Únos – kapitola 2.

2. září 2012 v 15:09 | cimorena |  Salazarova univerzita

Sobota. Draco místo aby seděl v křesle a užíval si dopoledne plné pohody obskakován úslužnými domácími skřítky, seděl nad mísou neoloupaných brambor a rozladěně do jedné z nich píchal škrabkou. Mohl si vybrat, buď vyluxuje v obýváku, nebo oloupe brambory. Zvolil brambory. Vysavač nesnášel stejně jako všechny ostatní mudlovské přístroje a při škrábání brambor si mohl představovat, že loupe zcvrklofík do zmenšovacího dryáku. Potter jeho volbu přijal v klidu, jen kývnul a Draco už hodnou chvíli slyšel nepříjemný zvuk doléhající sem zpoza dveří.


Tři týdny uplynuly od doby, kdy našel článek o útěku svého otce z Azkabanu a on se domníval, že ho otec odtud musí odvést do tří dnů! Ale už uplynuly tři týdny a on stále trčí tady! Uvězněn mezi mudly! Škrabku znovu naštvaně zabodnul do brambory a prudce ji vytrhnul.

Vyseknutý žlutý kousek brambory vyletěl do výšky a dopadl do dřezu kde si právě Carisa oplachovala ruce. Překvapeně se ohlédla. "Nevíš si s něčím rady?" zeptala se, nečekala na odpověď a okamžitě přispěchala k Dracovi. "Podívej, to musíš takhle," bramboru přidržela Dracovi před obličejem, přiložila škrabku a dlouhým tahem s ní přejela po hnědém povrchu. Slupka se oddělila a ukázala žlutý vnitřek.

"Nejsem idiot," vyjel Draco na Carisu vztekle. Byl zlostí bez sebe, protože si přesně tak, už od samého začátku pobytu v tomto domě, připadal. Carisa mu znova a znova trpělivě vysvětlovala, jak si bez hůlky rozsvítit na schodech nebo spláchnout záchod. Nechápal, proč má splachovat. Všude, doma i v Bradavicích, se zrovna tohle obstarávalo samo. Neznal nikoho, kdo by se tím musel zabývat! Učil se dělat spoustu věcí, u kterých se během poučování mnohdy červenal. Nemluvě o neustále přítomnosti Pottera a jeho nadřazeného úsměvu. Samozřejmě se i přes svou averzi nevyhnul občasné obsluze domácích spotřebičů, kterým se vyhýbal jak čert kříži. Jediným z mudlovských vynálezů, co vzal na milost, byla televize. Před ní vydržel vysedávat a nezáleželo, zda v ní právě běží stupidní seriál, reklama nebo film a s neskrývaným zájmem před ní seděl tak dlouho, dokud ho Carisa nevyhnala.

"Ani mě nenapadlo si něco takového myslet. Vím, že jsi chytrý chlapec, uvědomuju si ale, že je tu pro tebe spousta nezvyklých věcí," Zkoumavě na Draca pohlédla. "Tvá špatná nálada zřejmě neplyne z bezradnosti, jak správně loupat brambory?" Draco se sevřenými rty zarytě mlčel. "Nechceš mi o tom něco říct?"

Draco vstal od stolu, škrabku pohodil do misky, zvedl bojovně bradu a rty zkřivil v pohrdání. "Když to chceš slyšet, nejsem domácí skřítek…!" odfrkl. "Nepleť si mě s ním! Pokud potřebuješ výpomoc, Potter se může přetrhnout, už mu chybí jen to správné oblečení!" Nedodal, jak rád by mu věnoval část svého povlečení přesně k tomuto účelu a s vysoce zvednutou hlavou odkráčel. Ve dveřích minul zmíněného Nebelvíra s nechutným úsměvem, proto ještě přes rameno na něj panovačně houknul. "Pottere, oloupej brambory!" a zmizel na schodech. Zamířil do jejich společného pokoje, aby pracoval na domácích úkolech, potřeboval přijít na jiné myšlenky.

Harry by se nejspíš naštval, kdyby si nevšiml Malfoyova každodenního zoufalého prohledávání Věštce, jak pásl po jakékoli zprávě po otci a jeho strnulého postávání u oken. Ano, každé ráno přilétala sova s novým deníkem a zdálo se, že útěk Smrtijedů už nikdo neřeší. Malfoyovo arogantní přesvědčení, že ho otec musí odtud co nevidět odvést, dávno vzalo za své a Harry se přistihl, že s ním má… skoro soucit. I když, žít pod jednou střechou s úhlavním nepřítelem a budoucím Smrtijedem Harryho mírně řečeno netěšilo.

Považoval situaci, v níž se s Malfoyem nacházeli za výsměch osudu. Dělit se o tak úžasnou rodinu zrovna s ním?! Ve snu by ho nenapadlo, že bude nucen v jeho blízkosti trávit tolik času, i když na druhou stranu bylo zajímavé Malfoye pozorovat, jak se potýká s nástrahami mudlovského světa. To mu skýtalo pravé zadostiučinění za všechny podlosti, kterých se vůči němu, Ronovi či Hermioně dopustil. Tři týdny a Malfoy se musel proti své vůli a k svému znechucení naučit používat mudlovskou techniku. Lednici si už nepletl s žádnou jinou skříní ani se sporákem, a když Carisa zapnula vysavač, už nesahal po hůlce. Tohle všechno viděl Harry jako pokrok.

Carisa měla radost, když Harry s Dracem navzdory Albusovým varováním spolu vycházeli poměrně dobře. Nevěděla, že z nutnosti přežít, spolu na dobu prázdnin uzavřeli tiché příměří - když to šlo, šly si z cesty a Harry jí nechtěl kazit radost tím, že by ji přesvědčoval o opaku.

Prázdniny Harrymu nikdy neplynuli v takové pohodě jako tyto. S ukrýváním učebnic si letos nemusel dělat starosti a dobrou polovinu ze zadaných úkolů měl již napsanou. Carisa dopoledne chodila vypomáhat do soukromé kouzelnické knihovny Sovím pohledem, nad čímž Draco nejednou s odporem ohrnul ret, jakoby ho pouhá myšlenka na práci urážela. "Chápu … motácké ženy musí pracovat," prohlásil domýšlivě u oběda. "Moje matka něco takového neměla zapotřebí."

Tomu se Carisa jen vesele zasmála: "Nepracuji, protože jsem moták, Draco, ale protože mě to baví. Mám tak přístup ke knihám, které bych si jinak nepřečetla. Pokud budete chtít, chlapci, vezmu vás sebou a můžete si také nějakou vypůjčit. Teda pokud nechcete přes prázdniny číst jen učebnice," usmála se na oba mladíky.

"Já bych šel rád," ozval se Harry, který doposud nebyl v žádné kouzelnické knihově. Pokud tedy nepočítal tu Bradavickou, kde si mohl vypůjčit převážně odbornou literaturu. A vlastně nebyl ani v žádné mudlovské. Durslyovi to považovali za zbytečné.

"V pondělí ti to bude vyhovovat?" zeptala se Carisa potěšeně, a když Harry přikývl, obrátila se ke svému druhému synovci. "A co ty, Draco, přidáš se?" Draco neurčitě pokrčil rameny, sklonil hlavu a tvářil se, jako by ho to nezajímalo. "Dobře, rozmysli se, ale pokud se k nám zítra přidáš, budu ráda."

V pondělí ráno, když už skoro vycházeli z domu, se Draco najednou objevil. Jonathan je do knihovny odvezl autem. Knihovna se nacházela ve velkém domě na konci Zapomenuté ulice hned vedle zanedbaného parku. Všechny místnosti uvnitř byly zaplněny regály plnými knih od země až ke stropu a posuvné žebříky umožňovaly dostat se i ke knihám v nejvyšších policích. Tu a tam stála židle nebo pohovka připravená k pohodlnému čtení. Harry i Draco byli ohromeni velkým množstvím mudlovských i kouzelnických knih pohromadě. Přední část byla vyhrazena těm mudlovským, naopak ta zadní, kouzelnickým. Někteří z návštěvníků zůstávali jen v přední části a Carisa jim vysvětlila, že zadní část knihovny je vyhrazena kouzelníkům nebo motákům a mudlům zůstává neviditelná.
Zatímco si prohlíželi tu spoustu knih, Carisa pracovala u počítače a zaznamenávala vypůjčené či vrácené knihy nebo podle potřeby čtenářům doporučila co si vypůjčit. Harrymu, kterého Durslyovi nikdy nikam dobrovolně nevzali, to připadalo neskutečné a zaznamenal, že dokonce i Malfoy vypadal, že se dobře baví. Na svém výrazu si sice dával velmi záležet, ale i tak mu přes jeho znuděnou masku občas tváře zrůžověly zaujetím a prozradili jeho skutečné pocity.

***
Rychlost, jakou se zážitky letošního léta stávaly vzpomínkou, Harryho udivovala, protože do stejné kategorie o dvě hodiny později už mohl zařadit i návštěvu knihovny. Pod paží držel svůj úlovek Mervinovo dobrodružství - knihu o muži, který se na koštěti odvážil obletět svět a těšil se, že si ji ve volných chvílích přečte. Také Malfoy v ruce svíral nějakou knihu a s největší opatrností dbal na to, aby si Harry nemohl přečíst její titul. Harry se otočil. Proč by ho mělo zajímat, co se Malfoy chystá číst?

Jonathan na příjezdové cestě otočil auto. "Nastupovat chlapci, zavezu vás domů, Carisa se vrátí později, ale na oběd už bude doma jako normálně." Za nimi nedočkavě zatroubilo auto. "Harry, pospěš," a ukázal na sedadlo vedle sebe, pak se otočil. "no tak, Draco, za chvíli jsme doma. Cestu sem jsi zvládl dobře," snažil se Jonathan povzbudit druhého chlapce. Ten nepřátelským pohledem sjel oba Pottery a s nevolí se nasoukal dozadu.

Zanedlouho Jonathan zastavil před jejich domem, nechal je vystoupit, přátelsky na ně zamrkal. "Ještě musím něco zařídit, chlapci, uvidíme se večer," Zabouchl dveře, zamával jim na rozloučenou a odjel.

"Ten tvůj povedený strýček je ostudou kouzelníků," ohrnul pohrdavě nos Draco a pozoroval červená světla vzdalujícího se auta. "…ale protože je to vlastně Potter, zapadá do vaší rodiny poměrně dobře. Vždyť i tvůj otec si vzal za manželku mudlovskou šmejdku."

"Jo jasně! …ale NEZAPOMEŇ, Malfoyi, že TEĎ K TÉHLE RODINĚ vlastně PATŘÍŠ I TY. Vždyť Jonathan si vzal motáka z rodu MALFOYŮ! Kolik motáků ta vaše, na čistotu krve tolik zatížená rodina, ještě schovává?" zuřivě vykřikl Harry a zatínal pěsti ve snaze se ovládnout.

Malfoy zbledl a rukou zašmátral po hůlce. "To odvoláš! Carisa není moták, viděl jsem, jak vaří lektvar na nevolnost."

"Skutečně…? A nevyslovil ses ty sám o ní jako o motákovi? Proč by se za ní asi jinak tvůj otec styděl?" povytáhl Harry obočí. "A krom toho, i někteří motáci umí nějaká snadná kouzla nebo uvařit jednoduchý lektvar. Viděl jsem Filche vlastnit takovou příručku pro motáky. S přesným popisem jak třeba držet hůlku…"

"Víš, jak dopadnou takoví jako ty…?" Zuřil Draco. Věděl, že Potter má pravdu, Carisa je moták, ale takový jako on NESMÍ URÁŽET NIKOHO Z MALFOYŮ! Udělal výhružně krok dopředu a zapíchl Potterovi hůlku do prsou.

Harry stál neohroženě na místě s odhodláním neustoupit ani o píď. "Chceš mě proklít, Malfoy? Udělej mi tu radost, bude to totiž tvoje POSLEDNÍ kouzlo!"

Malfoy ho vztekle odstrčil. "Po návratu do školy si dobře kryj záda, věř, že nepromarním jedinou příležitost…" S těmito slovy se otočil a se vzteklým blýskáním v očích vyrazil do ulice.

Harry sledoval jeho záda a viděl, jak na křižovatce zahýbá za roh domu. Z výhružek, které mu Malfoy vyprskl do obličeje, si nic nedělal. Byl nádherný den a on si ho nemínil nechat zkazit náladovým Zmijozelem. Po návratu domů si chtěl původně číst, rozmyslel se. Knihu nechal ležet na zídce vedle schodů do domu, rozhodnutý užít si část dopoledne venku. Pro jistotu zamířil opačným směrem než Malfoy.

Loudal se ulicemi. Procházel těmi samými místy jako už mnohokrát předtím. Tenkrát proto, aby se vyhnul společnosti své rodiny - Dursleyům. Nerad s nimi trávil čas a oni zase s ním. Na jednu stranu jim byl lhostejnější než připomínky z Dudleyho školy o nutnosti diety jejich syna a na druhou jim byl odpornější než ohlodaná myš, co jim ji loni o prázdninách jedna z koček paní Figgové nechala na příjezdové cestě. Ta místa byla prosycena vzpomínkami na dětství i jeho návraty z Bradavic. Jak to tu vždy nesnášel… pro něj to znamenalo dva měsíce vyhnanství. Vyhnanství, kterému je jednou provždy konec. Cena za novou rodinu byla však vysoká, povzdechl si a srdce mu pokleslo při vzpomínce na Siriuse.

Najednou si uvědomil, že směřuje známou pěšinkou k dětskému hřišti. Kolikrát tady našel útočiště, když se doma nesměl ukázat, nebo si raději zvolil čekání venku, jen aby se vyhnul Dudleymu. O co lépe se mu tady procházelo teď, když věděl, že už s ním nemusí mít nic společného…

Z úvah ho vytrhly hlasy. Nerozuměl jim. Zněly rozčileně, výsměšně nebo jen hlasitě, proto přitáhly jeho pozornost. Otočil tím směrem hlavu, aby zjistil co se děje a scéna, která se odehrávala před jeho očima, jako by se zhmotnila ze vzpomínek na neutěšené dětství. Nedokázal potlačit doutnající vztek a ignorovat bezpráví, kterého byl sám tolikrát obětí. Dudley a jeho nerozlučná parta obklíčili jiného chlapce, svírali ho mezi sebou jako v kleštích a obhrouble se něčemu smáli.

Harry zamířil k nim. Sotva se přiblížil natolik, aby rozuměl slovům, zaslechl Pierse Polkisse. "…tohle hošánku, je naše území a fajnovka jako ty tu nemá co pohledávat. Takže buď zaplatíš, nebo…"

"…nebo co?! Chceš mi vyhrožovat? Nevíš, co děláš! Uhni mi z cesty a sundej ze mě ty svoje špinavé pracky, pokud nechceš umřít pomalou a bolestivou smrtí!" přiškrceným roztřeseným hlasem, rádoby sebevědomě vyhrožoval chlapec mezi nimi.

"Si myslíš, že sme pitomý?" zachechtal se škodolibě Dudley. "Snad nás nechceš zabít ty? Asi sis nevšim, že seš sám a my tři," chechtal se dál. "…takže pokud nechceš, abysme si tě podali …"

"Zaplatíš!" dodal výhružně Gordon.

"Takhle fajnově oblečenej… ukaž, co máš v kapsách…!" přidal se chtivě Malcolm.

Harry přes semknutou partu čtyř kumpánů viděl jen světlé vlasy nešťastníka. Kluk se zazmítal a pokusil se vyškubnout, ale Piers měl mnoho zkušeností, jak udržet zmítající se oběť. Z tohoto železného sevření neměl šanci, jak Harry z vlastní zkušenosti věděl, se dostat. Nad ním se tyčila zavalitá sádelnatá postava Dudleyho a Harry slyšel povzbuzování těch tří: "No tak, Vazoune, předveď mu, jak zápasí boxeři…!"

Přiblížit se nepozorovaně k té povedené čtyřce nebyl nejmenší problém. Zaujatí týráním slabšího neviděli nic kolem. Harry přikročil zezadu těsně k Dudleymu, chytil ho jednou rukou na zádech za tričko a druhou mu přitiskl konec hůlky k jeho tučnému zadku, až se špička měkce zabořila do sádla. "Tak boxeři, jo? Od kdy si boxeři nechávají soupeře držet, Dudlíčku?" řekl a přerušil tak Piersovu řeč.

Dudley ztuhl. "Ha… Ha… Harry… Po… Potter," koktal zděšeně a hlasitě polkl, "co tu …děláš? To není…?"

"Hůlka? Ale je," ubezpečil ho Harry sladce.

"To nejde! Nemůžeš přeci dělat… ty věci… vždyť… víš. Vyloučí tě ze školy…?"

"Seš si tím jistý? Jestli mi nevěříš, ještě chvilku otálej a já ztratím trpělivost. Víš přece, že trpělivost není zrovna moje silná stránka. Teď přesvědčíš ty své kamarádíčky, že dneska je konec zábavy," Harry neodolal a tiše Dudleymu zašeptal do ucha. "nebo se můžeš těšit na zbrusu nový prasečí ocásek… A možná bych mohl přidat i něco na víc… Řekněme…"

Dudley nepotřeboval dalšího přesvědčování. "Piersi, Gordone, Malcolme, pojďte k nám, mám novou počítačovou hru!" chrlil na své kumpány hlasem vyšším než obvykle.

"A hele, kdo se to k nám přidal…? Potter! Chceš se také pobavit…? Mysleli jsme si, že tu už nebydlíš," zasmál se Piers a krysíma očkama si Harryho poťouchle měřil, když ho přes Dudleyho objemné tělo poznal. "Vazoune, říkals, že už s vámi nebydlí…"

Harry stiskl rty a přitiskl hůlku pevněji do Dudleyho zadku.

"…já sem si vzpomněl… musím domů… máma mě ČEKÁ!" Vyrazil Dudley ze sebe poplašeně. "Honem nebo přijdu pozdě…!" pištěl, vytrhl se Harrymu a upaloval domů, co mu tlusté nohy stačily. Piers se zbytkem party se na sebe udiveně podívali. Piers odstrčil světlovlasého kluka, až se zapotácel a upadl, pak už všichni neochotně následovali svého vůdce.

"Dudley, co je…?! Počkej na nás!"

Harry chvíli pozoroval, jak se snaží Dudleyho doběhnout, ale tomu se navzdory nemalé hmotnosti podařilo vyvinout obdivuhodnou rychlost. Piersovo a Malcolmovo volání utlumila zvětšující se vzdálenost a teprve potom si Harry dovolil otočit se zpět ke zbitému chlapci. Zatím neměl příležitost zkoumat, kdože vlastně padl té bandě do spárů. O to překvapeněji zíral na zdrceně klečícího Draca Malfoye. Měl svěšenou hlavu a vypadal uboze. Rozcuchané vlasy obvykle perfektně učesané mu trčely na všechny strany, jeho na míru šité oblečení jevilo známky boje a kolem oka se mu vybarvoval pořádný monokl.

Draco si odplivl. O zuby rozražený ret ho pálil. Slina zrůžovělá krví se pomalu vpíjela do suchého prachu. Potter stál nad ním a jeho stín na zem kreslil protáhlou siluetu. Nechtěl se na něj podívat, ale věděl, že to není možné odkládat do nekonečna. Zvedl hlavu, jen aby se střetl s jeho šokovaným pohledem. Nesnášel být litovaný a nejmíň ze všech tímhle Nebelvírem! Rarach mu byl ty mudly dlužen! Měl chuť je proklít na devět způsobů, ale ten hubený s krysí tváří, Piers se jmenoval, mu kroutil ruku takovým způsobem, který vytažení hůlky úplně znemožňoval. A nejen to ani vysmeknout se nedokázal, jak pevně ho svíral. Netušil, že mudlové můžou být stejně podlí a úskoční jako Zmijozelové. Podcenil je. Dobře mu tak, jestli se mu Poterr vysměje!

***
V Zapomenuté ulici se ozvalo trojí prásk, ale nikdo nebyl nablízku a nikdo neviděl trojici kouzelníků, která se náhle objevila na kraji zanedbaného parku, kryta neudržovanými keři. Černé pláště jim sahaly až k patám a s bílými maskami připomínajícími lebku v rukách si pátravě, prohlíželi protější budovu.

"Augustusi, tady pracuje?" obrátil se světlovlasý kouzelník autoritativně k muži s tvrdýma nesmlouvavýma očima vedle sebe.

"Jistě, Luciusi, zkopíroval jsem její dopis v oddělení Péče o nezaopatřené a nezletilé děti za podstoupení nemalého osobního rizika,"dodal Rookwood podlézavě. "Od té doby, co suspendovali Popletala, Brousek vydal obzvláště přísná bezpečnostní opatření proti zneužití funkce a unikání informací zevnitř."

Lucius netrpělivě udeřil svou holí o zem. "To mě nezajímá! Mluv k věci!"

"Jak říkám, nebylo to snadné, ale získal jsem i další podrobnosti z jejího života." Rookwood podal Luciusovi pergamen, aby si sám mohl zkontrolovat zapsané údaje.

"Adresa bydliště - utajeno, pracoviště - kouzelnická knihovna Sovím pohledem, Zapomenutá ul. Č. 7," četl nahlas, pak upřel pohled na dům před nimi. Na velké ceduli nad vchodem s nápisem KNIHOVNA seděla ze dřeva vyřezaná socha sovy s brýlemi na očích.

"Tady pracuje. Byl jsem tu už několikrát a odchází vždy mezi dvanáctou až půl jednou. Ovšem pochybuji, Luciusi, že se dostaneš až k synovi."

"Jsem mu teď nejblíže, jak jsem byl od té doby, co jsem se dostal z Azkabanu! Potter a moták nebudou vychovávat mého syna!"

"Jejich dům je chráněn těmi nejmocnějšími Brumbálovými kouzly. Ani Temný pán by je nedokázal prolomit."

"Vím! Kvůli Harrymu Potterovi," Znechuceně odfrkl. "Toho kluka Brumbál střeží víc než dračice své vejce!" Lucius netrpělivě vytrhl hůlku ukrytou v holi a zmizel pod maskovacím kouzlem. Druzí dva kouzelníci následovali jeho příkladu.

"Crabbe, najdi Mundunguse Fletchera, chci ho mít z cesty." Zazněl zastřený Luciusův hlas.

"Bez obav. Jdu na to."

"Mundungus Fletcher?" ozval se Rookwood.

"V podsvětí mám nějaké kontakty a dnes od jedenácté až do půlnoci bude Pottera střežit. Lepší příležitost se mi těžko naskytne."

Ručičky zlatých hodinek z umělecké dílny skřetů se vlekly k zešílení pomalu. Tu a tam přijelo auto nebo zase odjelo. Mudlové, motáci i kouzelníci k nerozeznání jeden od druhého, vcházeli a vycházeli po jednom nebo po dvou. Dorazil Crabbe. Lucius se hůlkou lehce dotkl ciferníku a zkontroloval čas. Ručička se právě přehoupla přes poledne. Skvěle! "Hotovo," oznámil Crabbe stručně. Lucius přikývl, přestože ho nikdo pod maskovacím kouzlem nemohl vidět.

Pak už netrvalo dlouho a z knihovny konečně vyšla světlovlasá žena. Carisa se za ty roky vůbec nezměnila, jak si Lucius všiml. Dal znamení Rookwoodovi a Crabbovi - jejich plán začal. Doufal, že jí dokážou sledovat a v její blízkosti se jim podaří přiblížit k jejímu domu. Jeho syn si nechává posílat Denního věštce, pokud odchytne sovu včas, bude snadné mu dát vědět, kde na něj čeká.

Motáci nejsou moc chytří, přemítal Lucius a Carisa, přestože vyrůstala v kouzelnické rodině Smrtijedů, jak se zdá, o bezpečnosti nic nepochopila. Zastřeni maskovacím kouzlem neměli nejmenší problém v jejím sledování. Cítila se naprosto bezpečně, příliš věřila Brumbálovým kouzlům, ale ty nesahaly tak daleko a bezpečnostní dozor Crabbe celkem snadno odstranil.

Kvikálkov je zřejmě Brumbálova oblíbená čtvrť. Sledovali Carisu patnáct minut a všichni tři procházeli povědomími místy z předchozího roku špehování a marné snahy najít slabé místo v Potterově ochraně. Odtud bylo již na dohled dětské hřiště. Carisa zrychlila a Lucius zapřemýšlel, jestli nebyli odhaleni. V následující chvíli pochopil - před nimi na malém prostranství Draco klečel v prachu a nad ním Potter s namířenou hůlkou!

"Chlapci snad jste se nepoprali!" zvolala Carisa a spěchala zabránit další pranici. Draco se pomalu zvedl a pokusil se upravit si vlasy. Je Malfoy a má svou hrdost. "Co jste tu dělali!" ptala se vyčítavým tónem. Ztěžka oddechovala a zamračeným pohledem se snažila vyhodnotit situaci.

Harry se ozval první. "Neprali jsme se, Cariso, to Dudley a jeho parta napadli tady Mal…" odkašlal si "…Draca."

"Masky a obklíčit!" tiše rozkázal Lucius a nespouštěl oči ze svého syna a lákavé kořisti jménem Harry Potter. Měl je před sebou jako na dlani. Rty mu ošklivě zkřivil vítězný úsměv. Odvede si syna a návdavkem získá Chlapce-který-přežil. Není tu nikdo, kdo by mu v tom mohl zabránit a dokáže něco, co se ještě nikomu nepodařilo. Přechytračil samotného Brumbála. Temný pán mu vrátí jeho postavení, které ztratil po tom fiasku na ministerstvu. Bude opět jeho oblíbencem!

Všichni tři Smrtijedi naráz zrušili maskovací kouzlo. Stáli v dokonale rovnostranném trojúhelníku, mezi sebou Draca, Carisu i Pottera.

Harry je zpozoroval první. Hůlku od předchozího střetu s Dudleym měl stále vytaženou. Reflexy vycvičené tréninkem v loňském roce, během kterého vedl a učil obranná i útočná kouzla své spolužáky navzdory zákazu Umbridgeové, mu vystřelily hůlku do útočné pozice. Harryho útočný postoj přitáhl pozornost Draca i stále se mračící Carisu. Kopírovali směr Harryho pohledu.

"Smrtijedi!" vykřikla Carisa zděšeně a popadla jednou rukou Draca, druhou Harryho a pokusila se je dostat z obklíčení. Obklíčení se rychle zužovalo. Carisa postrčila své dva chráněnce. "Utečte, zdržím je. Utíkejte!" Svižně přiskočila k nejbližšímu útočníkovi a vší silou ho kabelkou udeřila do obličeje. Ozvalo se hlasité cvaknutí, jak kovové přezky kabelky narazily do Smrtijedovy masky, následované bolestným syknutím. Carisa neotálela a nohou obutou ve vysokých podpatcích mu tvrdě dupla na nohu. Smrtijed zavyl bolestí a překvapením. Neočekával žádný odpor.

Harry nebyl ochoten nechat Carisu napospas těm ničemům a nehodlal utíkat z boje jako vyděšený králík. Jaký by to taky mělo smysl. Každá kletba by ho dohonila a zasáhla přímo do zad. Smrtijed, do kterého se Carisa nebojácně pustila, trochu ustoupil, ale Harry se díval na zbylé dva. "Mdloby na tebe," vykřikl a červené světlo z jeho hůlky zamířilo k jednomu z nich. Minul. Udělal krok bokem, aby získal lepší pozici pro seslání kletby a neohrozil tak Carisu.

Smrtijed za ním magicky vytvořil neproniknutelnou zeď jako ze skla a Harry pochopil, že se mu snaží zabránit v případném útěku. Pouta na tebe, vykřikl protivník a neviditelné provazy šlehly Harryho přes ruku, jak nestačil včas odvrátit kouzlo svým štítem. "Pouta na tebe, opakoval Smrtijed znovu. "Pouta na tebe, pouta na tebe!" Harry nestačil vztyčovat další a další štíty. Uskočil a nešikovně se srazil s Carisou, která se doté doby oháněla kabelkou tak efektivně, že muž ukrytý za bílou maskou, hnán pudem sebezáchovy, jen couval. Poutací kouzlo zasáhlo Carisu naplno. Spoutaná nebyla schopná vyrovnat ztracenou rovnováhu a upadla na zem.

"Re-cingo," vyslal Harry kouzlo Carise na pomoc. Utažená pouta povolila, ale v ten okamžik Harryho zasáhlo Expelliarmus a on hůlku ztratil. Zachvátila ho panika, takhle to přeci nemůže skončit, NESMÍ! "Mají mě hlídat," cedil tiše přes zaťaté zuby a rozhlížel se v naději, že mezi stromy probleskne plášť někoho z řádu. Že uslyší zvuk přemístění… NIC! Pro Merlina, kde jsou…?! Smrtijedi stáli kolem nich, hůlky namířené na ně.

"Je po boji, pane Pottere," Luciuse Malfoye by Harry poznal po hlase i ve snu. Nenávistí přimhouřil oči, pěsti zaťal tak pevně až se mu konečky nehtů zaryly do dlaní, ale bolest nevnímal. "nebo nás hodláte udolat po mudlovsku?" vysmíval se mu Lucius a hrál si provokativně s jeho hůlkou.

"Já ano!" vyskočila Carisa ze země a rozeběhla se s napřaženou kabelkou rozhodnutá znovu zaútočit, ale než stačila svůj pohyb dokončit, zasáhlo jí omračující červené světlo z Rookwoodovy hůlky. Její tělo vyletělo do vzduchu a s tupým žuchnutím dopadlo v bezvědomí Luciusovi k nohám. Harry přestal přemýšlet, to nebyla kapka, pro kterou džbán jeho sebeovládání přetekl, ale rovnou celý pohár. Ovládl ho vztek, jaký v něm v minulosti dokázaly vyvolat jen odporné urážky jeho rodičů z úst Marge Dursleyové. Vyrazil holýma rukama pomstít tak podlý čin, ale ani on nedoběhl. Kouzla ze tří hůlek proletěla vzduchem a jedno našlo svůj cíl. Compes-manica mu účinně spoutala rudými provazy ruce i nohy. V běhu se převalil, udělal kotrmelec a zůstal ležet. Ústa, nos i oči plné prachu.

Nad nimi zahoukala sova, zakroužila a přistála dvě stopy od Harryho, zuřivě se pokoušel zpřetrhat svá pouta. Věděl sice, že nemá šanci hrubou silou kouzlem vytvořené provazy roztrhnout, ale odmítal se vzdát. "Pane Pottere, zdá se, že jste obdržel poštu, chladně se usmál Lucius Malfoy. Augustusi, přečti nám, co náš hrdina dostal za psaníčko." Odporná slova Malfoye ho na chvíli přivedla zpět k rozumu. Dopis…? Teď…? Na to co uslyšel, ale nebyl připraven ani v nejmenším!

Rookwood se sehnul a odvázal vzpouzející se sově dopis z nohy, rozvinul pergamen a četl:

Vážený pane Pottere,

Dostali jsme zprávu, že jste dnes opět porušil výnos o omezení kouzel nezletilých kouzelníků z roku 1875 odstavec c). Ve 12 hodin 20 minut jste použil Mdloby na tebe, ve 12 hodin 25 minut čtyřikrát štítové kouzlo Protego a nakonec ve 12 hodin 30 minut rozvazující kouzlo Re-cingo. Protože se jedná o opětovné porušení Zákonu o utajování oddíl 13, budete do sedmi dnů povolán před komisi, kde se rozhodne o vážnosti vašeho přestupku a o případném vyloučení ze Střední školy čar a kouzel v Bradavicích. Do té doby neopouštějte své bydliště. O přesném datu i čase budete včas informován. Pokud se nedostavíte, budete z výše jmenované školy automaticky vyloučen.

Příjemné prázdniny,

Mafalda Hopkirková

oddělení nepatřičného užívání kouzel

Rookwood se pobaveně rozchechtal, "No, Luciusi, uznej, nepracují na ministerstvu skvěle!" Sklonil se nad Harrym, pergamenem mu výsměšně zamával před očima, "Příjemné prázdniny, Pottere," dodal, než se znovu se smíchem otočil k Luciusovi.

"Ano, tentokráte musím, Augustusi, uznat - dobrá práce. Zdá se, pane Pottere, že jste již vyloučen." Harry se omráčeně díval do korun stromů. Veškerá bojovnost z něj naráz vyprchala. Věděl, že to měl čekat, ale přesto tomu nemohl a ani nechtěl uvěřit! "Draco, odcházíme," kývl Lucius na syna, který stál nepohnutě na tom samém místě po celou dobu útoku. "A příště kolem sebe vyčaruj alespoň štít," chladně ho pokáral.

"Co uděláš s ní?" zajímal se Roorwood a špičkou boty šťouchnul do bezvládného Carisina těla. "Avada…?"

"Mudlové a motáci mě nezajímají…, ale… zařiď, ať jí někdo upraví paměť. Brumbálovi neuškodí, když bude trochu přemýšlet, co se s jeho chlapcem stalo." usmál se Lucius chladně a uklízel Potterovu hůlku do pouzdra na svém opasku. "Úkol je splněn, jestli dovolíte, pánové," dodal konverzačním tónem "je nejvyšší čas odtud zmizet. Nevím, jak často měl Fletcher podávat hlášení, takže se tu co nevidět může objevit kdokoli z Fénixova řádu."

"Poslyš, Luciusi, není náhodou Malfoyová. Je ti dost podobná…" ušklíbl se poťouchle Rookwood a nohou Carisu převrátil, aby jí lépe viděl do obličeje.

Vzápětí se Malfoyova hůlka špičkou přitiskla k jeho krční tepně a mohl se dívat do nebezpečně zúžených ocelově šedých očí blýskajících otvory v masce "Pokud uslyším jakékoli spekulace na toto téma, Rookwoode, budeš litovat…" zasyčel mu do tváře přes zlostí vyceněné zuby. "A Potter je můj!" Oznámil. "Draco, jdeme!"

"Jak to, tvůj?!" zaprotestoval Rookwood. "Bez nás bys ho nezískal…!"

"Můj plán, můj je Potter, ale neboj se, o vaší účasti na tom všem se Temný pán dozví. O své pocty nepřijdete. Pánové…," povýšeně dal na srozuměnou, že odchází a žádné námitky ho více nezajímají. Hůlkou ukázal na spoutaného Nebelvíra: "Levicorpus," kouzlo ho vyzvedlo do vzduchu, neschopný se jakkoli vzepřít zůstal viset v prostoru vydán na milost a nemilost svým nepřátelům. Lucius zajatce uchopil za paži, Draco se přitiskl k otci a přemístili se.

Rookwood se chvíli díval do prázdného místa, kde ještě před okamžikem stál Lucius, pak si se zlostnou nadávkou odplivl a s hlasitým prásknutím zmizel. Crabbe následoval jeho příkladu.

***
Dětské hřiště jako obvykle touto dobou bylo opuštěné. Horko většinu obyvatel Kvikálkova vyhnalo k vodě nebo seděli zavření doma, aby unikli polednímu úpalu. Dva muži v džínech a světlých košilích co tudy procházeli a hledali cokoli neobvyklé, působili zcela obyčejně, jen napřažené hůlky prozrazovaly, že jsou kouzelníci.

"Opravdu nevím, Garricku, co tu máme dělat. Tohle musel být falešný poplach … Ne, počkej… tady někdo leží!" zavolal menší z nich a mávnutím přivolával kolegu.

Společně se sklonili nad omráčenou ženou "Rookwood má opravdu přehled!" prohlásil s uznáním Garrick Taylor. "Abych řekl pravdu, Oskare, měl jsem dojem, že nás chce jen dostat z ministerstva. To, jak mluvil o Potterovi. O Harrym Potterovi co přemohl Ty-víš-koho a o tom, že zas porušil výnos o omezení kouzlení nezletilých…"

"Taky mu moc nevěřím…, ale dost řečí, máme práci. Já ji proberu, ty jí upravíš paměť. Potter na ní použil Mdloby na tebe."

"Už upravujeme paměť i motákům?" s upřímným údivem zakroutil Garrick hlavou a měl dojem, že v tomto případě jde o mrhání jejich časem.

"Když je třeba, tak ano." Pokrčil Oskar rameny. "Rookwood tvrdil, že to bude lepší. A asi jo, kdo ví, co tu Potter vyváděl. Kouzlil jako pominutý a zřejmě budeme muset obejít i mudly v okolí." Povzdechl si a rozhořčeně pokračoval. "Sláva tomu klukovi vlezla do hlavy. Ten není jako ty nebo já. My jsme si museli všechno zasloužit! V oddělení náprav nevydařených kouzel dřu už několik let a pořád mě posílají k takovýmhle případům! Myslím, že bych si zasloužil něco většího."

Enervate a zapomeň, blesklo v rychlém sledu. Carisa otevřela oči a zmateně se dívala do tváří dvou neznámých mužů. "Madam, měla byste jít domů, asi jste omdlela," nabídl jí jeden z nich ruku a pomohl jí vstát. "Mám vás doprovodit?"

"Ne, Ne…" zavrtěla Carisa zmateně hlavou. "Děkuji." Podivná mlha jí obestírala mysl a zbyla jen nepříjemná pachuť, že se stalo něco zlého. Rychle vyrazila k domovu a po těch dvou se už ani neohlédla.

"Jsme dobře sehraná dvojka, co říkáš," liboval si Oskar Hughese, usmál se na kolegu a společně šli zjistit, jaké škody ten rozmazlený kluk ještě způsobil.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama