zakončení 6. kapitoly - Dopis

2. října 2012 v 7:05 | cimorena |  Salazarova univerzita

"Utkal?" zasmál se pobaveně Boot. "Slyšel jsi ho, Michaeli?" Zeptal se a nastavil tvář, aby mu na ní dopadalo co nejvíc červeného světla, předvedl výhružnou grimasu a s mladým šlahounem ďáblova osidla parodoval pohyb hůlkou a zpomaleně vyslovil inkantaci. "Seeer-peeen-sooorrr-tiiiaaa!" Corner se zachechtal a několik dalších Havraspárců se přidalo. Boot povzbuzen úspěchem, pokračoval ve svém divadelním ztvárnění Dracova strachu z hada, kousnutí a trhavých pohybů zakončených vyvalenýma očima a vyplazeným jazykem z koutku pootevřených úst.


"Takhle vypadal ten tvůj slavný souboj?" smál se Corner.

"A to není všechno," informoval ochotně Terry Boot rozjařené spolužáky. "Ron Weasley viděl Malfoye si ten souboj s Pošukem zopakovat ještě na chodbě. A víte, jak dopadl?" Boot zopakoval škleb s vyplazeným jazykem, rozhodil ruce v bezmocném gestu. "Naštěstí ho jeho malý bratříček z Nebelvíru z podlahy posbíral a my o něj nemusíme při cestě na oběd zakopávat."

"Držte huby!" třísknul Draco naštvaně květináčem, který prasknul a rozpadl se na několik kusů. Nikdo ze Zmijozelů se ho nezastal. Od Crabbea a Goyla to samozřejmě nečekal, od Notta také ne, ale když se nenamáhala ani Pansy bylo to na pováženou. Draco si uvědomil, že jeho postavení je vážně ohrožené. Jeho spolužáci ze Zmijozelu si zřejmě uvědomili nepřízeň učitelů i zbytku školy vůči Dracovi a rozhodli se vyčkávat. Draca ta myšlenka rozzuřila, viděl rudě a světlo svící ve skleníku s tím nemělo co dělat.

"Pane Malfoyi, dávejte pozor!" okřikla ho profesorka Prýtová a kouzlem okamžitě napravila škodu, ale Draco zlostí neslyšel ani neviděl. Popadl jednu vyklepnutou rostlinu připravenou na přesazení a mrštil jí po Bootovi. "Tak už dost!" rozzlobila se profesorka. "Pane Malfoy, pane Boote, deset bodů z vašich kolejí! Oba mi vypracujete patnáct palců dlouhou esej na téma Ďáblovo osidlo a dnešní hodinu si nahradíte v sobotu! Očekávám vás v devět hodin po snídani před skleníkem!"

"Ale paní profesorko, v sobotu je první návštěva Prasinek," zaprotestoval Terry Boot. "Nešlo by to nějak jinak?"

"Nešlo, pane Boote! Na Prasinky jste měl myslet dřív a teď odtud oba zmizte!"

Draco se nevybíravě protlačil uličkou, nestaral se, zda někomu šlápne na nohu, nebo ho udeří loktem. Vyletěl ze skleníku a třísknul za sebou dveřmi, až sklo zařinčelo.

***
Večer se přiblížil a s ním i jeho první trest. Ještě nikdy se mu nepodařilo si trest vykoledovat hned první den školy, natož dva! Vzkypěl Draco. Přičítal to především Potterovi. Nebýt jejich společného léta, profesoři by si na něj nikdy tolik nezasedli! Draco zaklepal a vešel do učebny Obrany proti černé magii. Stejně jako ráno i teď stál bystrozor zády k oknu opřený o parapet. Weasley postával uprostřed učebny a se zarudlou tváří si nervózně žmoulal otřepený okraj rukávu svého hábitu. Draco za sebou zavřel a udělal několik kroků do místnosti a zůstal stát. "Dobrý večer, pane," pozdravil pokorně a přemítal, co po nich Pošuk asi tak může chtít.

"Dva bojechtiví mládenci," usmál se na ně Moody a zjizvená tvář se zkrabatila tak, že si Draco udělal představu, jak by vypadal usmívající se drak. "Pan Weasley mi osvětlil důvod vaší šarvátky, takže pokud budete souhlasit, pane Malfoy, dám vám příležitost se utkat zde. Vám to samozřejmě jen prospěje a můžete to považovat zároveň za… za doučování a nahrazení si dnešní zameškané hodiny." Jizvy mu při úšklebku zvrásnily obličej do zastrašující grimasy a kouzelné oko se se bzučivým zvukem začalo přetáčet. "Postavte se na svá místa a připravte si hůlky!" zavelel Moody. "Chci vidět čestný souboj, a pokud uvidím cokoli, povídám COKOLI, proti pravidlům souboje…!"

Nevyslovená výhružka zůstala viset ve vzduchu a Draca proti jeho vůli zamrazilo. Čestný boj rozhodně nebyla jeho specialita a z praktického hlediska mu připadal nanic. Boj je boj a k čemu je člověku čest, když prohraje anebo dokonce zemře? Ale jeden pohled na Moodyho mu prozradil, že v tomhle případě je čestný boj základní předpoklad přežití. Postavil se na určené místo.

Weasley viditelně pookřál a zaujal postoj vhodný k vrhání kleteb. Draco zatoužil ukončit dnešek úspěšným soubojem, pomstít se, vybít si na Weasleym veškerou svou frustraci a zaujal stejný postoj jako on. Přimhouřil oči a s napětím čekal na Moodyho znamení - souboj je zahájen.

***
Ráno přivítalo Draca nepříliš radostně. Všechno ho po včerejším souboji s Weasleym bolelo a Goyle s Crabbem se hádali o včerejší muffin. Vypadalo to, že se schyluje k bitce. Ty dva, pokud se jednalo o jídlo, neznali bratra natož kamaráda, věděli-li vůbec co to znamená.

Draco se vyhrabal z peřin, a zatímco se přetahovali a navzájem si znemožňovali přístup k vytouženému pamlsku, nechal ho zmizet. Účinek se dostavil okamžitě. Naráz bylo po bitce. Pustili se a s ublíženými výrazy se dívali k prázdnému místu.

"Za chvíli je snídaně…" poinformoval je Draco otráveně.

"Ha, snídaně…" jejich předchozí pře byla zapomenuta, jakoby Draco vyslovil to nejmocnější zaklínadlo. Zakroutil nad tím hlavou, ale nehodlal se unavovat přemýšlením o jejich hlouposti. Už dávno vzdal snahu jim vysvětlit, jak nemístné jsou jejich šarvátky o jídlo, kterého je na hradě po libosti.

Draco se s podrážděným vrčením odšoural do koupelny a doufal, že se Weasley cítí alespoň tak mizerně jako on. Hlava ho bolela, jak ho Weasleyho vířivé kouzlo zvedlo ze země a mrštilo jím o strop, nohy měl ještě ztuhlé, přestože Moody kletbu dřevěných nohou zrušil a na několika místech ještě pociťoval otoky a palčivou bolest po zásahu žihadlového kouzla. Svaly ho bolely a protestovaly proti námaze jako starý nepromazaný stroj. Koho by napadlo, že se Weasley v soubojích tak zlepší?! Loňský trénink s Potterem, kdy si tajně vynahrazovali nedostatečnou výuku Obrany proti černé magii, se ukázal dost efektivní. Draco nestačil skoro uskakovat, když proti němu Weasley použil iluzivní klonovací kletbu a Weasleyů se naráz v učebně objevilo, že je nestačil počítat. Zmátlo ho to. A nejenže nestačil uskakovat, ale ani nevěděl, který z nich je ten pravý, a kterého má zneškodnit. Pokud kletbu poslal do Weasleyho iluze jen neškodně zasyčela, obraz nepravého Weasleyho se zachvěl jako horký vzduch nad sluncem rozpálenou dlažbou a hned se zamíchal mezi ostatní, takže Draco neměl tušení, kterého z nich zasáhl.

Sám se samozřejmě snažil nezůstávat ve vrhání kleteb pozadu, ale popravdě hodně jich vychytaly právě iluze. Draco měl vztek a toužil po pomstě ještě víc než včera. Byl přesvědčen, že Moody vybral souboj jako trest přesně z toho důvodu. Na včerejší hodině zjistil, co Weasley umí a Draco, kterého hned zkraje po uštknutí odnesli na ošetřovnu, neměl zdání, co od něj může čekat. První den v Bradavicích rozhodně neproběhl podle jeho představ a upřímně doufal, že další dny nebudou plynout ve stejném duchu. Draco se rozhodl. Nic neponechá náhodě, ještě dnes napíše otci!

Do společenské místnosti se vrátil už v lepší náladě, teplá voda příjemně uvolnila namožené svaly a po snídani se mohl těšit na svůj nejoblíbenější předmět - Lektvary. Crabbe s Goylem nedočkavě přešlapovali u obrazu zakrývající jejich vchod a hned jak se k nim Draco připojil, postavili se vedle něj jako tělesná stráž, aby společně vyrazili na vytouženou snídani. Cestou potkali Serpense a Draco měl možnost s ním prohodit několik slov, než ho přátelé Nebelvíři odtáhli, aby se náhodou nenakazil Zmijozelskou prašivinou.

***
Draco se den za dnem vláčel bradavickými chodbami s nepříjemným pocitem člověka stojícího na okraji společnosti. Doprovod Crabbeho a Goyla mu nemohl zajistit tolik potřebnou pozornost, po níž toužil. Jediná pozornost, která se mu dostávala, pocházela od Moodyho a tu by s potěšením oželel. Draco měl schopnost se přizpůsobit a využít možnosti té či oné situace ke svému prospěchu, ale i tak každý den při snídani sledoval sovy a očekával tu od otce.

Dny se nepříjemně vlekly, Moody Draca sledoval s lačností lovce, a přestože se mu Draco vyhýbal, potkával ho v těch nejnemožnějších chvílích. McGonagallová na něj vrhala nevraživé pohledy, ale její nebelvírská povaha jí nedovolovala jednat s Dracem hůř než s ostatními. A Křiklan, jejich nový kolejní ředitel a učitel Lektvarů se k jeho osobě choval s lhostejnou přezíravostí. Ostatní učitelé se povětšinou chovali stejně. V této chvíli neučil v Bradavicích jediný profesor s tendencí Dracovi nadržovat a on se nikdy necítil tak všeobecně neoblíbený a to ho dost štvalo. Otcův vliv všechny ty předchozí roky mu zajišťoval dost prominentní postavení, teď jen doufal, že se odtud brzy dostane, nebo otec zajistí, aby se k němu učitelé chovali s větším respektem. Draco čekal.

Čekal, dokud se k němu konečně z houfu přilétajících sov, elegantním klouzavým letem nespustil sýc rousný. Nenápadná sova, která pokud si sama nepřála být spatřena, dokázala dokonale unikat pozornosti. Na stole před Dracem přistála s jistotou a bez nejmenších problémů se vyhnula všemu, o co by si mohla zamazat peří. Draco si přebral poštu a chystal se rozlomit pečeť, když si všiml znaku na obálce - jejich smluveného znaku pro utajení. Nic neříkající pečeť, kterou si otec nechal vyrobit na zakázku v jednom obchodě v Obrtlé ulici. Draco ho viděl ji používat jen v případě, kdy si nepřál jakkoli prozradit identitu pisatele i po případném zadržení sovy. Dopis proto stočil a uložil do tajné kapsy na vnitřní straně hábitu. Přečte si ho někde o samotě a v klidu.

Po vyučování toho dne se vytratil všem z dohledu. Crabbeho a Goyla nebylo těžké se zbavit, v případě jako nyní, jim stačilo doporučit, aby si zašli pro něco k jídlu do kuchyně a při jejich věčně hladovém břiše to přivítali s nadšením.

Draco nenápadně zaplul do nepoužívané umývárny ve druhém patře. Zvykl si ji v takových případech využívat a dokonce se mu podařilo se s Ufňukanou Uršulou, duchem obývajícím tyto prostory, natolik spřátelit, že pokud někdo dovnitř přece jen vešel, varovala ho. "Ahoj Uršulo, dnes ti to opravdu sluší," pozdravil Draco dvorně.

Dívka si elegantně načechrala vlasy a blaženě se na Draca usmála "Opravdu?" zeptala se a ve vzduchu se zatočila, aby si ji Draco mohl prohlédnout ze všech stran. "Jsem moc ráda, že jsi přišel. Jsi jediný, kdo si na mě aspoň někdy vzpomene, jsem tu strašně opuštěná," zalkala lítostivě.

"Přečtu si tu u tebe dopis, nebude ti vadit dávat pozor, aby mě nikdo nerušil?"

"Co je to za dopis? Není od nějaké dívky?!" žárlivě vyzvídala a zapomněla na nářek.

"Ne, je od mého otce, chtěl jsem poradit co dělat, protože si většina učitelů na mě zasedla," svěřil se překvapené dívce.

"Och…" vzdychla soucitně. "Jsme si tak podobní… proto si tak dobře rozumíme. Mě také neměl nikdo rád!" zakvílela žalostně. "Posmívali se mi a pak…" potáhla, "a pak jsem umřela! Oni můžou za to, že jsem umřela…!" propukla Uršula v srdceryvný pláč a se zoufalým výrazem se vrhla do záchodové mísy. Gejzír vody vyšplouchl ve vysokém oblouku a zmáčel Draca od hlavy k patě.

Draco vyslal několik nadávek na adresu přecitlivělého ducha, mokrým rukávem si otřel obličej, vylovil ze zplihlých šatů hůlku a zamumlal sušící kouzlo. Na ještě vlhkém dopise rozlomil pečeť a rozložil před sebou nekvalitní pergamen, tolik rozšířených mezi chudšími kouzelníky. Začal číst elegantní písmo jednoho z mnoha samo píšících brků. Krátký dopis začínal nic neříkajícím oslovením, ale nic jiného ani neočekával.

Synu,

Musíš se stát neviditelným a jakékoli pomstě se vyhni. Ten člověk je znám svou chorobnou podezřívavostí a tvůj úspěch je nyní tím nejdůležitějším.

Pán se rozhodl poctít naší rodinu a svěřil ti úkol hodný zasvěceného služebníka. V obálce ti posílá zvukový dopis. Přesvědč se, že jsi sám a důkladně si vše zapamatuj. Pergamen s heslem a následujícími pokyny se aktivuje tvými slinami.

Čekej další instrukce a za žádnou cenu na sebe neupozorňuj. Tento dopis znič.

Bez podpisu.

Draco znovu nakoukl do obálky, našel tam ještě malý kousek čistého pergamenu a něco co vypadalo jako drobná ze zčernalého stříbra vyrobená mudlovská propiska. Dopis i s obálkou nechal zmizet, ale prázdný pergamen i se stříbrnou propiskou si uložil zase do kapsy. Potřebuje více soukromí a umývárna Ufňukané Uršuly je pořád místo kam může někdo nečekaně vstoupit, proto opatrně ze dveří vystrčil hlavu, aby se přesvědčil, že je chodba prázdná a spěšně vyrazil do třetího poschodí. Komnata Nejvyšší potřeby je to pravé místo pro hlasité přehrávání vzkazu od Temného pána.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 samuel samuel | 2. října 2012 v 20:46 | Reagovat

Pěkný díleček. Moc se mi líbila ta část s tím, jak mladší bratr Draca byl zařazen do nebelvíru. Je tak vidět, že nebude zkažený jako jeho rodina.

2 em em | 2. října 2012 v 21:52 | Reagovat

Díky za jmenování do úvodu. Moc se kapča povedla.

3 cim cim | 2. října 2012 v 22:30 | Reagovat

[1]:samuel: Serpense vychovávala hlavně jeho mudlovská matka, takže móresy čistokrevných kouzelníků jdou mimo něj. Jsem ráda, že se ti kapitola líbila a děkuju za komentář :-)

[2]:em: A já děkuju za komentář. Psát tuhle povídku mě těšilo, ale když se našli ještě dva, kterým se líbí, těší mě dvakrát víc :-)

4 anet anet | 4. října 2012 v 20:39 | Reagovat

dnes jsem narazila na tvoje stránky a jsou fakt super. I tato povídka je žúžo.

5 cim cim | 4. října 2012 v 22:04 | Reagovat

[4]:anet: Jsem moc ráda, že se ti líbí :-) Děkuju za komentář

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama