Dopis – kapitola 6.

2. října 2012 v 6:58 | cimorena |  Salazarova univerzita
Za komentáře děkuju em a samuel ;) kapitola, především pro Vás, je tady :)


Draco stál na nástupišti devět a tři čtvrtě a pozoroval každoročně se opakující hemžení. Svůj i bratrův kufr měli již v kupé a čas před odjezdem si krátili pozorováním loučících se rodin a vítajících se přátel, kteří se celé léto neviděli a nyní se o překot snažili sdílet své zážitky z prázdnin s ostatními kamarády. Všechno se zdálo stejné jako loni, stejné jako ve všech předchozích letech a přesto tolik jiné. Nejen proto, že letos cestuje do Bradavic s bratrem, ani proto, že Pottera letos ve vlaku nepotká, i když změny tohoto druhu samozřejmě vítal. Zkoumal rozdíl dnešního odjezdu s těmi předchozími a pozoroval Weasleyho a Grangerovou, jak marně Pottera vyhlížejí. Dnes je to jiné hlavně proto, že je to naposled. Divné,

neuvěřitelné, zvláštní, napadlo ho.

"Co civíš, Malfoyi?!" obořil se na něj Weasley, když zaznamenal jeho pohled.

"Nó, já jen… tvá máti asi nesehnala obnošenější hábit? Vyhrabala ho z popelnice?" zeptal se Draco pohotově a pohrdavě očima přejel od hlavy k patě rychle vztekem rudnoucího Nebelvíra. "Vlastně se ani nedivím, poté co nám musí ministerstvo zaplatit odškodné za pošpinění jména a otcovo nespravedlivé odsouzení…" protáhl provokativně. "Asi výrazně snížili všem zaměstnancům plat, ne?" Poznamenal a s uspokojením shledal, že Weasleyho obličej nyní mohl odstínem směle konkurovat i té temně rudé na vlasech nejmladší Weasleyové.

"Ty zmetku, nikdo vám nic platit nebude a o tvém otci všichni vědí, co je zač! Myslíš si, že mu ty lži pomůžou?! Všichni vědí, že není nic víc než nafoukaný smrtijedský darebák! Schovává se za vznešené způsoby, ale je to úplatkářský a podrazácký hajzl! Nakonec se vrátí tam, kam patří - do Azkabanu!" chrlil ze sebe vztekle a do rvačky s Dracem se nepustil jen proto, že ho Grangerová pohotově chytila za ruku. Draco svůj vlastní vztek skryl za povýšený úsměv a s uspokojením pozoroval, jak jeho zdánlivý klid Weasleyho dohání k nepříčetnosti.

"Nevšímej si ho, Rone, vždyť víš, jen provokuje…" uklidňovala rozzuřeného Weasleyho vemlouvavým hlasem a táhla k vlaku.

"A tebe by rovnou, jen tak pro jistotu, mohli vzít taky a toho, co vypadá jako další Malfoy jakbysmet!" zavolal Weasley ještě přes rameno než zmizel i s Grangerovou ve vagóně.

Draco stiskl hůlku pevněji, to poslední Weasley říkat neměl! Chystal se vykročit, dohonit toho krvezrádce… ale něčí ruka ho zadržela. Serpens! Jak na něj mohl zapomenout? Ustaraný výraz v bratrových očích ho zastavil. Dobře, pomsta počká! Spustil ruku a s pohrdavým klidem hůlku vrátil do pouzdra. Není kam spěchat. Čas pomstu řádně promyslet, naplánovat a připravit má své klady… Weasley se může těšit! Nakonec riskovat nově nabytou důvěru, kterou mu Serpens po tom fiasku s Potterem a až moc zdařilé přeměně na mozkomora věnoval, není zapotřebí. "Máme ještě trochu času, ukážu ti to tu," nabídl Serpensovi. Nebylo toho tady sice k vidění moc, ale přesto vykročili podél stojícího vlaku a beze spěchu se proplétali hloučky.

Serpens si dychtivýma očima prohlížel vše kolem a Draco s úlevou usoudil, že opravdu bratra získal opět na svou stranu. Počkat s pomstou se vyplatí a Draco si na dobrou příležitost počkat uměl! Serpensova náklonnost pro něj znamenala hodně a on její ztrátu kvůli Weasleymu riskovat nebude. Stálo ho už hodně vysvětlování to, co provedl Potterovi. Dlouho musel Serpensovi vysvětlovat, že vlastně pořádně nevěděl, co je to kouzlo zač a co se stane, ale to všechno se ho nezdálo přesvědčit. Vylíčil Pottera jako nepřítele číslo jedna a vyslovil spoustu polopravd, ale nakonec si Serpense získal přes soucit.

Nikdy dřív by ho nenapadlo, že bude otci vděčný za tak bolestivý trest, ale bylo to tak. Ten a otcova tvrdá slova z nějakého důvodu ranila Serpense stejně jako Draca, přestože na něj nebyla vůbec namířená. Nikdy dřív si neuvědomoval, jak může být úžasné mít někoho skutečně na své straně a v Serpensových očích viděl, odpuštění, obdiv i oddanost.

Dracovi připadal pocit náklonnosti k bratrovi za tak krátkou dobu minimálně podivný a rozpor mezi touhou po jeho respektu a touhou, navzdory Serpensovu odsouzení, studovat černou magii, byl znepokojivý. Zneklidňovala ho jeho touha zůstat v očích bratra tím nejlepším, ale i starost o něj, pokud se černou magii učit odmítne. Není možné odepřít její studium, když se mají přesunout z Bradavic na Univerzitu Temného pána a podle otce bude jedním z nejdůležitějších předmětů. V tomto případě nebylo volby a Draco věděl, že odmítnutím by se vystavil nemalému nebezpečí. Draco se rozhodl použít všech argumentů, aby ho o správnosti jejího studia přesvědčil. Nakonec není Zmijozel pro nic za nic, a i když se Serpens pravděpodobně také dostane do Zmijozelu, přece jen má Draco v přesvědčování více zkušeností.

Draco se Serpensem se procházel po nástupišti a okázale ignoroval zvědavé pohledy spolužáků z jiných kolejí a příležitostně ho hrdě představil Zmijozelským. Těsně před odjezdem ho doprovodil do kupé a zanechal ho ve společnosti Crabbeho a Goyla.

"Serpensi, vrátím se hned, jak to bude možné," rozloučil se Draco ve dveřích kupé. Lokomotiva s těžkým zafuněním vypustila páru a vlak se dal kymácivě do pohybu.

"Jasně, setkání s ostatními prefekty a primusy, neboj se, počkám tu na tebe." Serpens se zasmál, rošťácky zamrkal. "Klidně běž, nehnu se odtud," a s nadšením se pustil do krmení Goylovy sovy.

"Jak se jmenuje?" zaslechl Draco ještě Serpensovu otázku než další slova přehlušil pravidelný klapot jedoucího vlaku.

***

Na to, že primus skončil svou přednáškou o povinnostech prefektů, ho upozornilo Weasleyho "Uhni!" Nenamáhal se odpovědět, opustil kupé a pospíchal za bratrem. Serpens ho nadšeně přivítal, obložen všemi dostupnými sladkostmi, co prodávala čarodějka pravidelně cestující Bradavickým expresem.

"Draco, tohle musíš ochutnat! Představ si, vyskakují odtud žáby a vypadají jako živé…" s široce otevřenýma očima a vzrušením zrůžovělou tváří mu Serpens podával několik čokoládových žabek. "Představ si, uvnitř jsou karty a Crabbe mi slíbil, že pokud je budu sbírat, můžeme si je i vyměňovat. On jich má už hodně…"

"Vím," rychle bratra přerušil a doufal, že si nikdo nevšiml a ani nevšimne Serpensova nepokrytě mudlovského nadšení. Přitáhnout pozornost Crabbeho a Goyla však taková maličkost nemohla. Obzvlášť, když jejich naducané tváře svědčily o nechutném nacpávání.

Cesta proběhla v klidu a po vystoupení z vlaku se Draco se Serpensem jen nerad loučil a neochotně ho nechal odejít s tím hlupákem Hagridem. Serpensova drobná postava zmizela v hloučku stejně velkých prváků a Draco se vydal se svým doprovodem ke kočárům.

Sotva dorazili na místo, Draco nečekal, vyskočil z kočáru. Měl naspěch, pospíchal do Velké síně na zařazování. Snad ještě nikdy se na něj tolik netěšil jako právě dnes. Crabbe s Goylem dusali vedle něj a po skromné svačince ve vlaku hlasitě supěli námahou. Draco na ně nemínil brát ohled a nezpomalil ani na schodech. Rychle si razil cestu mezi spolužáky, i když Crabbe a Goyle působili dostatečně zastrašujícím dojmem, takže většinou jim ochotně sami uhýbali.

Ve Velké síni si Draco spokojeně oddechl, byli tu včas. Zabrali si nejlepší místa, takhle mohli pohodlně sledovat zařazování. Usadili se tak, aby mezi sebou zajistili místo pro Serpense. Síň se zatím zaplňovala studenty a pod náporem jejich hlasů to tu hučelo jako v úle. Rovněž učitelský stůl postupně obsadili profesoři a Draca nepřekvapilo, že Snapeovo místo bylo zabráno někým novým. Podle toho, co se dověděl, Snape dal Brumbálovi výpověď a chystá vše potřebné pro zahájení vyučování na univerzitě Temného pána. Podle vzrušeného šepotu a významných pohledů od ostatních studentů se zpráva o jeho absenci setkávala, především u stolů ostatních kolejí, s nadšením.

Konečně se těžké dveře Velké síně otevřely, vše umlklo. McGonagallová vedla mezi kolejními stoly novou várku vyděšených prvňáčků. Sotva se skupina dětí zastavila, oči všech, až na Draca, který se v tom houfu snažil najít Serpense, se upřely s očekáváním ke klobouku. Ten nezklamal a spustil svojí úvodní písničku:

Před více než tisíci léty,
statečný Godrik Nebelvír,
lstivý Salazar Zmijozel,
moudrá Rawena z Havraspáru
a soucitná Helga z Mrzimoru,
čtyři z nejmocnějších té doby
mně důležitý úkol dali.

Zapomeňte na strach,
já řeknu vám brzy,
jestli odvaha je vaší ctností
neb moudrost či soucit,
ale možná před statečností,
přednost dáte mazanosti.

Každá vlastnost má svou cenu,
Salazar odešel,
na přátelství zanevřel
na to nejcennější, na mou věru.

Přátelství v temné noci,
nenechá tě bez pomoci.
Ať domov nyní najdeš v Havraspáru,
Mrzimoru, Nebelvíru nebo Zmijozelu,
nezapomeň na tu sílu.

Klobouk dospíval a Velkou síní se rozlehl bouřlivý potlesk. Profesorka McGonagallová si před očima přidržela seznam jmen nových žáků a po utišení nadšeného potlesku přečetla první jméno…

Draca ale nezajímal nikdo jiný než Serpens. A jak klobouk zvolal Zmijozel, spolu s ostatními u stolu bez valného zájmu tleskal. Mezi dětmi se mu podařilo najít světlý odstín vlasů svého bratra. Serpens se podíval jeho směrem a Draco na něj povzbudivě kývl, čekání mu přišlo nekonečné, vždyť čekal jen na to jediné jméno! …a pak konečně McGonagallová přečetla: "Serpens Malfoy." Velká síň zašuměla jako mořský příboj, "Ticho prosím!" ozvala se profesorka, ale také zvědavě pozorovala světlovlasého chlapce, jak se nervózně přibližuje ke kulaté stoličce.

Draco se na svém místě hrdě narovnal a trochu se posunul, aby se ujistil, že je vedle něj dostatek místa. Serpens se posadil na stoličku a rukama sevřel její okraje. Klobouk mu zakryl oči a Dracovi se zdálo, že ticho v Síni by se dalo krájet. Klobouk mlčel. Draco se neubránil vzpomínce, kdy on sám byl zařezován. Tenkrát klobouk vykřikl Zmijozel ještě dřív, než se dotkl jeho hlavy a tak nějak mu připadalo jasné, že s jeho bratrem to bude stejné. Ale nebylo. Napětím si ani neuvědomil, že zatajil dech. Zmijozel, Zmijozel, Zmijozel napovídal v duchu klobouku. Serpens seděl na stoličce celou věčnost… a pak jako prásknutí bičem se ozvalo hlasité: "Nebelvír!"

Draco zkoprněl, zíral na vstávajícího Serpense a nejasně si uvědomoval váhavý potlesk od nebelvírského stolu a dokonce se několik tlesknutí ozvalo i od jejich vlastního, aby hned zmateně umlklo. Serpens vykročil k Nebelvírům a vyslal ke Dracovi omluvný pohled. Draco viděl, jak si sedá mezi další dva prváky, které do Nebelvíru klobouk zařadil předním a jak ho nadšeně poplácávají po ramenou.

Otočil se a doufal, že nikdo ze Zmijozelských nezpozoroval jeho šokovaný výraz. Jak si všiml, většina z nich rovněž překvapeně sledovala zařazování jeho bratra a Nott sedící naproti němu se neubránil otázce: "Serpens Malfoy je tvůj bratr, né? Tak co dělá, u Salazara, v Nebelvíru?" vydechl úžasem.

"Vždycky je lepší mít v Nebelvíru špeha…" protáhl Draco a tvářil se tak lhostejně jak jen to dokázal. Ve skutečnosti, ale nic nechápal - v historii Malfoyů nikdy nikdo nebyl zařazen do jiné koleje než do Zmijozelu! Slyšel o té možnosti samozřejmě, ale tak nějak si myslel, že se něco takového mohlo stát jen u Blacků. Podle něj se Serpens choval jako jasný Zmijozel a Draca by ani ve snu nenapadlo, že může mít bratra v Nebelvíru. Neměl Nebelvíry rád, pomyslel si a velkoryse se vyhnul slovu - nenávidím. Ještěže Serpense ten opelichaný hloupý klobouk nezařadil do Mrzimoru, utěšoval sám sebe chabě. To by využil každé příležitosti, aby ten předpotopní hadr vzdáleně připomínající klobouk zničil.

Vincent Crabbe se na Draca překvapeně obrátil, "Já myslel, že si říkal, že bude určitě ve Zmijozelu?" zeptal se hloupě.

"To je pravda, protože vy dva všechno prozradíte! Nechci, aby se informace o tom dostala mimo naši kolej, tak si leskavě dávejte pozor na pusu!" zasyčel Draco výhružně.

"Tak promiň…" vykoktal Crabbe zmateně.

"To bylo chytrý…" obdivně zašeptala Pansy. "Jak jste to zařídili?"

"Tajemství!" odbyl ji Draco, ale pak se zatvářil nafoukaně, "Temný pán si obětí cení…" dodal tajemně.

Zařazování skončilo a Brumbál se ujal uvítacího proslovu: "Vítám vás všechny po prázdninách zase zpátky a doufám, že jste si náležitě odpočinuli. Bohužel vám hned v úvodu musím potvrdit pravdivost zprávy o vyloučení Harryho Pottera z naší školy a jistě pochopíte, že bližší informace o tom vám zatím nebudu prozrazovat. Vše, co se týká jeho vyloučení, je zatím ve vyšetřování.

Dále jste si jistě všimli nepřítomnosti profesora Snapea, který mě požádal o propuštění…" Po těchto slovech se Velkou síní rozezněl radostný potlesk, ale Brumbál energickým pohybem ruky požádal o klid. "Chápu ty z vás, kteří jste s profesorem nevycházeli zrovna nejlépe…" zvolal do nadšené bouře potlesku utichající jen neochotně. Odkašlal si a počkal, až zmlknou i nejnadšenější ze studentů a teprve potom pokračoval: "Na uprázdněné místo profesora Lektvarů se uvolil nastoupit Horácio Křiklan a zároveň na sebe vzal dočasně povinnosti ředitele Zmijozelské koleje." Nový potlesk se rozezněl Síní. Když se opět rozhostilo ticho, Brumbál ukázal na děsivě vyhlížejícího muže s vypouleným okem. "A profesorem Obrany proti černé magii se pro tento rok opět stane Alastor Moody." Další vlna potlesku přivítala známého oblíbeného profesora. Alespoň o tom byla většina studentů přesvědčena.

Pak následovala celá škála Filchem zakázaných legrácek z obchodu dvojčat Weasleyových, připomenutí zákazu svévolného chození do Zapovězeného lesa, u toho si Draco odfrkl a napadlo ho, že takový nápad může mít jen někdo z Nebelvíru. Jemu bohatě stačila ta jeho jediná návštěva, za trest s Hagridem, v prvním ročníku a opravdu nerad by si něco takového zopakoval a to ještě dobrovolně. Nakonec následovala výzva třetích ročníků, aby odevzdali ředitelům svých kolejí od rodičů podepsaná povolení k návštěvě Prasinek.

Brumbál domluvil, vyřkl heslo a skřítkové zaplnili stoly báječnou hostinou. Crabbe s Goylem se nenasytně vrhli na přeplněné talíře a Draco nechápal, jak po tom, co spořádali ve vlaku, můžou vypadat tak hladově. I ostatní se s nadšením věnovali lákavě připraveným jídlům, jejichž bohatost pomohla většině Zmijozelským překonat prvotní překvapení, že se Serpens Malfoy stal Nebelvírem a Draco nemusel odpovídat na nepříjemné otázky. Jeho poznámka o špehovi a obětí pro Temného pána je uspokojila dostatečně. Kromě toho měli všichni po dlouhé době, co se neviděli, spoustu jiných témat než rozebírat Serpensovo zařazení. Po večeři Draco s Pansy Parkinsonovou odvedli prváky do Zmijozelské společenské místnost, a seznámili ostatní se vstupním heslem.

***
Druhý den u snídaně jim Horácio Křiklan rozdal rozvrhy. Draco se do rozvrhu podíval a zjistil, že první dvě hodiny začíná Obranou proti černé magii. Tenhle předmět nikdy nepatřil mezi jeho nejoblíbenější, ale především proto, že učitelé většinu času za moc nestáli. Ve skutečnosti tyto hodiny byly co k čemu jen ve třetím a ve čtvrtém ročníku. A to i přesto, že ve třetím roce měli místo profesora vlkodlaka a ve čtvrtém, na něj zasedlého a pod mnoholičným lektvarem ukrytého služebníka Temného pána, co se za každou cenu snažil zalíbit Potterovi.

Letos sice výběr padl na profesora s mnohaletou zkušeností boje proti černokněžníkům ovládajícími nejtemnější kouzla, ale Draco měl nepříjemný pocit, že Moody ho rozhodně preferovat nebude. Z Moodyho nepřátelského pohledu jeho kouzelného oka, které ho nepřestávalo sledovat, Dracovi běhal mráz po zádech. Věděl, že tento Moody není týž jako ve čtvrtém ročníku, ovšem jestli je to výhoda, pochyboval. Otřásl se zlou předtuchou, něco mu říkalo, že bude na proměnu ve fretku ještě vzpomínat jako na přátelskou výměnu kouzel. Jedině přesvědčení a naděje, že Snape zvládne brzy připravit vše potřebné pro zahájení vyučování na nové škole, mu dodávalo odvahu.

Crabbe s Goylem se ládovali, jakoby měl přijít hladomor a starosti s novým učitelem si rozhodně nedělali. Těm dvěma ke štěstí stačil žvanec jídla a nemohlo je rozhodit absolutně nic. Draco do sebe také něco málo nasoukal a se skupinou dalších Zmijozelských se vydal do učebny Obrany proti černé magii.

Vešli otevřenými dveřmi a překvapeni novým uspořádáním zůstali stát hned u vstupu. Třída bez lavic působila mnohem větší, než jak si ji pamatovali. Nebelvírští se shlukli do skupinek, nadšeně si šuškali a očekávání jim zářilo z obličejů. Moody stál čelem ke třídě opřený u okna o parapet s rukama zkříženýma na prsou. Z jedné ruky mu ke stropu čněla hůlka a čekal, až se všichni ocitnou uvnitř. Pak s ní mávl a dveře se s bouchnutím zavřely. Několik dívek poděšeně vykviklo a ohlédlo se za zvukem.

"Obrana proti černé magii není nic, co byste měli zanedbat, Voldemort a jeho přisluhovači, jak jste zajisté už zaslechli, si chtějí silou podmanit svět," zahájil výklad, pronikavým nepřátelským pohledem sjel Draca a několik dalších Zmijozelů, než nebezpečně zavrčel. "proto si vás nejdřív vyzkouším, ať mám představu, na jak prohnilém základu mám stavět! Rozdělte se do dvojic a postavte se proti sobě. Je vás lichý počet, Malfoy jde se mnou!" a ukázal před sebe.

Draco poděšeně polkl a pochopil, co znamená pojem - mít srdce v kalhotách. Bez nadšení se odloudal a postavil se proti starému bystrozorovi. Ruka se mu chvěla nervozitou a rychle vzpomínal na všechna obranná kouzla i štíty se kterými se kdy setkal a jen nezřetelně vnímal šum hlasů vzrušených spolužáků. Zvučný Moodyho hlas se rozlehl třídou "Řada proti mně útočí! Jedem!"

Třídou se rozezněly výkřiky kleteb jako Expeliarmus, Mdloby na tebe, Petrificus totalus… a soupeři neméně hlasitě vztyčovali štíty. Ale ozývaly se i nadávky jako: "Šlápls mi na nohu! Uhni! Nestrkej do mě! Moje hůlka…!" doplněné nárazy těl do zdí a hlasitým cvakáním na zem padajících hůlek odzbrojených.

Křik, pohyb a proudění magie všemi směry k Dracově klidu a soustředění rozhodně nepřispívaly. Použitelná kouzla mu zmateně vířila hlavou. Žádným z nich tváří v tvář Moodymu si nebyl jistý a to zvyšovalo jeho nervozitu na maximum. Netroufal si je použít a přitom se mu všechna naráz drala na jazyk. "Serpentsortia," vykřikl ke svému překvapení a sledoval nekonečně pomalý let svého hada vstříc Moodymu. Neschopen pohybu měl dojem jako by sám byl už proklet kletbou Imobilus.

Had nedoletěl. Ještě ve vzduchu ho bystrozor odrazil. Udělal přemet a dopadl Dracovi k nohám. Se vztyčenou hlavou a zlostným syčením po něm vyrazil. Draco zíral do chladných žlutých očí. Zpomalený čas se zastavil. Neudělal nic na svou obranu. Jen stál, upíral oči do těch korálkových hadích, ohromený a neschopný pohybu. Ve zlomku vteřiny, i když to mohla být i věčnost, Draco ucítil palčivou bolest šířící se mu z prokousnuté nohy.

Zavrávoral. Jako z dálky zaslechl Moodyho pohrdavé. "Více než jen slabé, pane Malfoyi, neznáte obranu na vlastní kletbu? Slečno Grangerová, odveďte… na ošetřo…" Víc už nevnímal, zrak se mu rozostřil, pohyby se staly trhavými. Neslyšel, hlasy umlkly, udělal ještě několik nekoordinovaných kroků do tmy a jeho tělo se bezvládně sesunulo k zemi.

***
Weasley vztekle zařval, vytrhl se kamarádce a vykročil k Dracovi. Draco pohotově zakroužil hůlkou a chystal se vrhnout na něj své kouzlo. Než však stačil vyslovit první slabiku, vylétla mu z ruky a neviditelná síla ho zvedla ze země a odhodila silou, jakým náraz větru odfoukne suchý list. Jeho tělo se ve vzduchu několikrát přetočilo a pak s hlasitým žuchnutím dopadl na břicho. Ještě vleže se podíval před sebe. Dřevěná Moodyho noha mu prozradila nepříjemnou skutečnost o vteřinu dřív, než zaslechl jeho temné zavrčení. "Malfoy a Weasley dnes v osm. Čekám vás v učebně Obrany. Pokud je mi známo, souboje na chodbách povoleny nejsou. Teď račte vypadnout a jděte si po svých!"

Draco se vztekle zvedl a chytil hůlku, kterou mu Moody hodil. Rudého Weasleyho táhla Grangerová spěšně pryč a Serpens nejistě postával u stěny a těkal očima po všech přítomných. Klapání Moodyho dřevěné nohy se vzdalovalo, ale Draco s jistotou věděl, že svým kouzelným okem ho nepřestává sledovat přes zadní část hlavy.

Serpens s pobledlou tváří k němu přikročil: "Jsi v pořádku, Draco?"

"Jasně!" vyštěkl Draco nabroušeně a rovnal si pocuchané vlasy a oprašoval hábit. Cítil se zostuzen a v jednom dni už podruhé! To bylo o dost víc, než dokázalo jeho ego unést. Ale to nestačilo, myslel si podrážděně. Jeho potupnému odzbrojení navíc přihlížel Serpens!

"Neměl ses do toho plést, Weasley je vztekloun, ale nic by mi neudělal. Ti starší nechávají prváky na pokoji, nebylo by to čestné, protože my ještě neumíme tolik kouzel." Vysvětloval bratrovi Serpens mírně a pokusil se mu pomoci s oprašováním hábitu.

Draco se přestal upravovat a nevěřícně vzhlédl. "Čestné?! Weasleymu nevěřím! Dávej si na něj pozor. Byl Potterův obdivovatel a věř mi, nebude váhat, když si usmyslí, že to, co se mu stalo, je naše vina!"

"A je…?" zašeptal Serpens přiškrceným hlasem.

"Ne!" odmítl Draco rezolutně. "Jako vždy byl ve špatný čas na špatném místě. Jeho chyba, zvolil si nesprávnou stranu! Už v prvním ročníku jsem mu nabízel, že mu poradím jak se orientovat v kouzelnickém světě a nabídl mu pomoc při hledání přátel, kteří za to stojí, ale on odmítl. Radši se přidal na stranu krvezrádců a mu…" nedořekl, zarazil se a podíval se na Serpence. "…a mu… musíš pochopit, že to je špatné," dokončil se zakoktáním. Snad si Serpens nevšiml jeho zaváhání, zadoufal. Vždyť mu málem uklouzlo mudlů! Naštěstí se zarazil včas, oddechl si. Tím by na Serpense dojem neudělal, když jeho matka mudla je a on mu o ní s takovým nadšením vyprávěl při každé příležitosti.

"Draco, ale Ty-víš-kdo je černokněžník, nemyslím, že bychom se k němu měli přidávat. Ale mám dojem, že jsi říkal…" Na chvíli se zarazil a pak s povzdechem tiše zamumlal. "Nejsem v Nebelvíru moc oblíbený, protože… protože táta je Smrtijed."

Draco poslouchal Serpense a napadlo ho, že se jeho bratr chová nechutně nebelvírsky. Předtím si toho nevšiml. Copak ho ti Nebelvírští pitomci mohli tak rychle zpracovat nebo opravdu přehlédl tak očividný fakt? Serpens zapadal smýšlením k těm namyšleným lvům, přesvědčeným o své jedinečnosti, až nechutně dobře. Tohle je komplikace a to pořádná, zamračil se nad tím poznáním. Nakonec Moudrý klobouk měl asi pravdu, uznal s povzdechem. "Nejdůležitější je, přidat se na vítěznou stranu!" uzavřel jejich rozhovor Draco a měl dojem, že logicky.

"Byls na obědě? Ne? Tak jdeme." Řekl a postrkával bratra před sebou k Velké síni. Ten rozhovor se stočil nepříjemným směrem a taková chvíle je nejlepší ke změně tématu. Doufal, že Serpens časem pochopí jaká čest je stát se služebníkem Temného pána a i Nebelvír se může stát dobrým Smrtijedem. Není jich sice mnoho, ale i tací se vyskytují a Draco už Serpensovi pomůže pochopit výhody. Moc, pocty a bohatství, kdo by po nich netoužil a Temný pán neváhá své věrné štědře odměnit.

Po obědě se Draco přesunul ke skleníkům, aby si se svými spolužáky ze Zmijozelu společně s Havraspárem odbyl bylinkářství. Draco se jen při té myšlence otřásl. Neměl nijak v lásce Nebelvír, ovšem Havraspár se rovnal plné třídě Grangerové podobných šprtů. Nevěděl, co je horší. Zato si byl jistý svou nenávistí k bylinkářství a přehrabování se ve špinavé zemi! Jedinou útěchou mu bylo, že tu občas přišel k užitečné ingredienci do lektvarů, kterou mu otec odmítl koupit.

Profesorka Prýtová je přivítala v zatemněném skleníku jen za mihotavé záře speciálně upravených svící. Jejich nepříliš efektivní červené plamínky vrhaly více stínů než světla. "Dnes budeme přesazovat Ďáblovo osidlo. Určitě jsem se o něm v předchozích letech již zmínila a dnes nás čeká ta praktická část. Kdo mi poví, proč ho musíme přesazovat v červeném světle?" zeptala se profesorka a okamžitě se vztyčil les havraspárských rukou. "No, třeba vy, slečno Patilová."

Padma Patilová spustila: "Červené osvětlení je dostatečně tlumené a rostliny nedráždí, v jinak barevném světle by se mohly poděsit. Rozdrcená semena Ďáblova osidla se používají v lektvarech na neutralizaci mnoha kouzel způsobených černou magií a vzrostlé rostliny je možné využít k ochraně majetku."

"Výborně, Havraspár získává pět bodů. Vezměte si rukavice a začněte přesazovat. Zem máte na stole, nějaké květináče pod ním a další tady u mě."

Pustili se do práce a Draco za chvíli už necítil ruce. Mladé rostliny, mu své šlahouny s oblibou omotávaly kolem prstů a zápěstí, a i když nemohly v tomto věku nikoho vážně ohrozit, dokázaly své smyčky utáhnout dostatečně pevně a Dracovi bylo jasné, že se mu na pohmožděných místech později vybarví duhové modřiny. Těšil se ven.

"Hej, Malfoyi," ozval se najednou Terry Boot. "slyšel jsem, že sis to v souboji rozdal s Pošukem Moodym, to tě od druhého ročníku otec nenaučil jiné kouzlo než Serpensortia?"
"No jo, slyšel jsem, jak ses vyznamenal," přizvukoval Michael Corner. "To tě vážně hned po začátku hodiny museli odnést na ošetřovnu?"

Roger Davis sebral vyprázdněnou bednu a vydal se pro nové květináče. Se zjevným zájmem sledoval rozhovor. "Na rozdíl od vás jsem se utkal s dospělým bystrozorem!" bránil se zahanbený Draco a snažil se vyhnout Davisovi, který se kolem něj protahoval a nemotorně mu přišlápl nohu. "Dávej pozor!" obořil se na něj Draco a snažil se vyhnout srážce s jeho bednou, kterou se právě teď Davis rozhodl vyzdvihnout nad hlavu.



*Hrabák vyhrabává chodbičky v zemi a má zálibu ve všem, co se třpytí. Používá se k vyhrabávání a hledání pokladů v zemi. V domě může způsobit škody na majetku, proto by se měl chovat mimo jeho dosah.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama