zakončení 3. kapitoly - Překvapení

7. září 2012 v 21:15 | cimorena |  Salazarova univerzita

Harry k smrti vyčerpaný a náladou na bodě mrazu stál uprostřed Dracova pokoje. Tenhle pokoj byl důkazem, že člověk vydrží víc, než si myslí. Harrymu se nějak podařilo zmobilizovat poslední síly a dát ho do původního stavu. Unaveně se rozhlédl, aby ještě jednou zhodnotil své dílo, když jeho pozornost upoutalo… nevěděl co to je, přistoupil blíž… Zpod skříně vykukoval zmačkaný pergamen. Harry se sehnul, aby uklidil poslední nepořádek, uchopil vyčnívající cíp a pokusil se pergamen vytáhnout. Zasekl se. Klekl si na kolena a do škvíry vsunul ruku. Zašmátral v mezeře. Pod prsty mu pergamen

jemně zašustil a zvířený prach ho donutil kýchnout. Pergamen neochvějně odolával pokusům o vyproštění. Harry si lehl na břicho, přitiskl tvář k zemi a jedním okem zamžoural pod skříň. Nejasné obrysy mu prozradily, že jde zřejmě o knihu. Zmuchlané stránky nadzvedly desky a ty se vzpříčily. Harry vsunul ruku hlouběji a stránky urovnal, knihu kousíček posunul dozadu, stlačil desky a kniha vyklouzla ven, jakoby se už těšila na denní světlo.

Knížečka byla tak malá, že spíš připomínala sešit. Desky měla odřené a špinavé od prachu s nečitelným názvem i autorem. Harry ji chtěl odhodit, ale jak ji držel v ruce, zarazila ho magie, která z knížečky doslova přetékala. Přitahovala ho zvláštní mocí a zároveň v něm vzbuzovala respekt. Neurčitá bázeň mu bránila otevřít ji a podívat se, co se skrývá uvnitř. Převrátil ji nerozhodně v ruce. Vzpomněl si na Raddleův deník. Ten přeci také pocházel z Malfoyova vlastnictví a v tomto domě rozhodně nebyla o podezřelé a černou magií poskvrněné knihy, nouze. A přeci ho něco nutilo ji držet s téměř posvátnou bázní. Chtěl se podívat dovnitř, ale rozum ho od toho zrazoval. A pak se to stalo - vyklouzla mu. Spadla a otevřená zůstala na zemi. Otevřela se na posledních stránkách a k Harrymu ležela obráceně. Vypadala neškodně. Cena napsaná tužkou na horním okraji - 1 svrček, působila tak nemalfoyovsky. Pod cenou byl razítkem modrou barvou natištěný ozdobný nápis Antikvariát Netopýr. Z písmene N se odlepil netopýr, přeletěl stránkou tam a zpátky, aby se opět zavěsil na své písmeno. Harry si neuměl představit, jak Malfoy ať Lucius nebo Draco nakupují v antikvariátu. To nedává smysl. Ošuntělá kniha vypadala na drahém koberci jaksi nevhodně.

Harry knížečku pomalu sebral, otočil a otevřel tentokrát od začátku. Zalapal po dechu. Nikdy by ho nenapadlo, že zažije takový šok. Ani otrhaná zmuchlaná stránka nedokázala zakrýt vybledlým inkoustem napsané jméno - Lily Evansová. Knížka jeho mámy tady v Malfoyově domě? Prsty jemně přejel přes jméno. Oči se mu zamžily. Zamrkal. Hrdlo se mu stáhlo dojetím. Nikdy nevlastnil nic, co patřilo jeho mámě a nyní najde její knihu. Ta část magie, co mu napovídala, že tenhle předmět vlastně zná, najednou dávala smysl.

Nechápal, jak se knížka mohla ocitnout zde. Byl vděčný za to, že ji našel, ale to, jak ležela zmuchlaná pod skříní, vnímal jako zneuctění máminy památky. Knížku si něžně přitiskl na srdce. Nenechá ji tady! Nevěděl ještě jak, ale máminu knížku musí Malfoyovi ukrást.

Knížečku opatrně schoval pod své chatrné oblečení a ještě zkontroloval, jestli mu nevypadne. Ztěžka si vydechl. Únava dnešního dne na něj doléhala s neúprosnou naléhavostí. Má uklizeno. Když sem ráno přišel, nevěřil, že se bude těšit do své cely. Hlava mu třeštila a celé tělo bolelo, ale mámina knížka ho hřála a uklidňovala. Dávala mu falešný pocit bezpečí. Podlehl pokušení na chviličku se posadit, jen trochu si vydechnout. Spustil se na koberec tam, kde byl a hlavu si opřel o knihovnu. Víčka mu těžkla. Už neměl sílu, teď když vyprchal veškerý adrenalin, proti únavě bojovat. "Jen na chviličku…" zašeptal, jak chtěl sám sebe přesvědčit o pravdivosti svých slov a upadl do neklidného spánku. Necítil, jak mu z pod ochabujících rukou vyklouzává drahocenná knížečka a potrhaným trikem její desky vykukují. Nevěděl, že ji chatrná látka už nedokáže zakrýt.

***

Někdo mu surově trhl hlavou a škubnutím za vlasy byl vymrštěn do stoje. "To nemyslíš vážně, Pottere, ustlat si v mojí ložnici…" prskal Draco podrážděně. "Příště se mi nastěhuješ do postele, ne?! A… TY KRADEŠ?!" Harry zamžoural spánkem zastřenýma očima na bledé semknuté rty. Zmateně sledoval vztekem se rozšiřující nosní dírky. Draco na něj mířil hůlkou, kouzlem jeho malátné tělo udržoval ve svislé poloze a v ruce držel máminu knížku.

"Vypadni! Vypadni odsud!" Mávl hůlkou a neviditelná síla mrštila Harrym o dveře takovou silou, až se s bouchnutím otevřely a on se rozplácl jak široký, tak dlouhý na chodbě. "Otravo!"

"Můj pane," zjevil se skřítek okamžitě u Dracových nohou.

"Odveď Pottera."

"Ano, můj pane, Otrava se o spratka dobře postará," zlomyslně loupl okem ke ztěžka se zvedajícímu Nebelvírovi.

Draco podrážděně přikývl. "Zmizte!"

Harry příliš vyčerpán při přemístění ztratil vědomí. Když se opět probral, ležel už po tmě na studené zemi ve své cele, lomcovala jím zimnice a spalovala ho žízeň. Olízl si oschlé, rozpraskané rty a podepřel se rukou do sedu. Není svázaný, zjistil, ale to bylo to jediné, co mohl hodnotit kladně. Vlastně ještě jedna věc se zlepšila, protože okamžik na to se objevil naštvaný domácí skřítek a se zlostným mumláním před něj položil misku s pšeničnou kaší, několik kousků okoralého chleba a džbán vody.

Harry se vděčně natáhl po džbánu a hltavě se napil. Voda byla čerstvá a studená. Harry se unaveně schoulil na podlaze, kolena si přitáhl co nejblíže k tělu, aby se alespoň trochu zahřál. Musím se najíst, napadlo ho, vzal si z misky kousek chleba, ale dřív než si ho stihl vložit do úst, usnul.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 em em | 29. září 2012 v 1:16 | Reagovat

Suprová povídka :-)

2 cim cim | 29. září 2012 v 11:52 | Reagovat

[1]: em, děkuju za pochvalu :-) mám radost, že se ti líbí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama