Listopad 2012

Zrádce – kapitola 13.

24. listopadu 2012 v 1:23 | cimorena |  Salazarova univerzita
Kapitola je věnovaná samuel, em a lady corten ♥♥♥

Severus hned ráno pospíchal do Potterovy cely. Nevěděl, kolik mají času a výuka bezhůlkové magie, navzdory určité přirozenosti, vyžaduje v nejlepším případě měsíce usilovného tréninku v soustředění a jejího cíleného směřování ke konkrétnímu kouzlu.

Brumbál se se záchranou Pottera neposunul ani o píď, nedokázal prolomit štíty hradu Temného pána, aniž by zároveň neohrozil Potterův život a životy ostatních studentů. Svým způsobem se z nich stali rukojmí a Brumbál si nepřál ohrozit žádného z nich. Nenápadný způsob vniknutí by mohl uskutečnit pouze skrz Tajemnou komnatu, ale ne bez znalosti hadího jazyka. Místo toho se právě vstup do komnaty stal nejslabším místem Bradavic.


zakončení 12. kapitoly - Serpens Malfoy

15. listopadu 2012 v 12:24 | cimorena |  Salazarova univerzita

Bylo to horší než cokoli, co doposud zažil. Narcisa ho nikdy nešetřila, Snapeův vpád do jeho mysli se mu tenkrát zdál ostrý a prudký, ale v porovnání s nitrozpytem Temného pána to nebylo víc než čeření hladiny vzpomínek. Rudé žhnoucí oči se mu propalovaly až do nejskrytějších koutů mysli a s nevybíravou brutalitou se nabourávaly do jeho vzpomínek. Před očima se mu s nechutnou samozřejmostí připomínaly obrazy, na které by nejraději zapomněl. Temný pán ho přinutil se dívat na Pottera vyhrávajícího famfrpálový zápas za zápasem a zahanbení se mu vrátilo v plné síle. Pak hrůznou návštěvu Zapovězeného lesa v prvním ročníku vystřídal obraz falešného Pošuka Moodyho a on se viděl v podobě fretky létat nahoru a dolu. V uších mu doposud zněl zlomyslný smích Nebelvírů. Na okamžik zahlédl víc než jen spokojený výraz

Serpens Malfoy – kapitola 12.

15. listopadu 2012 v 12:19 | cimorena |  Salazarova univerzita
Za komentáře ještě jednou děkuju samuel, larkinh, lady corten a em. Tak ať se Vám kapitola líbí :)

V sobotu ráno Draco čekal za hradní bránou a srdce mu bušilo pod žebry v očekávané příležitosti dokázat, co v něm je. Nepodstatné maličkosti jako studený vítr, černou oblohu bez hvězd potaženou souvislou vrstvou mračen věstící množství mokrého sněhu a temnotu, prozářenou jen světlem několika hůlek, nevnímal. Naopak rozrušený šepot z řad spolužáků a narůstající počet mužů v černých pláštích a s anonymními bílými maskami na obličejích, poutali jeho pozornost bezezbytku. Vzrušení mu rozechvívalo tělo a on se toužil vyznamenat.

Temný pán se objevil na vrcholu schodiště. Neklid z nadcházející akce Draca nutil přešlapovat, své tělo nedokázal za nic na světě udržet v klidu. V pozadí pocítil strach ze selhání, ale přiznat něco takového? Nemožné, ale čekáním v něm

Muž, který zůstal naživu

13. listopadu 2012 v 10:38 | cimorena |  Drabble

Milá Nix, dárek pro tebe :) a maličké poděkování za Tvojí obětavou práci ♥ ♥ ♥

***
Přitiskl se zády ke stěně. Vděčný za svůj černý plášť se ukryl ve stínu. Smečka novinářů dychtící po senzaci se svými fotografy hlídkovala před hlavním vchodem. Jako hyeny. A čekali na něj. Od té doby, co se stal Mužem, který zůstal naživu, přišel o veškeré soukromí.


Anketa - Jaký konec povídky máte nejoblíbenější?

13. listopadu 2012 v 9:12 | *** |  Vítejte v Křivohůlkách

Přiznám se, předpokládala jsem, že s přehledem vyhraje dobrý konec a ten tragický zůstane daleko za ostatními. Nestalo se - tragické zakončení se většinu času drží těsně před otevřeným a dokonce získalo Váš hlas i dřív, než dojemný. A happyend s

zakončení 11. kapitoly - Bezhůlková magie

6. listopadu 2012 v 0:37 | cimorena |  Salazarova univerzita
"Jestli tu chcete zkysnout, dejte mi laskavě vědět, ušetříte nervy sobě i mně! Dejte, pro Merlina, do toho kouzla trochu síly! Tady vás nikdo obdivovat ani šetřit nebude nebo si tolik užíváte večeře u nohou Temného pána? Uvědomte si laskavě, že ředitel se sem nedostane! Nebo jste jako váš otec, ten se také příliš nenamáhal, když kolem něj nestálo dost fanoušků, před kterými by se mohl předvádět!"

"Držte hubu! Vždyť víte, že nejsem jako můj táta! Víte to! A víte, že se předvádět nechci, tak už buďte zticha!"

"Skutečně?" zeptal se Snape jedovatě. "Nezapomeňte, byl jsem ve vaší mysli nebo jste zapomněl, co umí Brumbálovo Amareto? Nesnažte se popírat, vím moc dobře, o kolik víc jste se snažil, když vaši přátelé z Nebelvíru…"


Bezhůlková magie – kapitola 11.

6. listopadu 2012 v 0:33 | cimorena |  Salazarova univerzita
Kapitola pro Lady Corten, samuel a em. Udělali jste mi radost, děkuju :)

Stříbrný srpek měsíce se s chladnou lhostejností usmíval do noci. Okolní hory se černaly proti obloze jako rozježené hřbety obřích psů a úzká silnice, co se klikatě svažovala k Bludnému kořenovu, se ztrácela v temnotě mezi stromy. Noční ticho prořízlo dvojí ostré prásknutí a na opuštěné silnici se objevily dvě postavy. Hůlky v rukách se jim rozzářily bílým světlem a osvítily siluety postav v dlouhých pláštích i cestu. Muži bez zaváhání vykročili směrem ke vsi. Vesnice spala. Její ulice osvětlovaly jen pouliční lampy a jediné okno v domě uprostřed návsi. Zamířili k němu.

Před domem se zastavili, ale nezaklepali na dveře ani nezazvonili, aby počkali na pozvání. "Alohomora," zašeptal jeden z kouzelníků. Dveře se poslušně otevřely a oni vešli dovnitř. Prošli chodbou a s jistotou zamířili ke dveřím, zpod kterých