak stalo?
Zřejmě tušil, že tentokrát by při kárném řízení neunikl trestu, i přes nespornou přízeň Bradavického ředitele, a rozhodl se řešit vzniklou situaci útěkem. Nebo možná chtěl vyvolat svým útěkem pozornost či soucit veřejnosti a využít prestiže Chlapce-který-přežil, aby opět nemusel čelit následkům svého nezodpovědného chování. Nakonec Harry Potter už jednou útěk za tímto účelem úspěšně použil a ministr mu nejen odpustil veškeré tresty, ale zaplatil mu čtrnáctidenní pobyt v Děravém kotli a vyčlenil mu auto k přepravě na Kings Cross. Nemůžeme se tedy divit, že stejné taktiky využil i tentokrát.

Co je pravdy na tom, že je chlapec nezvěstný?
Nejsem si jistá. Harry Potter má, řekla bych skoro zázračnou schopnost, vyhnout se zodpovědnosti i trestu a má mnoho příznivců, kteří nebudou nikdy váhat, mu v jeho výstřednostech pomáhat. Jsem si jistá, že pokud mu bude přislíbena beztrestnost, objeví se. Ale jsem přesvědčena, že takový postup by byl v rozporu se zákonem a osobně jsem se zasadila o jeho vyloučení. Chlapec by měl pochopit, že ani blýskavé pozlátko slávy spravedlnost neovlivní.

Pro Denního věštce Sofie Pravdivá

"Nechutná záležitost…" kývla Tonksová hlavou k Věštci a tyrkysové vlasy dokonale sladěné s halenkou se jí přeměnily na špinavě zelenou.

"Harry byl, i přes veškerou mou snahu, vyloučen. Ovšem tento problém je v porovnání s jeho možnou smrtí zanedbatelný," vydechl Brumbál ztěžka.

Tonksová souhlasně přikývla a rychle spustila: "Harryho Pottera naposledy viděl Jonathan Potter, když ho s Malfoyem vysadil před domem. Carisa Potterová si nevzpomíná a zřejmě už ani nevzpomene, že v ten den byla v práci a do knihovny sebou brala oba chlapce. V širokém okolí není nikdo, kdo by něco viděl a zároveň neměl upravené vzpomínky."

Brumbál přikývl. "Takže nic nového."

"Je mi líto, Albusi," řekla a zavrtěla hlavou. "Musím uznat, Tazlor a Hughese odvedli svou práci důkladně," dodala ještě směrem k panu Weasleymu s ironií v hlase.

"Alastore, rád bych si se svědkem promluvil sám, neupravoval mu nikdo paměť?"

Snape bolestivě vtáhl vzduch do plic a bezděčně sjel pravou rukou ke svému levému předloktí. Když si všiml Moodyho křivého úsměvu, rukou ucukl, jakoby se spálil. "Temný pán, Albusi," přerušil Brumbála, "omluv mě, musím odejít…"

"Samozřejmě, chlapče," kývl mu ředitel na pozdrav. Pohledem ho provázel až ke dveřím a sledoval, jak jako stín za nimi mizí. Pak se obrátil ke svým zbylým společníkům, měli ještě co projednávat a čas je jejich nepřítel a oni ho už ztratili příliš mnoho.

***
Harryho k vědomí probraly důkladné facky a třesení. Kolik času uběhlo od poslední návštěvy v Malfoyově kobce nevěděl, ale tentokrát si byl jistý, že by byl radši, kdyby na něj zapomněli. Otevřel oči. Třásl s ním a fackoval ho domácí skřítek, jestli ten, který mu občas donesl jídlo a pití, nevěděl. Za skřítkem se rýsovala postava Luciuse Malfoye. "Vstávej, Pottere, Temný pán tě očekává," oznámil a s odporem zkřivenými ústy kolem sebe zakouzlil čistící kouzlo.

Harry se ztěžka vyškrábal na nohy. Hlava se mu točila a před očima měl černo, přestože prostor zalévalo světlo z chodby v dostatečném množství. Neohrabaně vykročil, na nejistých nohách se zapotácel, zastavil, aby získal ztracenou rovnováhu. Ve výšce pasu ucítil netrpělivé postrčení a nakvašené skřítčí zafrkání. Malfoy Harryho netrpělivě popadl za loket, kouzlem si ho připoutal k ruce a rychlým tempem vyrazil ven. Vlekl Harryho až na hranici svého pozemku, odkud se přemístili.

"Hrad Temného pána," informoval Malfoy Harryho stručně.

Harry se rozhlédl s nelíčeným překvapením. Na první pohled měl dojem, že se přemístili do Bradavic - jezero, hrad a Zapovězený les na obzoru. "Nejsme na vycházce, Pottere!" vyštěkl Malfoy a táhl chlapce k hradu. Harry klopýtal za ním. Tohle opravdu nejsou Bradavice, uvědomil si, Zapovězený les se rozprostíral na nesprávné straně hradu a všiml si i dalších detailů, v kterých se to tu lišilo. Přesto místo působilo jako téměř identické dvojče celých Bradavických pozemků i s hradem.

Slunce pálilo s intenzitou létu vlastní, ale Harry si jeho tepla příliš neužil. V tak rychlém tempu, do jakého ho nutil Malfoy, mu způsobovalo závratě. Potom žhavý jas slunečních paprsků vystřídala temnota chodeb Voldemortova hradu a Harryho ovanul vzduch ledový a stejně ponurý jako dech mozkomora.

Přestože venku hrad tolik připomínal ten Bradavický, chodby uvnitř bez obrazů a duchů působily nepohostinně, nezajímavě a byly cítit zlem. Harry přímo slyšel, jak se z holých kamenných zdí ozývá nářek zoufalých obětí nechutných zvěrstev a černomagických rituálů. Jemné chloupky na pažích i krku se mu naježily nedefinovatelným pocitem hrůzy. Obklopoval ho pach smrti. Cítil smrt. Nepochyboval, že na tomto místě musí být častým hostem a přitom sledoval Smrtijedy v černých kápích, jak jako její poslové, naplnili chodby a poslouchal spěšný klapot jejich kroků.

Harry se snažil stačit Malfoyovu chvatu a přestal se rozhlížet. S očima upřenýma k zemi, doufal, že vyčerpáním neupadne. Nestaral se dál o maskované muže, které stejně nedokázal přes jejich masky rozpoznat a už se soustředil jen na to, aby s Malfoyem srovnal svůj krok. Zpola vlečen, jen jako z povzdálí vnímal Malfoyovy odpovědi na pozdravy Smrtijedů dokud nezaslechl známé jméno.

"Rád tě vidím, Severusi," polohlasně pozdravil Malfoy a Harry vzhlédl. Smrtijedovi z pod kápě vykukovaly dlouhé černé mastné vlasy, Harrymu tolik povědomé. "Máš lektvary, o které jsem tě žádal?"

"Taky tě rád vidím, Luciusi, ale pokud si dobře vzpomínám, žádal jsi mě o lektvary bez bližších podrobností. Svěř se, jaké problémy tě sužují," zazněl výsměšný hlas tlumený maskou.

"Stačí mi jakýkoli posilovací lektvar pro Pottera. Ve sklepení mi trochu nastydl a Temný pán ho bude chtít mít v plné síle," Odpověděl Malfoy, stáhl si masku z obličeje a vešel do postraní chodby. Významným pohledem vyzval Snapea, aby následoval jeho příkladu.

"To není jen nachlazení," konstatoval Snape s jistotou a zaujatě si Harryho prohlížel. Pak vytáhl ampuli naplněnou lektvarem šedým jako omítka. Zatřepal s ní a v kalné tekutině se rozvířila sedlina, vytáhl zátku a pach silně připomínající zpocené ponožky zaplnil okolí. "Vypijte to, Pottere!" přikázal.

Harry stiskl zuby. Jeho nenávistí zúžené oči křičely odmítnutím víc, než jak by to dokázal slovy. Lucius neotálel ani vteřinu, hrubě chlapce uchopil, aby mu znemožnil pohyb, druhou rukou mu zaklonil hlavu a Snapeovi stačilo jen násilím rozevřít stisknuté čelisti a do krku nalít obsah ampule. "Sérum diagnosis," vysvětlil, zacpal Potterovi nos i ústa, aby nemohl lektvar vyplivnout a soustředěně pozoroval jeho reakci. Potter se bránil. Chvíli to vypadalo, že se zalkne, ale nakonec mu nezbylo než polknout.

Harry cítil opět ten strašný chlad a jeho přesvědčení, že se s přeměnou jak takž vyrovnal, vzalo za své. Třásl se, měl dojem, že znovu cítí zápach hnijícího masa a někdo se snaží zmocnit jeho vzpomínek. Kdyby ho Malfoy nesvíral tak pevně, sesunul by se k zemi.

"Přeměna na mozkomora?" zeptal se výsměšně Snape a se zdviženým obočím se podíval na Malfoye. "Neměl jsi co dělat?"

Malfoyova tvář po Snapeově jízlivé otázce nezdravě zežloutla jako novinový papír politý čajem a v očích mu zlostně zablýskalo. Sledoval, jak chlapcova tvář zešedla, na čele mu vyrazil chladný pot a z uší, nosu i úst mu začaly odcházet sotva zřetelné chomáče černé mlhy, aby se v následující chvíli v průvanu chodeb neškodně rozplynuly.

"Draco," cedil Malfoy neochotně přes semknuté rty.

"Máš štěstí, Luciusi, že mám s sebou i dryák na neutralizaci černé magie. Není to sice přesně to, co by Potter potřeboval, ale lepší něco než nic." Během řeči vytáhl hnědý olejnatý lektvar a nalil ho do úst již nevzpírajícího se Nebelvíra. Kluk se rozkašlal, až mu z úst šla bílá pěna. Celý proces trval sotva dvě minuty, ale Snape věděl, že nemají času nazbyt, Temný pán nerad čeká, proto rychlým kouzlem Pottera očistil a nalil do něj ještě posilovací lektvar. "Během minuty bude jako rybička," Oznámil Malfoyovi, nasadil si masku a vyrazil do hlavního sálu s dalšími opozdilci, aby zaujal své místo.

Malfoy nečekal, až se Harry vzpamatuje, nekompromisně ho vláčel za sebou v rychlém tempu, dokud nestáli v rozlehlém sále, tolik připomínající Velkou síň v Bradavicích. Nechyběl tu ani začarovaný strop odrážející počasí venku. Bezchybně modrá obloha zalitá sluncem, byla v podivném kontrastu se znamením zla, které se vznášelo nad jejich hlavami.

Smrtijedi zaujímali svá místa kolem úctyhodného stolu vyrobeného z těžkého dřeva. Ten zabíral téměř celý prostor v čele síně. Desku stolu místo nohou podpíralo několik umělecky vyvedených hadů, jež s hlavami u země nepřátelsky upírali své nehybné oči kamsi do prostoru, zatímco jejich těla směřovala vzhůru k desce a táhla se dál po jeho hraně, aby se ocasy mohly proplétat ve složitých ornamentech.

Malfoy s Harrym dlouhými kroky zamířil k němu. Zastavil před Voldemortem, Harrymu podkopl nohy a přinutil ho spolu s ním pokleknout. Jednu ruku zabořil do černých střapatých vlasů, zacloumal mladíkem a tím uhasil velkou část jeho odporu.

"Luciusi, jak vidím, pohlídal jsi mi Harryho dobře," přivítal Voldemort Malfoye. Seděl pohodlně usazen na svéstříbrné bohatě zdobené židli s vysokým opěradlem a měkkým zeleným polstrováním. Koutky bezretých úst se zvedly bezcitným úsměvem. "Rád vidím, že si spolu dobře rozumíte…" spokojeně ohodnotil Luciusovo zacházení se zajatcem, ale svou pozornost věnoval jen Chlapci, který přežil. "Mám něco, co ti kdysi patřilo, Harry," pomalu vytáhl hůlku z cesmínového dřeva. Harry ji poznal, stisk Malfoyova držení zesílil. Přestože se zdála na dosah, byla Harrymu na míle vzdálena. "… a vzhledem k tomu, že ji už nepotřebuješ… " jeho zlý úsměv se roztáhl, až se v bledém obličeji zaleskly žluté zuby. "Waldene… přelom to," Řekl Voldemort pomalu a Harryho hůlku podával Macnairovi zatím co upíral oči na chlapcovu tvář, aby mu neuniklo sebemenší hnutí jeho mimiky. Walden Macnair se hrdě napřímil a pospíchal splnit rozkaz.

Harry na okamžik strnul, ale v následující chvíli, se posílen Snapeovým lektvarem, pokusil Malfoyovi vytrhnout. Nedbal vlasů, které zůstaly v Malfoyově dlani, ale s divokým řevem se snažil na hůlku dosáhnout. Voldemortovo štítové kouzlo ho tvrdě srazilo zpět a Malfoy ho opět znehybnil ve svém pevném sevření. Harry viděl jako ve zpomaleném filmu Macnaira vstávat a se smysly zastřenými zoufalstvím slyšel skřípání odsunované židle, pobavený smích přítomných, klapání kroků po kamenné dlažbě a nakonec… křupnutí! Ohnivě rudé peříčko vyklouzlo ze své dřevěné schránky, zavířilo vzduchem a ve spirále se lehounce snášelo k zemi. Dopadlo jen kousíček od Harryho. Jako ve snu natáhl ruku a pírko sevřel zkřehlými prsty v dlani.

"Všechno nejlepší k narozeninám, Harry." Popřál mu Voldemort výsměšně a pobavený řehot ostatních Smrtijedů naplnil síň odporným smíchem. Voldemort se předklonil a natáhl ruku. Chladnými bílými prsty uchopil chlapce pod bradou a surově si jeho tvář přitáhl k sobě. Harry vykřikl. Pokusil se vyprostit, ale hubené prsty se mu bolestivě zaryly do čelisti a hlava v místě jizvy se hrozila rozskočit. "Hledá Brumbál svého Zlatého chlapce, Severusi?" zasyčel Voldemort a rudé oči mu žhnuly krutou radostí.

"Brumbál zburcoval celý Fénixův řád, posílá své lidi do všech koutů a snaží se po něm nalézt alespoň sebemenší stopu, ale úspěch zatím neměl. Vůbec neví, kde hledat. S ministerstvem spolupracovat odmítá, nikomu nevěří, proto je raději nechává v mylných předpokladech, že Potter utekl o své vlastní vůli. Tato hypotéza se konec konců nabízí sama, Potter by neprovedl takový kousek poprvé," chladně oznamoval Snape, bez jediného zaváhání či stopy po soucitu.

"Vidíš, Harry, konečně jsi v mé moci a staneš se klíčem k porážce těch, kteří by měli tu odvahu nebo drzost mi vzdorovat." Přiblížil se k mladíkovu obličeji tak blízko, až Harry ucítil nakyslý pach černokněžníkova dechu. "Do té doby mi bude potěšením ti poskytnout střechu nad hlavou," usmál se a Harry napůl očekával, že z ústního otvoru se vysune hadí rozeklaný jazyk. Pak sevření jeho čelisti nečekaně povolilo a Harry oslepen bolestí upadl. Voldemort s pohledem stále upřeným na mladíka spokojeně zasyčel. "Windsore!"

Smrtijed velký jako troll přičinlivě vyskočil. "Odveď zajatce do cely, tam počká, než bude opět vhodné se k nám připojit."

Windsor okamžitě přichvátal a Harryho popadly dvě velké ruce. Neobtěžoval se čekat, až mladík vstane, táhl ho ven ze sálu tmavými chodbami hlouběji do ponurého podzemí. Chodba, schody, zahnuli za roh, znova schody ještě jednou za roh. Chodby se stávaly chladnějšími a temnějšími. Harry se snažil postavit, ale neměl to štěstí. Kdykoli se mu to už skoro podařilo, Windsor jím smýknul. Nakonec Harry přistál v cele na studené podlaze z nedbale opracovaných hrubých kamenů.

Nohy si přitáhl k hrudníku a s očima pevně zavřenýma složil hlavu na kolena, rukou si třel jizvu. Nepřestávala pálit a blízkost k tomu ďáblovi v hadí kůži, zde v tomto hradě nasáklého černou magií, fungovala jako obzvlášť silný přijímač. Jako anténa naladěná jen na jeden druh vln - na lorda Voldemorta. Jestli informace řečené na setkání měly zůstat před Harrym utajeny, Voldemort se spletl, protože vše sledoval, jakoby tam stál. Sledoval to JEHO očima.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama