Vestigo satan – kapitola 10.

30. října 2012 v 23:35 | cimorena |  Salazarova univerzita
larkinh, samuel a em, těší mne Vaše přízeň a doufám, že Vás další kapitola nezklame :)

Amycus Carrowov vyzvedl Harryho nedlouho po Snapeově odchodu. Slyšel jeho blížící se kroky a obavy mu zaplnily žaludek jako obrovský ledový balvan. Sotva se dveře otevřely, Carrowov po něm hodil provazem černým jako šlahouny ďáblova osidla a ten se mu se stejnou samozřejmostí okamžitě omotal kolem celého těla. Ruce pevně připoutal k tělu, svázal nohy a ponechal možnost jen krátkého kroku. Provaz pulsoval magií. Kde se dotkl holé kůže, zanechával po sobě pálící zarudlý otisk. Carrowov popadl volný konec rukou chráněnou rukavicí z dračí kůže, nezdržoval se vysvětlováním, zatáhl a vyrazil. Harry krátkými kroky, co mu svázané nohy dovolovaly, spěšně cupital, aby Carrowovi stačil a pak se před ním otevřela učebna obrovská a rozlehlá. Velikostí mohla směle konkurovat famfrpálovému hřišti a i s hrstkou studentů ze

Zmijozelu se zdála prázdná a opuštěná. Obličeje všech, se po jejich vstupu obrátily k nim. Prošli mezi dvěma řadami lavic umístěných v rohu místnosti hned za vstupními dveřmi. "Potter? Co ten tu dělá?" zašumělo kolem.

Carrowov přivázal Harryho, vedle bledého, za katedrou na zemi se choulícího muže, a otočil se ke třídě. "Naučíme se stopovat, vstaňte a připravte si hůlky." Skleslost po Proklínání s Lestrangeovou vystřídalo vzrušení. Studenti spěšně naházeli připravené kalamáře, brka i pergameny do tašek a s hůlkou v ruce se shlukli kolem profesorského stolu. Carrowov přes jejich hlavy zakroužil hůlkou tak, aby obsáhl veškeré lavice: "Solvo sessio" zamumlal a lavice i s židlemi zmizely v podlaze, jako by se rozpustily nebo je zem pohltila.

"Nacvičíme kouzlo, postavte se tak, aby měl každý z vás dostatek místa." Zmijozelští se rozestoupili a Carrowov předvedl pohyb hůlky. Nejprve pomalu. Svůj pohyb nechal studenty kopírovat, pak zrychlil. "Inkantace zní Vestigo satan. Je vás devět, rozdělte se po třech." Otočil se, došel k Harrymu a bledému muži a oběma nasadil na zápěstí náramek, jaký Harry znal už od Snapea, ale Carrowov měl ještě třetí a ten nasadil sobě. Stejně jako Snape, se všech náramků s tichým mumláním dotkl hůlkou a Harry věděl, že magie zajistí jejich propojení. Teprve potom je odvázal, přinutil vstát a odvedl před studenty.

Učitel černé magie znovu zakouzlil a prázdný, rozlehlý prostor učebny se změnil ve spleť keřů, stromů, kamenů, větších či menších skalisek protkanou bludištěm cest a cestiček. "Inkantaci znáte," promluvil opět profesor. "vaším úkolem je vystopovat Poterra nebo mudlu. Mudlovi nechám patnáct minut náskok, Potterovi deset. Skupina, která mi přivede mudlu, získá pět bodů a za Pottera jich získáte deset." Chladný úsměv zvedl koutky úzkých Carrowových rtů. "Skupina bez bodu nám poslouží k nácviku dalšího kouzla. Jasné?"

"Ano, pane." Ozvalo se nervózně, ale jednohlasně.

Carrowov spokojeně přikývl. "Časový limit dnes dávat nebudu a hra skončí ve chvíli, kdy Potter s mudlou budou stát přede mnou. V té chvíli," kývl směrem k lesu. "se učebna vrátí do předchozí podoby. Stopování je snazší a také účinnější, když budete stopovat zraněnou osobu, její krev vám snáz pomůže rozpoznat identitu i směr, kterým uniká. Proto, pokud se vám nepřítele nepodařilo zabít, ale jen zranit a on unikne, máte slušnou šanci ho najít. V případě, že je jeho krev ve vašem dosahu, máte téměř vyhráno, protože krev prozradí mnohé." Carrowov vyndal nůž a než si Harry uvědomil, co chystá, ostrá čepel mu projela stehnem. Vykřikl bolestí i překvapením. Nohy mu podklesly, zaslechl něčí uchechtnutí a hrdost mu dala sílu stát. Napnul kolena. Teplá krev mu stékala po noze a skapávala do trávy pod nohama.

Carrowov otíral čepel nože. "Krev není vhodné mísit, protože tak nezískáte čistou esenci člověka, kterého se chystáte stopovat. Pak byste nemuseli najít nikoho nebo někoho koho nechcete," vysvětloval a s nožem zbaveným zbytků Potterovy krve svou pozornost věnoval mudlovi. Nešťastník se pokusil uniknout, ale jediné kouzlo a znehybněl, nůž hladce projel i jeho stehnem. Znehybnění mu nedovolovalo vykřiknout a z úst uniklo pouze bolestné zasténání. "Finite incantatem," Carrowov mudlu znovu uvolnil. Ten s výkřikem přitiskl dlaně k probodnuté noze, svaly vypověděly službu a on se zřítil na zem.

"Vstaň, mudlo, a běž se schovat, jestli tě nikdo nenajde, jsi volný," povzbudil Carrowov muže hlasem chladným, prosyceným odporem a pohrdáním. Jeho slib zněl falešně a nevzbuzoval ani zdání, že mluví pravdu.

"Opravdu?" zapochyboval muž sténavě a nadějně upíral oči na Carrowova.

"Jistě…" zasmál se pohrdavě. "Zvedej se, dostaneš patnáct minut náskok!"

Muž se nepohnul, se zoufalou nedůvěrou prosil pohledem i slovy: "Opravdu mě pustíte, pane kouzelníku?

"Pane Smith, znáte kletbu Cruciatus?" Zeptal se a pohledem vyhledal chlapce původně z Mrzimoru. "Zaslechl jsem od profesorky Lestrangeové, že se chcete stát nejdůležitějším služebníkem Temného pána…?"

"Ano, pane," potvrdil Zachariáš Smith rozpačitě.

"Dobře, pojďte si ho vyzkoušet," pobídl ho profesor a mávl k mudlovi. "Stačí namířit, říct Crucio a chtít způsobit bolest."

Zachariáš Smith vystoupil z hloučku, na ležícího mudlu namířil hůlku: "Crucio." Mudla vykřikl, spíš úlekem než bolestí a vzápětí zmlkl.

"Na jeho místě si představte někoho, koho nenávidíte a chcete ho nechat trpět. Představte si, jak se svíjí bolestí," poučil Carrowov svého studenta se zvláštní trpělivostí. "Crucio," vyslovil s požitkem. Mudla se napnul, nohy i ruce stažené v křeči, vřískal a vřeštěl s neklesající silou, dokud profesor kouzlo neukončil. "Teď vy," pobídl Smitha s očekáváním.

Zachariáš Smith se na moment zamyslel, pak znovu namířil hůlku: "Crucio," zopakoval. Muž se zazmítal bolestí a ohlušující řev zaplnil znovu uši přítomných.

Carrowov chvíli si opojeně užíval tu podívanou. "Máte talent, pane Smith, pět bodů pro vás," pochválil studenta, než neochotně strhl jeho ruku stranou. "Stačí, stačí, chceme přece, aby ten mudla mohl ještě chodit," zasmál se studeně a podíval se významně na mudlu. Ten dál na nic nečekal, spěšně se vydrápal na nohy a kulhavě klopýtal k lesu. Trvalo jen pár okamžiků, než se ztratil v hustém porostu.

Uplynulo pět minut od chvíle, kdy mudlovského muže před Harryho zraky ukrylo zelené šero. Neměl hodinky, to jen Carrowov ho postrčil k lesu. "Teď vy, pane Pottere," pobídl ho výsměšně. "neudělejte kouzelníkům ostudu, vkládám od vás velké naděje, doufám, že deset bodů za vás si studenti skutečně zaslouží a nedostanou vás dřív než mudlu." Harry neodpověděl, ucítil, jak mu magie náramku dala svobodu. Zdání svobody, opravil se v duchu. Nemělo smysl se vzpouzet, vyrazil okamžitě.

Draco pozoroval, jak Potter mizí mezi stromy, zrakem přejel místo kde po něm na zemi zbyly krvavé stopy a obrátil se ke své skupině. Tvořili ji Crabbe a Goyle. Nepatřili zrovna mezi nejchytřejší, přesto Dracovi takové uspořádání vyhovovalo. Zbývalo deset minut, během nichž si mohli kouzlo zkoušet. Zmijozelové se shlukli nad krví potřísněnou trávou a provedli patřičné pohyby hůlkou: "Vestigo satan" zaznělo mnohohlasně. Za Potterem se vinul tenký zlatavý paprsek, mudla za sebou nechával širokou rudě zářící stužku.

"Vidíte ten rozdíl mezi mudlou a kouzelníkem?" zeptal se jejich profesor zaujatě. "Potterova magie se snaží za sebou mazat stopu, je průhledná jako ze skla. Pokud by měl Potter hůlku a použil by ji, jeho stopa by oslnivě zářila, jiskřila, syčela a prskala výboji magie."

"Pane profesore, já nic nevidím." Ozval se vyjeveně Crabbe a nechápavě se rozhlížel na všechny strany.

"Dokut nevyslovíte inkantaci a neprovedete správný pohyb hůlkou, také nic neuvidíte!"

"A pane profesore, oni také nemůžou nic vidět? Kdyby nevěděli, že je budeme sledovat, nepoznali by nic?" Chtěla vědět Millicent a rukou ukázala k lesu, kde jejich cvičné cíle zmizely.

"Ne, zřejmě by nic nepoznali, slečno Bulstrodeová, sledování dokáže vycítit jen zkušený kouzelník. Ale už je čas, chci vidět, jak si povedete!"

Tři skupinky Zmijozelů se rozeběhly k lesu a Draco viděl Amycuse Carrowova pohodlně se usadit na židli ke svému stolu, s úklonou se objevil domácí skřítek s konvicí horkého čaje a profesora Carrowova obsloužil.

Draco víc nemeškal a poklusem zamířil k lesní pěšině. Crabbe se sice dál rozhlížel, jako by tady někde ztratil svůj oblíbený dezert, ale bez protestů Draca s Goylem následoval. Chvilka a stáli pod zelenou klenbou stromů. Draco se rozhlédl, zajímala ho jen zlatá tenká nit. Chce Pottera! Zlatavé záblesky mizely mezi keři, Potter opustil cestu a napojil se na jinou a Draco pospíchal za ním.

Pansy, Millicent a Montague se jasně vyjádřili, dostanou mudlu, ale i na první pohled snadný cíl se ukázal mít svá úskalí. Mudlova stopa sice zůstala široká a jasně viditelná, ale protože muž zmateně kličkoval sem a tam, nechával za sebou něco ne nepodobného rozmotanému a zacuchanému klubku, s kterým si pohrálo neposedné kotě.

"Jestli tohle rozmotáte," nechal se slyšet Nott. "tak si těch svých pět bodů zasloužíte." Zasmál se s neskrývanou škodolibostí a pustil se se svou skupinou za Dracem.

Draco zrychlil, ale ne dost. Nott se mu držel v patách, nemohl ho setřást, když musel sledovat zlatavé odlesky Potterovy nedávné přítomnosti. Jeho stopa se ukazovala a zase mizela, teninká a místy nezřetelná. Dracův zrak, cvičeného chytače, se jí držel s neomylnou jistotou, ale jak na tom je Nott? On, Zabini a Zachariáš Smith? Dívali se po stopě nebo se jen vychytrale hnali za Dracem? Tenká nit se stočila ostře doprava, Draco se hnal dál rovně. Nott pospíchal za ním následován svou skupinou. Draco se pro sebe usmál, nezpomaloval, stočil se mírně doleva, sledoval stezku. Ještě kousek, znovu víc doleva, houština, prodral se křovím a všichni se slepou důvěrou nebo vypočítavostí za ním. Uběhli několik dalších kroků, příkrý sráz ukončil jejich postup, zastavili se.

"Pro Merlina! Salazar do toho prašť! To snad ne, Malfoyi, tys ztratil stopu!" rozčiloval se Nott a obrátil se na Draca s nevěřícnou výčitkou. "Co jsi to za stopaře?! Nechal ses zmást bludníčkem?! Možná kdybychom radši stopování svěřili Crabbemu udělali jsme líp!" odfrkl s pohrdáním. "Jsi idiot, Malfoyi, idiot jakého jsem už hodně, hóódně dlouho neviděl!" soptil. "Nebo jsi to udělal schválně..!" vykřikl v náhlém prozření a ve výbuchu hněvu tasil hůlku.

Ta Dracova vystřelila jen o zlomek vteřiny za Nottovou. "Nezvyšuj na mě hlas! Prosil jsem se ti snad o vůdcovskou pozici?! A kdo je tady idiotem..? Nedokážeš se postarat o svou skupinu anebo sis vychytrale myslel, že bez námahy slízneš smetanu a proto ses neobtěžoval Potterovu stopu hledat sám? Jestli tvůj otec při akcích pro Temného pána projevuje stejné množství snahy, divím se, že je pořád naživu. Svalováním viny na Karkarova mě příště ušetři, debilitu musíte mít v rodině zakořeněnou hodně, hóódně hluboko!" zpražil ho Draco napodobující výsměšně druhého Zmijozela.

Stáli u sebe blízko s hůlkami na sebe namířenými. Ostatní se stáhli, věděli, že nemají zasahovat, proto se jen postavili do bezpečné vzdálenosti kryti před náhodně odkloněnou kletbou balvanem či mohutným kmenem stoletého stromu. Draco si hlídal Nottovu pravičku, hůlka v ní se chvěla vztekem. Potom mu nuceně klesla podél těla. "Bojíš se souboje?" vysmíval se mu Draco. "Máš pravdu, vždycky jsem byl lepší než tyyy…?!" v ten okamžik ho zasáhla pěst Nottovy levé ruky. Nestačil uhnout, příliš se soustředil na hůlku. Pěst ho zasáhla do pravé čelisti, zuby mu scvakly k sobě, prokousl si jazyk, rána sklouzla a zasáhla nos. Oči se mu zalily slzami, nechápal, co se stalo. Jednu chvíli stál, v druhé se poroučel k zemi. Když se vzpamatoval, před srázem zůstal jen on s Crabbem a Goylem. Nott se svou skupinou byl pryč. Goyle pomohl Dracovi zpátky na nohy.

Draco si opatrně ohmatal zhmožděnou čelist a nos. Bolelo to. Strašně to bolelo, ale nebylo to nic, co by nespravil lektvar nebo kouzlo. Po hodině si dojde na ošetřovnu a Nott se má rozhodně na co těšit! Jestli si myslí, že mu tohle jenom tak projde…! Ale pomsta musí počkat. Očistil se, oblečení měl potřísněné krví. Jedno kouzlo a oblečení se dalo popořádku. Kývl na Crebba s Goylem, "Musíme se vrátit."

Došli na místo, kde Draco úmyslně sešel ze správné cesty. Zachytil náznak zlatého odlesku. Natáhl paži, přebrnkl prsty přes třpytící se vlákno. Pulsovalo magií. Položil na něj ruku, vlákno na pohled teninké se silou mohlo rovnat lodnímu lanu. Magie jako by se napojila na Potterův krevní oběh, cítil snad i tep jeho srdce. Zběsilý rytmus mu do dlaně vyťukával představu běhu. V náhlém popudu zavřel oči. Záblesk skal a ve výšce mohutné větve dubu se černala jeskyně. A najednou věděl, že jeskyně je středem Potterova zájmu, je unavený má bolesti, chce se skrýt a počkat až ho najdou. Lhostejno kdo, ale čím déle to bude trvat, tím víc času zbude na odpočinek…

Draco otevřel oči. Uvědomil si, o kterou skálu jde, mezi stromy zahlédl její plochý vrchol s balvanem podobnému vejci. Vyrazil tím směrem. Dracova vynikající orientace jim zajistila rychlejší postup, nemuseli se nutně dál držet Potterovy stopy. Pomocí kouzla si Draco v lesní houštině ověřoval, zda se netočí v kruhu, až konečně se jim z malé paseky otevřel pohled na Vejčitou horu. Draco se zaradoval, navíc pro ujištění jeho správného předpokladu se před nimi zaleskla zlatá nit potvrzující nedávnou Potterovu přítomnost. Draco se rozeběhl následován hlasitým zvukem lámaných větví a tichým přívalem nadávek a stížností svých průvodců.

Potteova zbytková magie je dovedla až k jeskyni. "Počkejte tady na mě," přikázal Draco polohlasně a po větvích rozložitého dubu přitisknutého ke skalní stěně se hbitě vyšplhal nahoru. Vybral si nejpříhodnější z větví a opatrně přešel až k otvoru. "Lumos," zašeptal a nahlédl dovnitř. Na kraji jeskyně počkal, než si jeho oči přivyknou šeru. Světlo hůlky se intenzitou nemohlo rovnat světlu venku a neobsáhlo celý prostor. Jeskyně měla tvar pokřiveného es a venkovní světlo osvětlovalo jen její malou část. U vchodu dosahovala výšky umožňující se skoro narovnat a dozadu se strop mírně snižoval. Potter seděl až vzadu, nohy skrčené pod sebou. Tenký pruh látky odtržený ze spodní části trička měl místo obvazu omotaný kolem poraněné nohy, ale očividně všechnu nedokázal zachytit. Krev se pomalu vsakovala do jemného písku pokrývajícího podlahu jeskyně. Potterova bledá tvář vystupovala z šera skoro stejně jako Smrtijedská maska a světlo Dracovy hůlky odrazem vracely zelené oči a obroučky kulatých brýlí.

Draco se otřásl, pach krve v nevelkém prostoru jeskyně zhutněl, Potter se narovnal, ramena držel zpříma, zuby bolestí zaťaté, rty stisknuté, brada vysunutá vpřed. Nepříliš úspěšně se snažil potlačit třes. Draco byl tím posledním, kdo by si stěžoval, že jeho protivník je nějakým způsobem znevýhodněn. Nikdy neváhal využít převahy a cítil se na to patřičně hrdý, ale v této chvíli… jako by ho něco nutilo držet se zpátky. Neočekával, že Pottrer bude škemrat, ale hrdé vzezření tak zubožené postavy svým kontrastem na něj zapůsobilo a nenápadně a podloudně* se mu začal vkrádat do srdce respekt k jeho odvaze.

Podvědomí mu ochotně připomnělo, jak ho Potter zachránil před mudlovským gangem… Ne, to není nejlepší doba na probouzení vděčnosti a vyrovnávání dluhů. Zahnal rázně ten nepříjemný pocit jako už jednou a absurdně si přál, aby ho Potter napadl alespoň slovně. Vše by bylo mnohem snazší. Ale on mlčel. Draco si odkašlal, najednou měl sucho v ústech, nevěděl co říct.

"Deset bodů pro tebe, Malfoyi, tak jsi mě našel," přerušil Potter jeho myšlenky a ztěžka se s oporou nerovné skalní stěny vytáhl na nohy. Při tom pohybu se z jeho rány vyřinulo více krve. Potter si pevněji přitáhl provizorní obvaz a belhal se ke vchodu. "Půjdeš první nebo mám jít já?" zeptal se neutrálním tónem prostým sarkasmu či výsměchu. Draco dokonce z jeho tichého hlasu nezaslechl ani nenávist. Snad jen rezignaci a únavu.

Draco ustoupil bokem. "Jdi ty." Potter mu kývnul v odpověď a Draco ustoupil bokem. Sledoval, jak Potter opatrně slézá, ale svůj očividný úspěch si nedokázal vychutnat. Necítil se hrdý a najednou si přál se Pottera co nejdřív zbavit.

Crebe s Goylem si pod stromem zatím každý našel balvan a pohodlně rozvaleni čekali na Dracovy další pokyny. Potterův příchod přivítali pouze tím, že se zvedli a namířili na něj hůlky. Jestli proto, aby neutekl, Draco nevěděl. Seskočil ze spodní větve, ulomil dlouhý jednoletý prut a přeměnil ho na provaz. "Podej mi ruce, Pottere," přikázal a Potter beze slova, zcela dobrovolně nastavil ruce. Svázal mu je, přidal kouzlo proti uvolnění i vyvlečení, "Hotovo, úkol splněn, jdeme!" zavelel stroze, nepochopitelně podrážděný Potterovou poddajností a se svým doprovodem se rychlým krokem vydal na zpáteční cestu.

Minuli nevelkou paseku kolem skalního útvaru a pustli se po neširoké pěšině mezi stromy. Ušli po ní sotva čtyřicet metrů, když se na pravé straně stezky zachvělo listí… "Mdloby na tebe," ozvalo se tlumeně a červený paprsek omračovacího kouzla Draca minul jen těsně.

Crabbe s Goylem s napřaženými hůlkami pokročili k Dracovi. "Zrcadlové štíty!" přikázal Draco. Silné a propustné kouzlům jen zevnitř v této chvíli byly nejideálnější. V rychlém sledu vyslal několikrát Expeliarmus do místa a jeho okolí, odkud kletba vyletěla a upíral oči do shluku keřů a stromů obklopujících cestu.

Magie na několika místech rozčísla houštinu "Mdloby na tebe," ozvalo se znovu a tentokrát Draco poznal Nottův hlas. Crabbe s Goylem stáli jako skála a bez zachvění drželi štíty vztyčené, Nottova kletba neškodně do nich narazila a sklouzla vychýlena do lesa. Crabbe, Goyle a Draco stáli k sobě zády, Pottera mezi sebou. Štíty odolávaly. Draco věděl, že se na ně může spolehnout a jediné co mohlo přesvědčit Crabbeho s Goylem je spustit, byl banán v těstíčku. Ti dva měli magie dost, a pokud se nějaké kouzlo naučili, ovládali ho dokonale.

"Držte štíty a pomalu jdeme," přikázal Draco úsečně, postrčil svou skupinu po cestě vpřed a vysílal kouzla do míst, odkud vyletěly barevné záblesky kleteb, zachvělo se listí nebo zapraskala větvička.

Neúčinnost útoku musela Notta rozzuřit, také věděl, že mu nezbývá mnoho času a vynoří se z lesa. Tím by samozřejmě Draco úspěšně dokončil úkol a Nott se svými druhy by se vrátil s prázdnou. Proto se Draco nedivil, že se útok zintenzivnil a Mdloby na tebe vystřídala kouzla tvrdšího kalibru. Štíty se chvěly, ale Crabbe s Goylem je drželi bezchybně. S Potterem v jejich středu kráčeli jen o trochu pomaleji, než by postupovali bez nutnosti se bránit.

Nečekaně silné temné kouzlo narazilo do jejich štítu. Černý paprsek kletby jako by pohlcoval světlo svého okolí jako černá díra. Štít začal praskat, přesto paprsek odklonil. Narazil do stromu někde za nimi, strom se zhroutil. Zdálo se, že pohltil sám sebe a zmizel dřív, než dopadl na zem. Draco cítil, jak mu naskákala husí kůže po celém těle, otřásl se hrůzou. Tohle už není hra! "Rychleji! Jdeme!" zahučel přiškrceně s očima upřenýma k místu, kde strom zmizel. Crabbe začal ochabovat, ztěžka si odfoukl a zaklel. Draco zavrčel. "Nezapomeňte, až Pottera předáme, jdeme na oběd." Použil jedno z nejsilnějších povzbuzovacích zaklínadel, co znal. Zabralo okamžitě. Praskliny na štítu se zacelily. Crabbe přestal klít a Goyle nadšeně zamlaskal.

Nott se frustrovaně rozhodl vydráždit je slovně. "Víš, jak jsem tě našel, Malfoyi?" spustil. "Po tom, co jsem ti rozbil hubu, jsem použil stopovací kouzlo ne na Pottera, ale na tebe. Tvoje stopa zářila a svítila tak ostře zelenou barvou, jako by ti někdo do zad poslal Avadu a doufám, že nejde jen o mou představu," řekl s nadějí a zákeřnou touhou v hlase. "Zasloužíš si to. Jsi hlupák, je o moc snazší sledovat tebe než Pottera. Nakonec… co čekat od někoho z motáckého hnízda, že?!" smál se provokativně. "Malfoyovi by proto měli patřit k podřadným kouzelníkům! Kouzlil jsi na každém kroku a tak jsem si řekl - proč se namáhat, když tu práci můžeš udělat za mě?"

"V tom případě se budeš muset spokojit s tím, co máš a smířit se, že těch deset bodů za Pottera je našich," odtušil pobouřeně Draco a vyslal Terrificus do míst, odkud zaslechl Nottův hlas.

"Co to?!" zděšený výkřik prořízl tiché šumění listí v korunách stromů. Z místa, kam Draco kletbu vyslal, zaslechli panické vřeštění a na cestu se bezhlavě, jak zdivočelé stádo kentaurů vyřítil Nott. Hůlkou divoce mával na všechny strany a prostor bez jasného cíle křižovala jeho Ridiculus.

Draco se uvolněně zasmál, nečekal, že ho zasáhne. V míření mu bránila spleť listí a větví, ale štěstěna stála při něm. Kletba našla svůj cíl, našel ji o prázdninách v knize Dědictví černých mágů v kategorii tak zvaných bezpečných kouzel a podle všeho teď Notta ohrožují jeho vlastní nejděsivější představy. Kouzlo Draca zaujalo svou jednoduchostí a teď se zadostiučiněním sledoval Nottovo běsnění. Z houští vyběhli Zabini a Zachariáš Smith, zapomněli na Pottera, Draca i úkol pro který se to stalo a snažili se Notta uklidnit. Finite inkantake nezabíralo, samozřejmě. Jediný Draco mohl kletbu zrušit tímto způsobem a to v nejbližší době nehodlal. "Jestli nechcete, aby váš přítel spáchal sebevraždu, zkuste Petrificus," poradil Draco zlomyslně, než jim zmizeli za zatáčkou z dohledu.

Když se les rozestoupil a oni vyšli z jeho stínu, uviděli Pansy a Millicent se rozvalovat v trávě a nastavovat tváře slunečním paprskům, které tu hřály jako v letním dni. Montague postával nedaleko a ledabyle se opíral o stěnu učebny. Profesor Carrowov seděl za svým stolem a z šálku popíjel čaj. Došli k němu.Mudly si všimli teprve, až když dorazili k nim, ležel u profesorova stolu s děsivě zkřivenou tváří a mrtvě skelnýma očima upřenýma do neurčita.

Carrowov si všiml Dracova pohledu. "Splnil jsem slib a propustil ho," vysvětlil ledabyle.

Draco kývl, odvrátil pohled od mrtvého muže a podíval se na svého profesora. "Pane, přivedli jsme Pottera," řekl a předal mu provaz poutající Potterovi ruce.

Carrowov položil šálek na talířek, převzal provaz. "Deset bodů pro vás a vaše družstvo, pane Malfoyi," řekl a mávnutím hůlky zrušil lesní houštinu. Smith a Zabini zpocení mezi sebou vlekli spoutaného Notta. Překvapeně vzhlédli, už dosáhli okraj lesa, když se učebna stala jen rozlehlým sálem.

"Co se mu stalo," chtěl vědět profesor Carrowov a prohlížel si se zájmem svázaného studenta. Ve svých poutech se divoce zmítal a jeho ústa se naprázdno neslyšně otvírala a zavírala jako rybí hubička na suchu.

"Museli jsme ho umlčet a svázat potom, co ho Malfoy proklel," ozval se Smith.

"Hrozilo, že udělá něco sám sobě nebo zraní někoho z nás dřív, než se nám ho sem podaří dopravit. Zkoušeli jsme Finite incantatem, ale Malfoyovu kletbu jsme tím nezrušili…" dokončil Zabini vysvětlování nejistě.

"Co jste použil za kouzlo, pane Malfoyi?"

"Terrificus, pane."

"Výborně," řekl Carrowov s uznáním, "zapátral jste v rozsáhlé knihovně vašeho otce. Pěkné kouzlo, možná byste nás ho rád naučil," a Carrowov vybídl Draca, ať přistoupí k Nottovi. "Položte ho na zem," přikázal Zabinimu a Smithovi. "a teď, pane Malfoyi, zrušte kletbu a předveďte, jak ji provádíte."

"Finite incantate, Terrificus, Silencio," Draco lehce mávl hůlkou k Nottovi, zrušil obě kouzla a se stejnou lehkostí zopakoval. "Terrificus." Nott, který po zrušení kletby na podlaze učebny zůstal ochable ležet a jen ochraptěle chrčel, se rozeřval s novou silou. Divoce se zmítal a neartikulované zvuky unikající z jeho úst svědčily o hrůze, jakou prožívá. "Finite incantate, Terrificus," zopakoval Draco klidně a Nottův ryk vystřídalo chraptění. "Kouzlo vyvolá z mysli prokletého jeho nejhorší démony," vysvětloval věcně spolužákům i profesorovi a užíval si pozornosti. "Kouzlo může Finitem incantatem zrušit jen ten, kdo kletbu vyvolal, postižený, nemá žádnou účinnou zbraň se jí bránit a je velká pravděpodobnost, že v děsu a snaze jim utéct spáchá sebevraždu."

"Co kdyby na mě někdo tuhle kletbu seslal," vydechla Pansy a vyděšeně upírala oči na vysíleně ležícího Notta. "Pokud by odmítl ji zrušit, znamená to jistou smrt uprostřed těch nejděsivějších halucinací."

"Ne nutně," prohlásil Draco sebevědomě a tónem jak někdo nemůže chápat tak zjevnou věc, pokračoval ve vysvětlování: "Dalším způsobem ukončení kouzla je lektvar na neutralizaci černé magie. Zpravidla je nutné prokletého znehybnit a nalévat ho uklidňujícími lektvary tak dlouho, než lektvarista připraví Neutralizační dryák," dokončil se spokojený úsměvem.

"Zasloužíte si pět bodů, pane Malfoyi," ocenil ho Carrowov. "Pana Notta už z hodiny vynecháme, zdá se, že je pro tuto chvíli nepoužitelný." Pohrdavá slova doprovodil rychlým kouzlem a Nottova pouta se uvolnila, sklouzla na zem a připomínala pomuchlaná stébla ostřice. "Kdo je ještě doposud bez bodu?" zeptal se profesor Carrowov konverzačně a své chladné oči upřel na Zabiniho. "Pane Zabini, prosím, pojďte sem!" rozkázal tvrdým hlasem a nebral žádný ohled na zesinalou tvář dotyčného chlapce. Neviditelná pouta ho znehybnila na místě. "A dalším figurantem je pan Potter. Rozdělte se na dvě skupiny!" přikázal zbytku třídy. "Každý z vás použije kletbu Terrificus, pak ji ukončí a vyzkouší si Crucio. Pokud dojdu k závěru, že někdo z vás z přátelských pohnutek pana Zabiniho nebo pana Pottera šetří, může si s nimi vyměnit místo," falešný úsměv mu přeběhl přes rty.

Nohy se pod Harrym třásly, jako by byly z rosolu, vzpřímené pozice dosahoval jen silou vůle. Chlad zachvacoval tělo a jen vzdáleně vnímal, jak se před ním Zmijozelové řadí do řady za Malfoye. Druhá řada se zformovala před Zabinim. Slyšel jeho strachy cvakající zuby, i když možná to nebyla hrůza, ale zima. Možná ten zvuk nepřicházel od Zabiniho, ale slyšel své vlastní? Všechno se mlžilo, pohled se mu rozmazával, jako by mu někdo sundal brýle. Místnost se nakláněla do strany.

"Terrificus!" ozvaly se dva hlasy téměř současně a Harry viděl, jak Malfoy šedne, skoro černá, jeho tělo se protahuje do výšky. Jako z dálky vnímal Zabiniho křik. Malfoyova postava na sebe vzala přízračnou podobu mozkomora, za ním se objevovali další a další. Zšeřelo se. Mozkomorů se přihrnulo tolik, že zakryli slunce, vyhnali veškeré teplo z Harryho těla a on už s jistotou mohl říci, koho cvakající zuby slyší. Svoje.

"Expecto patronum," šeptal, neměl dost sil ani ke kouzlení s hůlkou, mohl předpokládat, že se mu cokoli podaří bez ní? Chtěl zavolat tátu na pomoc. "Expecto patronum, Expecto patronum," opakoval stále dokola. Znovu a znovu vyslovoval to zaklínadlo v naději, že zahlédne stříbřitého jelena, ale místo patrona se objevil velký černý medvědovitý pes, stejný jako v knize Předzvěsti smrti, běžel přímo k němu. Znamenalo to konec?

Ne! Mozkomorové mu ustupovali z cesty, rozestupovali se! On nemůže představovat smrt, napadlo ho. K tomu stejnému omylu už jednou dospěl, aby později zjistil opak. "Siriusi, Tichošlápku," oslovil tiše psa.

Klusal mu vstříc, na tak velké zvíře tiše a ladně. Harry zapomněl na mozkomory, viděl jen Tichošlápka, stál skoro u něj, když se ozvalo, "Finite incantate, Terrificus!" Tichošlápek zmizel a Harryho zaplavila vlna smutku, zklamání. "Crucio!" z hůlky Draca Malfoye ho zasáhla zničující bolest. Nenapadlo ho, kolik sil v sobě ještě má. Kolik mu jich zbylo na křik. Zklamání i smutek zastřela oslepující bolest. Křičel, intenzita vlastního hlasu ho ohlušovala, hlasivky se rozdíraly, ale nebylo v jeho moci přestat. Neslyšel kdy Malfoy kouzlo ukončil, mohl jen cítit, bolest polevila. Olízl si suché rty, nepomohlo to, neměl dostatek slin. Spalovala ho žízeň, toužil po doušku chladné vody. Jen z dálky si uvědomoval Zabiniho hrůzou prosycené volání o pomoc, pláč a bolestné výkřiky, prosby o milost.

Harry, zhroucený na zemi spíš ležel, než seděl, zvláštní, napadlo ho, nevzpomínal si, kdy spadl. Ztěžka zvedl hlavu, zaslechl "Terrificus!" uviděl Crabbeho měnit se na mozkomora a ani tentokrát nezůstal jen jeden, desítky nebo stovky se jich vynořovalo ze stínů a Harry doufal, že se v jejich středu znovu objeví Sirius ve své zvěromágské podobě. Už se nesnažil vyvolat patrona, nevyvolal ho ani předtím, věděl to, proto jen čekal. Mozkomorové ho už neděsili tolik jako předtím. Čekal na svého kmotra… a dočkal se. Velký pes se hnal k Harrymu, chlad sice nezmizel, jen polevil a to stačilo. Tichošlápek je tu s ním. Harry se na něj snažil myslet, i když Terrificus vystřídalo Crucio a on měl dojem, že si vykřičí i plíce z hrudi.

"Terrificus!" hlavu už nezvedl, ale rozpoznal hlas Pansy Parkinsonové. Nesledoval, zda se promění stejně jako Crabbe nebo Malfoy. Zimnice jím nekontrolovatelně třásla, zuby mu o sebe divoce jektaly už bez závislosti na mozkomorech. S námahou pootevřel oči, chtěl zahlédnout Tichošlápka, nezahlédl. Uviděl jen kresbu dřeva na složité mozaice parket pokrývajících podlahu učebny. Oči nechal klesnout a snad i usnul, než ho probrala ukrutná bolest. Jeho křik se proměnil v chraplavé steny.

"Terrificus!" Rozhodný hlas dolehl k Harryho uším.

"Crucio!" Bolest. Už se nesnažil zjistit, kdo na něj kletbu sesílá, neměl sílu.

"Terrificus!"

"Tichošlápku…" vydechl Harry tiše.

"Crucio!"

"Terrificus!" Harry vítal toto prokletí, neubližovalo mu. Terrificus mu paradoxně dávalo pocit bezpečí, spojil si ho se Siriusem, nechalo mu čas se trochu vzpamatovat z předešlého Crucia. Málo, ale přece.

"Crucio!"

Neměl sílu křičet, svaly se v bolestivých křečích stahovaly a Harry jen sípavě lapal po dechu, upadal do bezvědomí, probíral se a zas se vděčně propadal do milosrdné tmy.

Carrowov se podíval na hodinky. "Máme ještě čas na trochu teorie," prohlásil, když zkusil Ennervate na bezvědomého Pottera a on se už neprobral. Zabini ležel na podlaze, z nosu mu kapala krev, naříkal a popotahoval. Nott seděl o kus dál a tvářil se ustrašeně. "Pane Notte, jděte na ošetřovnu a odveďte i pana Zabiniho. Na příště," otočil se ke všem Zmijozelům, "chci od vás všech patnáct palců dlouhou esej na téma stopovací kouzla." Zakroužil hůlkou, lavice s židlemi začali vyrůstat z podlahy, podobné zrychleně rostoucím houbám a pokynul zbytku třídy, aby se posadili na svá místa.

Crabbe s Goylem se neochotně šourali do lavic, Draco zaslechl jejich nespokojené mručení. Tušil, že pramení z opětovného odložení oběda na později. Nepatrně se nad tím usmál, později k jejich udobření postačí muffin. Ten jim snadno pomůže zapomenout, jaké nehorázné lži se na nich Draco dopustil.

"Byl jsem s vámi spokojen, proto neváhejte a využijte zbylý čas na vaše eseje, máte dvacet minut," pobídl je velkoryse profesor Černé magie a z konvice si nalil další čaj. Usadil se do své židle, pohodlně si natáhl nohy před sebe a s požitkem srkal kouřící nápoj rozhodnut v poklidu vyčkat konce hodiny. Chladnýma očima zalétl k Potterovi, ležel bez hnutí. Po hodině ho musí předat Snapeovi, usoudil bez nadšení.
***

Snape soustředěně míchal. "Nadrcená semena z ďáblova osidla, plná zkumavka octového výluhu z řapíků anděliky…" mumlal si tiše. Opatrně mezi jednotlivými kruhovými tahy míchadla kolem kotlíku přilil část obsahu ampule. Zápach octa ho zaštípal v nose. Lektvar maličko zhoustl, postupně získával žlutooranžovou barvu.

Dunivé zabušení na dveře se nepříjemně rozlehlo laboratoří. Snape jednou rukou přisypal najemno nakrájený koře pelyňku, druhou vedl míchadlo ve třech pomalých otáčkách proti směru hodinových ručiček. Ztlumil var na minimum, ale rozpálený kov kotlíku ohříval lektvar stále na příliš vysokou teplotu.

Nové, důraznější zabušení přehlušilo bublavý zvuk varu. Snape vytáhl hůlku, "Rigor," zašeptal a postupně zchlazoval kotlík, dokud se prudký var neustálil na jemném probublávání.

"Snape, ohluchnul jsi snad?!" Bušení doprovodilo sprosté zaklení. Snape zkontroloval čas, plamen pod kotlíkem nastavil přesně na osm a půl minuty, pak zhasne a kotlík se okamžitě ochladí. Kolem kotlíku přidal ještě signální kouzlo, které ho upozorní, že se tak stalo, aby mohl na závěr do lektvaru přidat tři kapky šťávy z bílého jmelí. Teprve potom se pokojně vydal otevřít dveře.

"Co potřebuješ, Carrowove?" zeptal se Snape hned, jak je trhnutím otevřel.

Carrowov ustoupil stranou, ukázal na bezvládné Potterovo tělo, levitující několik kroků za ním. "Já nic, ale on potřebuje nějaký vzpružovací dryák od našeho Mistra lektvarů," podotkl a s úšklebkem dodal: "Snad neumřel, než ses uráčil si na něj udělat čas."

"Jaké kletby…?" zeptal se Snape krátce a projel kolem Pottra hůlkou.

Carrowov lhostejně mávl rukou. "Jen Vestigo satan, Terrificus a Crucio. Dnešní mládež toho moc nevydrží, co?"

"Ztratil hodně krve, příště se trochu ovládej, Carrowove," zavrčel Snape podrážděně. "Mám i jinou práci, než se jen snažit udržovat Pottera naživu!"

Carrowov ledabyle pokrčil rameny. "Plním jen rozkazy, Temný pán si přeje, aby všem bylo jasné, že Potter je jen bezvýznamnou figurkou, hračkou v našich rukách. A nevztekej se tolik, Snape, šetřím ti práci, kde jen můžu. Toho mudlu, co se naší dnešní hry účastnil, léčit nemusíš." S úsměvem nasyceného mrchožrouta dodal: "Postaral jsem se o to. No řekni, Snape, nejsem geniální, tobě jsem ušetřil práci a profesorce Carrowové, která chtěla se studenty probrat neživé, dodám matriál."

"Mudla mě nezajímá a s tím, že se tvoje sestra neumí připravit do svých hodin a zajistit školní pomůcky, mě neobtěžuj! O co se zajímám, je Potter a jeho zdravotní stav, Temný pán si ho přeje zabít osobně, až uzná za vhodné. Určitě ho velmi potěší, až se k němu donese, že skoro nevydržel tvé vyučovací praktiky?" ucedil jízlivě Snape.

"No tak, Snape, nemusíš se hned urážet, jeden tvůj skvělý lektvar a Potter bude stejně drzý a nesnesitelný, jako když jsi o něm podával zprávy z Bradavic. Pak mě možná ještě požádáš, abych ho trochu zkrotil."

"To sotva!" vyštěkl Snape přes rameno, Carrowovi zabouchl dveře před nosem a dlouhými kroky se i s chlapcem vrátil do své laboratoře pro hojivé lektvary.



* podloudný - nelegální, nekalý, utajený

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lady Corten Lady Corten | Web | 31. října 2012 v 9:02 | Reagovat

Ahoj Cim, tak jsem si včera konečně našla dost času, abych se mohla začíst do tvé povídky, škoda jen, že jsem tou dobou neměla možnost ti k jednotlivým dílům dávat komentíky. Chyslal jsem se ti ráno udělat k 9 jeden dlouhý a ejhle je tu 10. Tak a teď k samotné povídce. Začátku s těmi bratranci jsem se bála a nevěděla jestli mám do čtení jít ale po nakouknutí náhodně vybrané kapitoly, která schodou okolností je dle mě tdopusu ta nejlepší - 8, tak jsem se pustila do čtení. Nápad na povidku máš pěkný. Jsem zvědavá jak budeš pokračovat, smad to neuspěcháš, vši,la jsem si, že plánuješ okolo 15 dílů. Uvidíme jak ti to vyjde, pokud jich však bude o něco víc, sem s tím. :-D Tak že na závěr - moc se těsím na pokračování a děkuji za další dílek. :-)

2 samuel samuel | 31. října 2012 v 17:46 | Reagovat

Perfektní. Opět jsi splnula všechna očekávání. Jsi úžasná.

3 cim cim | 31. října 2012 v 22:27 | Reagovat

[1]:  Ahoj Lady Corten, ničeho nelituj ;) Nakonec, určitě semnou souhlasíš, najít povídku v co nejpokročilejším stavu, čtenáři ušetří spoustu nervů :D
Nápad s HP a DM jako bratranci pochází od Dobby, a vzpomínám si, jak mě u toho napadlo – „To by měli kluci radost!“ A představila jsem si to. K tomu chuť vyzkoušet si něco napsat… a tohle je výsledek :) Moc mě těší tvůj zájem, samozřejmě nevím, jestli se mi povede překonat 8. kapitolu, Severusova postava mi jde ztuha :), ale můžu slíbit, že se o to pokusím ;)

4 cim cim | 31. října 2012 v 22:30 | Reagovat

[2]: Moc, moc děkuju za tvou chválu i komentář :-)

5 em em | 1. listopadu 2012 v 19:34 | Reagovat

Tak to se těším na další pokračování. Možná se brzy srthne poslední boj. Supr

6 cim cim | 1. listopadu 2012 v 21:00 | Reagovat

[5]: em: ;-) poslední boj nás v příští kapitole zatím nečeká, ale určitě se dočkáš. Děkuju za komentář :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama