zakončení 7. kapitoly - Tři koleje hadů

9. října 2012 v 23:54 | cimorena |  Salazarova univerzita

"Kolik je vám let, Pottere?" ozval se jízlivě Snape. "Šestnáct? Možná byste se podle toho mohl začít chovat. Ještě vám nikdo neřekl, že magii silou svalů nepřemůžete? Ne?" vysmíval se. "Vezměte to laskavě na vědomí, ale pokud máte v otloukání se nějaké zvrácené potěšení…" Snape mávl rukou k zemi a Harry tvrdě dopadl na kamennou dlažbu "…bránit vám nebudu."

Harry zatnul zuby, připadal si směšně. "Proč bych vám měl něco usnadňovat?" zeptal se vzdorovitě. Znělo to hloupě i jemu samotnému, Snape vůbec nevypadal unaveně, ten, kdo tady s námahou funěl, byl on sám.

Křivý ironický úsměv a zdvižené obočí výmluvně poukazovaly, že tento drobný fakt Snapeovi neunikl, "Když myslíte…"

odpověděl ledově a s těmi slovy opět vyrazil.

Harry vyběhl za ním, ale i tak Snapeovi sotva stačil a upřímně si oddychl, když se lektvarista konečně zastavil před - do skalnatého povrchu vytesaného reliéfu dvou propletených hadů. Jsou na místě. Snape zamumlal heslo, hůlkou se dotkl hadů na několika místech a před nimi se objevil vchod do Snapeovy laboratoře

Sotva vstoupili dovnitř, Snape ledabyle mávl rukou směrem ke krbu. "Vidíte ta salamandří mláďata?" Harry se otočil a uviděl asi deset malých salamandrů prohánějících se v ohni. Krb měl vprostřed mřížku a salamandři se neposedně otírali o doběla rozpálený kov. "Budete je po jednom vyndávat, jejich nehořlavou vlnu ostříháte a nadrtíte na prášek. Ten budete sypat do připravené nádoby. Ostříhaného salamandra pustíte do druhé poloviny výběhu. Až budete hotov, zavřete nádobu a uložte ji na polici vzadu. Můžete se pustit do práce." pobídl Harryho. Když se Nebelvír ani nepohnul, dodal: "Stolu s připravenými pomůckami jste si jistě všimnul…" Harry hypnotizoval salamandry. "Na co čekáte?! Nerozuměl jste snad něčemu?!"

Kousavá poznámka Mistra lektvarů chlapce probrala. "Ne, pane," opověděl stejně kousavě.

"Tak se pohněte!"

Harry se váhavě přesunul k salamandrům. Na ruce si natáhl rukavice z dračí kůže a nerozhodně hleděl do plamenů. Nevěděl, jak některého z nich dostat ven. Rukavice hořlavé nebyly a oheň jim ublížit nemůže, ovšem i přes ně vnímal žár a to stál jen poblíž, natož kdyby měl ruku v plamenech.

"Zkoušíte se na nich naučit nitrozpyt?" Zaznělo za Harrym jedovatě.

"Ne! Jen nevím, jak je mám vyndávat!" odsekl vztekle.

"Co kdybyste zkusil tohle?!" doporučil Snape a Harry si všimnul, jak na kamenném stole poskočil nějaký podivný předmět a vystřelil proti němu. Pohotově uskočil jako by se na něj řítil potlouk, ale ta věc se před ním zastavila a zůstala viset ve vzduchu. Natáhl ruku, uchopil to a podíval se, co drží. Byla to jakási tyčka s dřevěnou rukojetí a drátěnou síťkou jako na motýly, jen větší.

"Lapač jste chytil za správný konec, a proto mohu předpokládat, že jste dokonce i vy pochopil, jak tento nástroj použít?"

Severus s nadzvednutým obočím pozoroval, jak Potter zrudnul, zblednul a pak s nechutí ze sebe vysoukal: "Jo, jasně!"

"Tak na co čekáte?! Mám vám pokyny poslat soví poštou?"

Harry se radši otočil a zatnul zuby. Snape se ho snaží vyprovokovat, uvědomil si, ale on mu tu radost tentokrát neudělá, předsevzal si odhodlaně. Krev mu rozčilením tepala ve spáncích a srdce mu tlouklo jako splašené. Zhluboka se nadechl a snažil se nad svým vztekem získat kontrolu, kdo ví, co má Snape za lubem. Podle toho, co Harry věděl, rozhodně nic dobrého. Možná má v plánu z něj dostat přiznání o Hůkách a nehůdkách, podřeknutí. Má prozradit Dobbyho napadlo Harryho a ostražitě se podíval na Snapea. Musí to tu nějak vydržet, ale čím dřív bude hotov, tím dřív se zbaví nevítané společnosti.

Síťkový konec lapače, jak tento podivný nástroj Snape nazval, Harry vsunul do ohně a opatrně do něj chytil jedno salamandří mládě. To se snažilo uniknout, ale lapači, jakmile se vnitřku síťky dotklo něco živého, se zatáhl vchod. S lapeným mládětem se Harry přesunul ke stolu s kamennou deskou. Vchod lapače přitiskl na kámen. Ten se uvolnil a bylo možné salamandra vyndat. Harry mládě opatrně přidržoval a speciálními nůžkami z něj stříhal horkou rudou vlnu, která se jak chladla, měnila na šedostříbrnou. Ostříhaného salamandra pak přenesl ke krbu a vypustil na druhé straně mřížky zpět do ohně.

Než takto ostříhal vlnu z posledního salamandra, měl ruce samý puchýř a to i přes rukavice z dračí kůže. Harrymu bylo horko, pot se z něj jen lil a zmáhala ho únava. Nechápal, jak se mu může podařit popálenýma rukama nadrtit naprášek takovou hromadu tvrdé a jako jehličky ostré, nepoddajné vlny. V prstech ztratil cit, jakoby patřily někomu jinému. Mozek vysílal signál sevřít paličku s hmoždířem, ale prsty reagovaly až s nekonečným zpožděním. Nechtěl si stěžovat a dopřát tak Snapeovi škodolibou radost, odhodlaně se tedy pustil do další práce. Přestože spojení mezi mozkem a rukama bylo z nějakého důvodu až neuvěřitelně dlouhé, zdálo se, že naopak z rukou do mozku vede nějaká zkratka. Bolest mu z nich vystřelila takovou rychlostí, že se neubránil, ucukl bolestí a palička se zazvoněním dopadla na zem.

Severus se pohodlně opíral o stůl a se zájmem pozoroval Potterovo počínání. Kotlík s lektvarem, který vařil dopoledne, téměř vychladl a za chvíli ho bude možné slít. Než se tak stane, krátil si čekání sledováním nešikovnosti svého bývalého studenta. Snažení mladíka bylo k smíchu i k pláči. Potter se skloněnou hlavou se pečlivě vyhýbal Severusovu pohledu a s tvrdohlavou urputností drtil salamandří vlnu.

"Vážně Pottere," odfrkl si pobaveně Snape, "kdybyste se ráčil rozhlédnout po stole, možná byste našel něco užitečného na popáleniny, nebo jste se rozhodl ukázat mi pravý význam slov jako je Nebelvír a hrdinství? Těší vás hrát si na hrdinu nebo jste doopravdy až takový pitomec? Dovolte mi vás upozornit, že tu není nikdo z vašich fanoušků, kteří by vás za to mohli obdivovat."

Harrymu se třásly ruce vztekem. Po štiplavé poznámce se opatrně, aniž by příliš zvedl hlavu, rozhlédl po stole. Tváře se mu rozhořely zahanbením. Nedaleko od něj, nadosah ruky stála ve fialovém flakonu mast s jasně čitelným nápisem "Na popáleniny" a hned vedle v červeném flakonu "Chladivá, teplo odpuzující mast". Tak by se chtěl umět tvářit bezvýrazně jako Snape, ale jeho temperament byl příliš ohnivý a ještě ke všemu ten slizák přesně věděl jak ho popíchnout nebo zahanbit. A Harry se téměř vždy, jako pitomec nechal vydráždit. "Nikdy jsem si na hrdinu nehrál," drtil Harry zuřivě mezi zuby a na své předsevzetí, nenechat se od Snapea vyprovokovat zapomněl. "a vždycky jsem kašlal na takzvané fanoušky! Kašlu na ně, kašlu na obdiv, kašlu na to všechno… a kdybych věděl jak, tak už dávno jsem veškerou tuhle PRAŠIVOU SLÁVU S CELÝM TÍM SENZAČNÍM OBDIVEM zabalil do balíčku a poslal vám ji i s věnováním!" Harrymu se hlas třásl vztekem a v ústech cítil chuť vlastní krve z rozkousaných rtů.

"V tom případě máte všechno, po čem toužíte," prohlásil Snape lenivě a upíral na Harryho své pronikavé oči, "neboť zde široko daleko nenaleznete jediného fanouška a obdivovat zatím mohu jen vaši hloupost a neschopnost. Nicméně nemám nejmenší chuť ztrácet čas posloucháním vašich dětinských výlevů a utápění se v sebelítosti." Poté se Snape otočil a bezhůlkovým kouzlem rozlil vychladlý lektvar do lahviček, ty se zazátkovaly a odlevitovaly na příslušné místo na polici.

Harry zapomněl na zlost. Široce rozevřenýma očima sledoval, jak Snape zakroužil prázdnou rukou ve vzduchu a lahvičky poslušně dosedaly na polici jedna vedle druhé. "Ještě nikdy jste neviděl, Pottere, bezhůlkové kouzlo? Jak se tak na vás dívám, tak jste o něm dokonce ani neslyšel." usmál se Snape jízlivě. "Grangerová tu není, abyste se jí šel zeptat, ale jsem ochoten vám vysvětlení poskytnout sám. Kouzlení bez hůlky je tak zvaná vysoká magie a něco takového jsou schopni se naučit jen silní kouzelníci, kteří mají dostatek disciplíny. A disciplína je něco, co je vám samozřejmě naprosto cizí. Naučit se něco takového je tudíž pro vás nedosažitelné. Teď zavřete pusu a dokončete svou práci." řekl a se spokojeným výrazem odplachtil do přilehlé místnosti. Otevřenými dveřmi Harry viděl, jak se posadil za stůl a začal se přehrabovat v pergamenech, které měl rozprostřeny po celém stole.

Harry si uvědomil, že má ústa skutečně pootevřené a s pocitem zahanbení je zavřel. Nevyužívaná magie mu přestálým rozčilením vibrovala v těle a hrozila prosáknout na povrch a nekontrolovatelně ničit. Přestože by mu nevadilo zničit Snapeovi celou laboratoř. Přece jen… nechat rozprsknout lahvičky s různými lektvary tak, jak stály vedle sebe, by mohlo mít ošklivé následky i pro něj. Co dovede jedna špatně použitá přísada, věděl a na zdejších policích stála celá řada věcí, co spolu nemusela reagovat zrovna dobře a představa vybuchujících neznámých lektvarů co máte nad hlavou, není vůbec příjemná. Čím větší vzdálenost ho bude od Snapea dělit, tím lépe. Snažil se uklidnit. Sklo na policích se třáslo. Soustředil se na hmoždíř s paličkou. Kov o kov, jak do sebe narážel, zvonil. Nádech, hluboký výdech a ještě několikrát nádech a výdech. Soustředil se na bolest v rukách, pomalu se uklidnil, sklenice s přísadami se přestaly třást, hmoždíř umlkl. Harry si opatrně stáhl rukavice. Jeho ruce rudě zářily proti desce stolu, víc než světlo na semaforu.

Natáhl se pro fialový flakon a rozetřel si hojivou mast na zmučené ruce. Úleva se mu rozlila po těle, jak mast rázem obnovila poškozenou pokožku, vyhojila puchýře a vrátila rukám jejich původní zdravou barvu. Zahýbal prsty. Veškerá bolest byla pryč. Chopil se tedy znovu hmoždíře a pustil se do práce s mnohem větším pohodlím, než v jaké by se byl odvážil doufat.

Chvíli trvalo, než si zvolil techniku, při které nepoddajnou vlnu mohl nejsnáze drtit, ale pak to šlo. Vlastně to šlo skvěle! V hmoždíři si představoval tvář nejprve Snapeovu… Malfoyovu… a postupně všech Smrtijedů se kterými se setkal až po tu Voldemortovu. Ty tváře drtil a prach z nich sesypával. Drtil a sesypával, drtil a sesypával, drtil a sesypával a pořád dokola. Nakonec zjistil, že té vlny má málo. Na čele mu perlil pot a zvlhlé triko se nepříjemně lepilo k tělu, ale něco v jeho postoji se změnilo. Ta jednoduchá činnost mu vrátila chuť čelit osudu se ctí.

***

Už dávno zase dřepěl ve své cele, ale odhodlání ho neopouštělo. Dokáže se naučit čarovat bez hůlky? Není slabý kouzelník, patrona dokázal vykouzlit ve třinácti, mnoho dospělých kouzelníků se podivovalo a s uznáním se vyslovilo o jeho magii. Má i dost disciplíny! Nevzdá se! Bude bojovat znovu a znovu… musí naplnit věštbu…! Možná zemře, ale ne bez boje!

***

Noc se právě přehoupla do své druhé poloviny. Mraky úspěšně zakrývaly měsíc, ale občas se přece jen jeho bezchybně kulaté tváři podařilo místy vykouknout. Pak nocí zčernalé chodby Bradavického hradu zalilo stříbrné světlo a na chvíli odhalilo v tichosti se plížící postavy zdejších studentů. V dálce se ozvalo vytí vlkodlaka, a přestože zde byli před jeho zuby v bezpečí, ten zvuk je poháněl k většímu spěchu.

Tento den a hodinu určil Temný pán pro přesun do nové školy. Mnoho studentů bez rozdílu kolejí opouštělo Bradavice. Někdo se těšil na výuku černé magie, jiní se báli o své rodiny a poslechli nebo se přizpůsobili s menší či větší ochotou.

Sejít se měli v dívčí umývárně ve druhém patře. Prý se tamtudy dostanou do Tajemné komnaty. Klíčovou osobou organizující přesun přes Komnatu na Univerzitu Salazara Zmijozela se stal Draco Malfoy. Srdce všech se plnila zvědavostí a očekáváním. Opravdu ji uvidí na vlastní oči?

Mnoho studentů slyšelo zvěsti o Tajemné komnatě, před čtyřmi lety to bylo velmi diskutované téma, ale zvěsti o ní byly kusé a opředené mnohými tajemstvími. Vyprávění o ní se rovnalo starodávným legendám o ztracených a nikdy nenalezených dračích pokladech anebo o zaniklé kouzelnické metropoli zvané Atlantida, kterou, Timaeus Bláznivý, bájný kouzelník potopil na mořské dno, aby přiblížil kouzelnický svět životu mořských lidí a snáze se mohl v hlubinách oceánu přátelit s mořskými pannami.

Někteří ze studentů dokonce zaslechli fámy, že se Potterovi a Weasleymu povedlo Tajemnou komnatu otevřít. Kdo by ale něčemu takovému věřil? Celé generace kouzelníků se ji pokoušelo najít a úspěšní v hledání nebyli ani tak mocní kouzelníci jako Albus Brumbál. A teď ti vyvolení a dost odvážní, co se rozhodli studovat černou magii, ji mají skutečně uvidět. Shromáždili se v nepoužívané dívčí umývárně ve druhém patře a poslouchali lítostivý nářek Ufňukané Uršuly a vzrušeně sledovali Draca Malfoye.

Draco se pýchou doslova vznášel, protože ho Temný pán poctil úkolem otevřít tajný vchod ústícího do Komnaty. V ruce svíral pergamen s heslem, zakouzleným tak, aby ho mohl přečíst jen on. Heslo musel pronést v hadím jazyce a trénováním správné výslovnosti strávil několik dní. Fonetický přepis a zvukový dopis namluvený samotným Pánem zla mu pomohl vybrousit výslovnost k dokonalosti.

Ještě jednou zkontroloval skupinu a sebevědomě pokročil vpřed. Postavil se před umyvadlo s rytinou hada na kohoutu. Rozvinul pergamen s heslem, olízl jeho růžek a černé písmo začalo vystupovat z jeho zažloutlého povrchu. "Scha sse cháá ssí" vyslovil Draco pečlivě naučené heslo. S uspokojením za sebou zaregistroval zalapání po dechu. O Potterově schopnosti mluvit hadím jazykem se vyjadřoval vždy s pohrdáním, ale ve skutečnosti mu to velice záviděl. Teď se cítil důležitý. Věděl, že obzvlášť mezi Zmijozely, stoupl v ceně ještě výš, ale spolu s ostatními se neubránil překvapení, když sledoval ustupující umyvadlo a ohromeně zíral na otevírající se vchod.

Velká okrouhlá temná díra zející uprostřed umývárny vypadala hrozivě a nebezpečně. Mnohý z přihlížejících studentů se otřásl děsem. Jak se tudy mají někam dostat? Ta díra víc než vchod připomínala bezednou studnu.

Draco přistoupil k okraji. Chladný a zatuchlý vzduch mu vyvanul vstříc. Za jiných okolností by ho k něčemu takovému sotva kdo přemluvil, ale nyní se cítil důležitě a obdiv mísící se s hrůzou na tvářích spolužáků v různých poměrech, mu dodávaly potřebnou odvahu a sebevědomí. Podíval se do černé jámy u svých nohou, přidržel si před očima pergamen s heslem a hlasitě četl: "Schýýý hasssááách sasáá." Ozval se nepříjemný skřípavý zvuk, jak se o sebe třely obrovské kamenné bloky a pak magické světlo ozářilo dlouhé schodiště mizející v podzemí.

"Dámy a pánové, račte mě následovat do Tajemné komnaty," protáhl Draco obřadně a jako první se pustil do dlouhého sestupu. Ostatní ho tiše následovali. Ticho narušoval jen dutý klapot kroků a občasné bázlivé zašeptání. Trvalo notnou chvíli, než sestoupili na dno a před nimi se rozevřela podivná místnost, jejíž podlahu jako koberec pokrývalo velké množství kostřiček malých hlodavců a deset metrů dlouhá vysušená hadí kůže. Draco kolem ní podle pokynů vedl spolužáky k nově opravené chodbě. Prošli jí, až zůstali stát před dalšími zapečetěnými dveřmi bohatě zdobenými hady. Draco opět v hadím jazyce vyslovil heslo a dveře se poslušně otevřely.

Prošli jimi a stanuli na místě, o jehož existenci pochyboval i profesor Binns, učitel Dějin čar a kouzel. Stanuli v Tajemné komnatě obklopeni sochami hadů v čele s obrovskou sochou Salazara Zmijozela. Skupinou studentů proběhlo vzrušené zašumění. Posvátná bázeň jim nedovolovala hlasitější projev emocí. Docela vzadu na konci rozlehlého sálu pod Salazorovou majestátní sochou stála bez hnutí černá postava. Váhavě zamířili k ní. Sotva se trochu přiblížili, poznali kdo to je. "Profesor Snape!" zvolalo nadšeně několik Zmijozelských studentů.

"Pojďte za mnou," přikázal profesor lektvarů a vykročil ke Zmijozelově soše. Za sochou se objevila krátká a úzká chodba, které si všimli, až když stáli přímo u ní. Chodba se ukázala slepá. Byla zakončena neprodyšně zazděným portálem. Profesor je znovu vyzval, aby ho následovali a bez zaváhání prošel kamennou zdí jako stínem.

Vchod tohoto druhu nikoho nepřekvapil, vždyť každý rok museli stejným způsobem procházet turniketem na nástupiště devět a tři čtvrtě proto nezaváhali ani okamžik a prošli za profesorem Snapem. Nyní stáli v prostoru, který velmi připomínal zmijozelskou společenskou místnost, jen větší a bez nábytku. Z vybavení byl zachován jen krb. Před ním, jako do země vrostlá, stála veliká mísa vytesaná ze zeleného mramoru a po okraj naplněná stříbřitým letaxovým práškem.

"Tento krb není spojen s letaxovou sítí, je propojen pouze s Univerzitou Salazara Zmijozela. Není proto nutné hlásit adresu. Až do krbu hodím letaxový prášek, budete po jednom vstupovat do plamenů a na druhé straně na mě počkáte."

Snape vzal hrst letaxu a vhodil ho do krbu. Zelený plamen vysoko vyšlehl a studenti jeden po druhém do něj vstupovali a mizeli v jeho zeleném víření.

Draco se otočil a podíval se na Serpense. Vypadal klidně, nakonec, cestu letaxem o prázdninách s otcem do Příčné ulice absolvovali několikrát. Nejen proto, že potřeboval vybavení do prvního ročníku, ale také proto, aby se seznámil co nejvíce s kouzelnickým světem a nad vším nevyvaloval oči jako třeba, když v jednom z obchodů, který navštívili, objevil chrastítko pro mimina. V Dracovi se ještě teď všechno bouřilo ponížením, když si vzpomněl na tu ostudu.

Jak Serpens hračku uviděl, okamžitě zapomněl na vhodné chování a s nepokrytým nadšením volal na Draca: "Jé, podívej, když s tím zatřesu, odletují od toho barevné jiskřičky a celé se to rozzáří! Draco slyšíš ten zvuk? To zní jako orchestr malých rolniček!" Vsunul ruku do magického pole a se zaujetím, jaké pro takovou hračku může projevit jen kojenec, se Serpens jal chytat kuličky uvnitř. Ve chvíli kdy se mu to podařilo, kulička otevřela oči a začala se smát. Serpens se smál rovněž a pobízel Draca, ať to také zkusí.

Ostuda to tedy byla pořádná. Otec ani nedokončil nákup a spěšně je vyvedl z obchodu. I tak už téměř všichni zdejší zákazníci nechápavě kroutili hlavami nad Serpensovým počínáním. Otcovy vždy chladné oči se proměnily na dva kusy ledu a okamžitě je dostrkal k nejbližšímu krbu.

Doma si pak Serpens musel projít nekonečným kázáním o vhodném chování a navrch mu přidal další hodiny etikety. Od té doby se Serpens přestal projevovat s onou upřímnou bezprostředností.

Řada studentů čekajících před krbem se natolik zkrátila, že Draco mohl také konečně vstoupit do plamenů. Po rychlé jízdě letaxem vystoupil v totožné místnosti, z jaké odešel. Na moment získal dojem, že ho prášek vrátil zpět, ale z krbu vystupovali další studenti a tak jim udělal jen místo a čekal na profesora.

Místnost se pomalu zaplňovala a ve chvíli, kdy už začínal mít obavu, že se sem všichni nevejdou, z krbu konečně vyšel profesor Snape. "Pojďte za mnou," vyzval je a vedl do chodby tolik podobné té v Bradavicích. Zastavili se před velkými dvoukřídlými dveřmi, za kterými Draco tušil něco jako Velkou síň a jeho předpoklad vzápětí potvrdil i sám Mistr lektvarů.

"Až otevřu dveře," řekl. "Ocitneme se ve Velké síni, a protože toto je po velmi dlouhé době první rok, kdy se tu bude vyučovat, všichni budete znovu zařazeni do zdejších kolejí. Koleje na Univerzitě Salazara Zmijozela se jmenují Zmijozel, Ostrolebec a Vlnožil. Každý z vás vloží ruku do kamenné hadí tlamy za dveřmi a po zařazení usednete ke svému stolu. Vzhledem k tomu, že zařazováním v Bradavicích už prošel každý z vás, neměli bychom se setkat s většími problémy." Profesor Snape se rozhlédl po tvářích čekajících studentů. "Má někdo nějaké otázky?" zeptal se pro jistotu. Nikdo nevydal ze sebe ani hlásku. Mistr lektvarů spokojeně přikývl a dodal. "Budu číst vaše jména."

Profesor mávnutím hůlky otevřel dveře a před nimi se objevila Velká síň. Tři prázdné kolejní stoly v čele s učitelským. Na nejčestnějším místě seděl Lord Voldemort. Houf studentů se s hrůzou přitiskl k sobě, jakoby je těsnější vzdálenost mohla zachránit před Pánem zla. Nikdo neobdivoval začarovaný strop, ani slavnostní výzdobu. Všichni upírali oči k jedinému místu. Místu, kde seděl nejmocnější černokněžník, jehož jméno se odvážil vyslovit jen málo kdo. Další, co přitahovalo oči přítomných, nebyly první ranní paprsky, které zabarvovaly oblohu žlutými a oranžovými odstíny ani dohasínající hvězdy, ale zeleně zářící znamení zla plující vysoko nad kolejními stoly. Kamenný had, dosud stočený uprostřed hlavní uličky, se vztyčil a pozornost vystrašených studentů přilákal k sobě.

"Jsssem tu, abych pozzznal,
kam zařadit vásss mám.
Lord Voldemort můj nynějšší pán,
důležitý úkol mi dal.
Do třřííí kolejííí
vašše krev vásss rozdělíí
Zmiozzzel, Ossstrolebecc, Vlnožžžil
kam jít dozzví ssse,
kdo do mých ússst ruku položžžil.
Zmiozzzel přelssstííí soka svého,
Ossstrolebecc výhody využžžít umííí,
Vlnožžžil zaúútočit ssse nebojííí,
kouzzzelníkem ověnčččeným ssslávou
sstaniž sse sse vzzztyčenou hlavou!"

Had utichl, ale syčení jakoby plnilo uši studentů dál. Stáli, vyděšeni v němé hrůze a hypnotizovanými pohledy zírali na mohutného hada, ne o mnoho menšího než byla kůže, kterou míjeli v předsíni Tajemné komnaty. "Marcus Flint," přečetl nevzrušeně, chladně a neodvratně první jméno profesor Snape a vytrhl šokované studenty z transu. Velký pobledlý chlapec vykročil vpřed. Had upřel své jantarové oči na prvního studenta. Flint se k němu pomalu a neochotně přiblížil. Had otevřel tlamu a smrtelně bledý chlapec vložil svou ruku do otevřeného chřtánu.

Byl to mžik, sotvakdo postřehl, jak velký had tlamu zavřel, protože v následujícím okamžiku se bez pohnutí nacházela v té samé poloze jako předtím. Sálem se rozlehl bolestný výkřik a z Flintovi ruky na podlahu steklo několik kapek krve. Pak se Síní rozlehlo syčivé. "Zzzmiozzel." Snape posunkem poslal Marcuse Flinta k jeho novému kolejnímu stolu v barvách zelené a stříbrné. Chlapec se s úlevou zhroutil na svou židli a třel si poraněné místo na ruce.

"Marrieta Edgecombeová," zaznělo další jméno.

Dívka na roztřesených nohách došla k hadovi a opatrně začala svou ruku vsouvat do jeho tlamy. "On mě kousnul," vykřikla překvapeně, třepala rukou a na zápěstí si prohlížela dvě krvavé ranky.

Voldemort spolu se svým učitelským zborem se pobaveně zasmál. Had počkal, až smích utichne a zasyčel: "Ossstrolebecc."

Sotva had rozhodl do jaké koleje Marrieta Edgecombeová patří, Snape četl nahlas další jméno. Cormaca McLaggena had zařadil do Vlnožilu spolu s Terry Bootem. Ernie Macmillan byl zařazen do Ostrolebce. Draco Malfoy se dostal opět do Zmijozelu a ani na Univerzitě Salazara Zmijozela jeho bratr nebyl zařazen do stejné koleje. Draco sledoval, jak Serpens míří ke stolu Vlnožilu.

Draco si hladil poraněné místo a byl rád, že zařazování má za sebou. Tleskal všem, kteří se jako on dostali do stejné koleje a všiml si, že většina Zmijozelských studentů z Bradavic jsou na Univerzitě Temného pána zařazeni do Zmijozelu i zde. Naproti tomu Nebelvírští jsou většinou ve Vlnožilu. Havraspárští putují často do Ostrolebce. Studenti Mrzimoru se z větší části rozdělili mezi Vlnožil a Ostrolebec. Moudrý klobouk se s hadem Salazara Zmijozela z velké části shodnul, přesto se stalo, že někdo, kdo v Bradavicích patřil do Nebelvíru, zde byl zařazen do Ostrolebce nebo Havraspárský student putoval do Zmijozelu.

Místa u stolů se pomalu zaplňovala a kromě šustění hábitů naplňovalo Velkou síň hrobové ticho přerušované jen hlasem profesora Snapea při čtení dalších jmen a syčením zařazovacího hada dokud poslední student nedosedl na své místo. Pak se Snape uklonil Temnému pánovi. "Pane, dovolte mi, ukončit zařazování."

Voldemort přikývl a spokojeně pokynem ruky pozval Snapea ke stolu. "Vrať se na své místo, Severusi."

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 anet anet | 10. října 2012 v 22:35 | Reagovat

Nářez, jinak držím Harrymu palce, určitě se dostane pryč. :-)

2 cim cim | 11. října 2012 v 14:11 | Reagovat

[1]:anet: :-D Harryho čeká ještě dlouhá cesta, počítám tak osm kapitol. Děkuju za komentář :-)

3 samuel samuel | 13. října 2012 v 11:30 | Reagovat

Těším se na další, protože je to čím dál tím lepší. Akorát nevím, jestli je teda Severus na dobré, nebo zlé straně.

4 cim cim | 13. října 2012 v 13:32 | Reagovat

[3]:samuel: :-D to je dobře, nechtěla jsem, aby Severus byl tak moc průhledný. Děkuju za komentář :-) a jsem ráda, že se ti kapitola líbila.

5 larkinh larkinh | 16. října 2012 v 21:04 | Reagovat

Tohle je hezká povídka, myslím, že i jak postupují kapitoly, je to i líp napsaný než ten úplný začátek. Napínavé. Vsadím se, že Snape Harrymu pomáhá - například si vyžádal Dobbyho, ukázal mu, že kouzlit se dá i bez hůlky - jenže Harry je Nebelvír a tudíž v myšlení lehce omezený, takže mu to ani nedojde :-D

6 cim cim | 16. října 2012 v 23:53 | Reagovat

[5]: larkinh: Řekla bych, že je máš oba přečtený :-D  No, nakonec jak to je doopravdy, se dozvíš hned v příští kapitole ;-) Děkuju za komentář a jsem ráda, že je vidět posun k lepšímu. Budu doufat, že vzrůstající kvalitu se mi podaří udržet až dokonce :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama