Serpens Malfoy – kapitola 12.

15. listopadu 2012 v 12:19 | cimorena |  Salazarova univerzita
Za komentáře ještě jednou děkuju samuel, larkinh, lady corten a em. Tak ať se Vám kapitola líbí :)

V sobotu ráno Draco čekal za hradní bránou a srdce mu bušilo pod žebry v očekávané příležitosti dokázat, co v něm je. Nepodstatné maličkosti jako studený vítr, černou oblohu bez hvězd potaženou souvislou vrstvou mračen věstící množství mokrého sněhu a temnotu, prozářenou jen světlem několika hůlek, nevnímal. Naopak rozrušený šepot z řad spolužáků a narůstající počet mužů v černých pláštích a s anonymními bílými maskami na obličejích, poutali jeho pozornost bezezbytku. Vzrušení mu rozechvívalo tělo a on se toužil vyznamenat.

Temný pán se objevil na vrcholu schodiště. Neklid z nadcházející akce Draca nutil přešlapovat, své tělo nedokázal za nic na světě udržet v klidu. V pozadí pocítil strach ze selhání, ale přiznat něco takového? Nemožné, ale čekáním v něm

narůstalo napětí a strašně si přál, ať už to začne. Každá minuta mu připadala nekonečná a nahromaděný adrenalin víc a víc zvyšoval jeho touhu dát se do pohybu.

Lord Voldemort, s pláštěm šlehajícím ve větru, k nim důstojně sestoupil. Rudé oči plály jako žhavé oharky a Draco v něm viděl skutečného vládce. Krutého, nelítostného, bezcitného, schopného si podrobit svět a děs… s obdivem ho plnili přesvědčením, že stojí na té správné straně.

"Můj pane," před Pánem zla poklekl jeden ze smrtijedů a Draco poznal hlas svého otce, "jsme připraveni plnit vaše rozkazy," řekl a políbil lem Voldemortova pláště.

"Ano, jistě Luciusi, vstaň. Připravil jsi přenášedla?"

"Zajisté, pane." Sáhl do váčku na svém opasku a vyndal několik provázků, dotkl se jich hůlkou, zamumlal zaklínadlo a provázky se prodloužily a zesílily do silných lan. Rozhodil je na zem. "Heslo je Odplata a cíl cesty. Podle vašeho rozkazu, pane, mohou přenášet do Křivohůlek, Proletínu, Paďous, Kormoršovic, Chrastěnčínu nebo Vířevic."

Voldemort přikývl a pokynem ruky Luciuse propustil a rozhlédl se po shromážděných. "Ano, nastal den odplaty!" pronesl slavnostně. "Belatrix, Avery, Crabbe, Macnaire, Goyle, Carrowove, Carrowová…" Temný pán oslovil ještě další dva, které Draco neznal. Jmenovaní vystoupili ze zástupu, aby se pokorně přesunuli ke svému Mistrovi. "Rozdělte si studenty podle kolejí a ročníků. Budu očekávat hlášení o tom, jak si vedli. Další podrobnosti znáte!" Voldemort přehlédl spokojeně nemalý zástup bílých masek. "Dobře," kývl na souhlas, "cíl je Proletín," oznámil a přemístil se. Následovala řada prásknutí a Smrtijedi v celých skupinách mizeli z očí.

Goyle Dracovi vtiskl do dlaně kus látky. "Natáhni si to," zašeptal a sám si přes hlavu přetáhl bílou kuklu. Draco se rozhlédl. Studenti od pátých po sedmé ročníky poslušně skrývali tváře za látku. Potom se začali dělit do skupin. Zmijozelům šestého ročníku velela Belatrix Lestrangeová.

"Draco!" rozlehlo se zvolání, ale vítr, šum pohybu desítek nohou a tichý hovor ho skoro přehlušil. Přesto Draco něco zaslechl. Rozhlédl se, chaos kolem něj volajícího bezpečně skryl. Nezdálo se mu to? Zapochyboval. A pak… Serpens stál na vrcholu schodiště a mával na něj. "Draco…! Po…! Ch…i se s …bou ro…čit!" křičel, Draco nerozuměl. Napínal uši, ale Serpensova slova zanikala a slévala se s okolními zvuky do nesrozumitelného šumu.

"Vrať se!" zahulákal Draco na něj v odpověď a zuřivým gestem ho odháněl.

"Zvedněte přenášedlo," přikázal ostře Carrowov a zvedl konec dlouhého lana. "Postavte se podél něj tak, ať má každý možnost se chytit," instruoval je a díky Sonorus neměl problém přehlušit nepřízeň počasí i studenty. Draco si kuklu po vzoru ostatních přetáhl přes obličej, uchopil provaz, Serpens mu zmizel z očí. Rozhlédl se. Obklopovali ho jen bílé kukly spolužáků a lebkám podobné masky smrtijedů. Serpense neviděl, doufal, že poslechl. Podíval se ke vstupu do hradu, dveře se zdály pootevřené, ale Serpens už v nich nestál. Draco si oddechl. Vrátil se, pomyslel si s úlevou.

"Draco, dej na sebe, prosím pozor." Ozval se mu těsně za zády zadýchaně Serpens a vzápětí ho pevně objal. Draco úlekem ztuhl. "Musím ti ještě říct…" slyšel bratrův tichý hlas. "jsem moc rád, že jsi můj bra…" nedořekl, profesorka proklínání aktivovala přenášedlo a konec slova mu byl násilně odtržen od úst. Neviditelný hák je uchopil pod pupkem a vlekl k vesnici zvané Proletín.

Dopadli na zem se spící vesnicí na dohled. Lestrangeová si na chvíli stáhla masku, přeletěla pohledem po svém malém oddíle a zastavila se u Serpense. Neměl oblečení na ven, tenký školní hábit nedokázal chránit před chladem a chyběla mu kukla. "Kohopak tu máme navíc," zasmála se pobaveně jejich profesorka proklínání. "Malfoyovo štěně, jestlipak se nemýlím. Chceme na výplavu, chlapečku? Jak chvályhodné. Temný pán i tvůj otec budou jiště nadšeni tvou hollivostí," vysmívala se, až z jejího veselí Dracovi přebíhal mráz po zádech. S nepřirozenou mateřskou starostlivostí vyčarovala bílou kuklu a černý plášť. Stejný, co měli na sobě i ostatní šesťáci. "Hezky se oblečeme, abyšme nenaštydli," zašišlala škodolibě a hodila oblečením po Serpensovi. Další ušklíbnutí se jí mihlo přes rty, než se její obličej znovu skryl za maskou. "Držte se za mnou, mlčte a nedělejte hluk," zasyčela ostře. Otočila se ke spící vesnici, bez toho, že by se dál starala o Serpense, trochu se přikrčila. "Jdeme," zavelela s mávnutím ruky a vykročila do pochmurného šera začínajícího dne.

Draco viděl temné postavy v černých pláštích. Pohybovali se tiše, celé skupiny se pozvolna rozvíjely, jako had chystající se sevřít svou kořist ve smrtícím objetí. Netrvalo dlouho a Proletín byl obklíčen. Temný pán nařídil vesnici srovnat se zemí, vymazat ji z kouzelnických map. Nejasná informace se mu donesla k uším, jména Marie Patelová, Edwin Patel, Bludný kořenov, nechápal souvislosti. Co má Proletín společného s Bludným kořenovem? Ale není to nakonec jedno? V duchu zakroutil hlavou nad slabomyslností Patelových - rozzuřit Pána zla natolik, že se rozhodne zničit celou vesnici?!

To, co se odehrálo potom, by Draco nejraději vymazal z paměti navždy. Žádného hrdinství se svědkem nestal. Vystrašení obyvatelé, většinou probuzeni z hlubokého spánku, před nimi zmateně a vyděšeně ustupovali, jen málokdy se zmohli na slabý zoufalý odpor. Několik mudlů a několik kouzelníků vytržených ze spánku stihli vytáhnout zbraně nebo hůlky, ale proti takové přesile neměli šanci.

Proletín padl téměř bez odporu. Ti šťastnější zemřeli v boji, ostatní byli shromážděni uprostřed návsi, spoutaní a bezmocní. A studenti pátého ročníku dostali za úkol ty nebožáky hlídat. Stanou se z nich neživí, napadlo Draca ochromeného ledovým děsem a jen okrajově si všímal sněhových vloček. Pak se musel zúčastnit systematického ničení domů. Šesťáci a sedmáci pod pečlivým dozorem dospělých se učili kouzla efektivního ničení. Kulové blesky lítaly po střechách, zapalovaly a bořily, dokud z domů nezbyly jen ohořelé ruiny. Další odklízeli i je. Nezůstalo tu nic. Zhola nic!

Sněhem ztěžklé mraky protrhal vítr, vysvitlo chladné listopadové slunce a ozářilo tenký poprašek mokrého sněhu. Nikde nezůstala stopa po někdejší vesnici. Jedinou připomínkou, že tu ještě před okamžikem přece jen nebyla pouze ohněm sežehlá planina, mohla být skupina k sobě se tisknoucích zajatců v chatrných nočních úborech a Znamení zla vznášející se nad jejich hlavami.

Možná tu na důkaz neštěstí na jaře vyrostou ohnivky spáleništní pomyslel si Draco a pohledem sklouzl na Serpense. Ani s maskou ho nebylo těžké poznat, jeho drobná postava o tolik menší, než ostatních spolužáků Dracova ročníku, přitahovala jeho pozornost jako magnet. Co si o tomhle myslí, ptal se sám sebe, ale nemusel, věděl to. Serpens dal víc než jasně najevo, že nesnáší ubližování - jak Dracovi vysvětlil tenkrát po jeho pokusu přeměnit Pottera na mozkomora.

Smrtijedi a jejich učňové se shromáždili kolem zajatců. "Oddělte od zajatců děti s magií a pošlete je do pro ně zřízených internátů, kouzelníky a motáky spoutejte, mudly odstraňte!" přikázal Voldemort chladně. Draco se podíval na Serpense, třásl se zimou a děsem. Draco si přál ho obejmout, říct mu, že vše bude v pořádku, ale jeho strachem stažené hrdlo by stejně nejspíš nevydalo hlásku.

Další události Dracovi rozostřila nekonečná hrůza. Šel, dělal, co mu nakázali. Nikdy neviděl nikoho zemřít a teď se před ním kupily desítky těl. Sténání raněných, prosby o milost mu pustošily srdce, ale když mu nařídili zabít, vyslovil: "Avada kedavra." Ale hrůzou příliš ochromený, jeho hůlku zelené světlo neopustilo.

Serpens stál jako přimražený, jeho široce rozevřené oči se šokovaně upíraly na mučené a umírající lidi. A pak se to stalo - Serpens znenadání vykročil a postavil se na pomoc umírající ženě. Neohroženě se postavil před sténající smrtelně raněnou mudlu a v hrůze s široce otevřenýma očima namířil hůlku na útočníka v bílé masce. "Edentulous!" splynulo z jeho úst. Karmínový paprsek narazil do hrudi překvapeného Smrtijeda, jeho výkřik zanikl v křiku umírajících zajatců a zoufalém nářku jejich blízkých.

Draco ochromeně sledoval, jak z otvoru zejícího v úrovni Smrtijedových úst vytéká jasně červená krev. Draco nevěděl, zdali slyší nebo si jen představuje zvuk jeho vyražených zubů zachrastit o vnitřní stranu masky. Muž si s řevem přitiskl ruce k obličeji. Krev si rozmazával po masce v marné snaze ulevit si od bolesti, ale Serpens už vypouštěl další kouzlo a po něm další a další. Draco zíral, jak karmínový paprsek vystřídal rumělkový. Smrtijed, řítící se na pomoc svému spoluslužebníkovi Temného pána, zakopl o vlastní nohu a v krkolomném pádu se rozplácl do bláta tak prudce, až se sprška špinavého rozbředlého sněhu rozstříkla do okolí. Strhl sebou několik kolem něj postávajících studentů. Mdloby na tebe zasáhlo několik dalších mužů v maskách a rubínové Socio neomylně zamířilo do středu největší skupiny smrtijedů. Zavládl zmatek. Kolem Serpense se vytvořil volný prostor. Nikdo si nepřál stát vedle něj, nikdo si nepřál, aby Temného pána napadlo, že s jeho činy sympatizují.

Všechno se událo tak rychle, že si Draco skoro myslel, že to musel být sen. Nějaká podivná, nesmyslná noční můra. V jednu chvíli Serpens sám bojoval proti zástupu Smrtijedů. Drobný, přesto neohrožený jako hrdina z pomatených Nebelvírských bájí a pověstí, v této koleji tak oblíbených. V další chvíli klesl pod kletbou Pána zla. Voldemortovy oči plály zlostí, a přestože jeho hlas zněl klidně, chladná slova mrazila do morku kostí. "Teď ho ještě nezabíjejte…" Ta slova se Dracovi propalovala do mozku, stál neschopen pohybu a souvislé myšlenky a jen se díval, jak kouzlem spoutaného Serpense nešetrně hodili k zajatcům určeným k dalšímu použití. K temným a bezohledným cílům.

Draco, příliš šokován, než aby se na cokoli zmohl, stál jako do země vrostlý. Nejasně si uvědomoval, že v této chvíli to mohlo být to nejlepší, co také mohl dělat. Nač by také bratrovi bylo, kdyby vedle něj ležel ve stejně bezvýchodné situaci, ubezpečoval se a nedokázal se soustředit na nic a nikoho s výjimkou Serpense. Uši mu dál naplňoval nářek, pláč, prosby, nadávky a klení, ale vnímal jen a jen Serpense. Najednou nechápal, jak si kdy mohl představovat, že sloužit Temnému pánovi je čest. Skutečnost se tolik lišila od jeho představ. Vize hrdinných bojovníků za svobodu a čistotu kouzelnické krve zhasla jako oharky zalité proudem ledové vody. Zůstal mu jen štiplavý a smrdutý zápach zbabělosti, nutnosti bezpodmínečné podřízenosti a strach o svůj a bratrův život.

Jeden ze Smrtijedů přistoupil k Serpensovi, hrubě mu strhl kuklu zakrývající obličej. Serpens vykřikl bolestí, když mu hlava nečekaně poskočila a udeřil se o kámen. Draco si přál k bratrovi běžet, chránit ho, pomoci mu, ale ovládl se. Zůstal stát na místě a jen jeho oči ztvrdly odhodláním. Obdiv a uctivou bázeň, kterou doposud k Pánovi zla choval, se změnila na prudkou nenávist. Pevně stiskl oči, zatnul zuby, sevřel pěsti. Ovládl pošetilé nutkání křičet a bezhlavě vrhat kletby na všechny strany, stejně jako před pár okamžiky Serpens. Stálo ho to hodně, ale nikdo si změny Dracova postoje nevšiml. Nemohl. Když znovu oči otevřel, stál tu jako pravý Malfoy. Hrdý, chladný a zdánlivě netečný k utrpení druhých. Povýšená nadřazenost se mu stala štítem. A právě včas!

"Tvůj otec se zahodil s mudlovskou špínou," ozval se mu těsně za zády uštěpačný hlas Belatrix Lestrangeové a přetékal pohrdáním. "Co jiného z tak nečistého spojení mohlo vzejít? Odpad… Ale i tak… nechceš mu pomoct?"

Draco se na ni nepodíval, bez zájmu pokrčil rameny. "Dobře mu tak."

"Tobě nezáleží na malém bratříčkovi?" ptala se podezřívavě a Draco přímo cítil její pohled, jak se do něj se propaluje.

"Nedělá nic než ostudu. Co mám teď dělat, paní profesorko?" zeptal se s vlažným zájmem o další bratrův osud.

"Potrestej Serpense Cruciem, za ostudu, kterou způsobil naší rodině…" odpověděla sladce a Draco za tou odpovědí cítil jízlivý úsměšek. V ten okamžik nenávist k Temnému pánovi předčila nenávist k ní, přesto na její návrh zareagoval jen jediným možným způsobem - poslechl.

Serpensův trýznivý křik se rozlehl po okolí a slil se s nářkem přeživších zajatců. A Draco věděl, že na toto nedokáže nikdy zapomenout. Bratrův zmučený křik mu protínal srdce a smích Belatrix Lestrangeové ho plnil další a mocnější nenávistí. Nedokázal se zastavit, nenávist a zloba k tetě se vlila do Crucia seslaného na Serpense. Draco věděl, že nikdy nikomu nezpůsobil víc bolesti. Dokonce ani Potterovi ne. Trvalo jen minutu, než jeho bratr ztratil vědomí. Draco sklonil hůlku, doufal, že mu Serpens někdy odpustí.

"Výborně, řeknu Temnému pánovi i tvému otci, jak ses vyznamenal," prohlásila spokojeně Belatrix. Co teď…? Draco se rozhlédl kolem. Práce tady skončila. Kdo měl zemřít, byl zabit nebo umíral, děti určené k převýchově vybraní Smrtijedi přemístili a na zbylých zajatcích ještě sedmáci trénovali pokročilé mučící techniky, než je Pán zla dovolí přenést do vězeňských cel své školy. "Šesťáci Zmijozelu ke mně!" zvolala profesorka proklínání a vytrhla tak Draca ze zamyšlení. Studenti Zmijozelu se poslušně shromáždili kolem ní. "Temný pán přikázal, abyste si zopakovali stvoření neživých." Kývla směrem k hromadě mrtvých těl. "Začněte, látku, pokud vím, máte probranou."

Neochota Zmijozelů byla hmatatelná, ano, profesorka Carrowová je naučila, kterak z mrtvých udělat neživé, ale přesně jak řekli Ostrolebečtí, šlo o extrémně nechutná a složitá kouzla černé magie. Draco potlačil svůj odpor, vybral si z hromady jedno tělo, levitoval ho před sebe a pustil se do přípravných kouzel. Nechtěl myslet, kolik jich bude muset tímto způsobem očarovat a vyhýbal se pohledu do jejich tváří. Nechtěl vidět jejich mrtvé pohledy. Jediné, co ho ten den opravdu potěšilo, byl příkaz šesťákům a sedmákům z ostatních kolejí jim pomoci.

Sobota se zdála nekonečná, obloha opět potažená černými mraky ubírala hodně světla z beztak krátkého dne a mokrý sníh pod nohama začal umrzat. Nálada studentů se nepohybovala výš než stupnice teploměru. Dracovi pod hůlkou ten den prošlo tolik mrtvých, že neživí mu již nepřipadali tak hrůzostrašní, i když to mohla způsobovat víc únava než otrlost.

Temný pán se již dávno přemístil spolu s většinou svých služebníků a jako dozor nad sedmáky a šesťáky jich tu zůstala jen hrstka. V zemi vytvořili hlubokou jeskyni ukrytou pod kamennou lavičkou umístěnou ve stínu mohutného dubu a bývalý Proletín se měl stát hororovým místem lákajícího nic netušící zbloudilé pocestné k věčnému odpočinku.

Ještě nikdy si Draco tolik neoddechl, že je večer. Mlčky, dokonce ani Crabbe s Goylem nemluvili, se doploužili do Zmijozelské ložnice. Draco si s úlevou stáhl kuklu z hlavy, shodil plášť, setřepal boty a vyčerpaně se svalil na postel. Neměl sílu na čistící kouzlo a spal snad dřív, než se jeho tělo dotklo matrace.

Ráno se Draco, posílen spánkem, rozhodně necítil lépe. Síla zážitků předešlého dne mu nedovolila si řádně odpočinout. Pronásledovali ho neživí, které sám vyčaroval. Utíkal spolu se Serpensem, ale mladší bráška se opožďoval, zaostával, nedokázal běžet dost rychle a mrtvolně studené ruce neživých se po něm natahovaly, aby z něj udělali jednoho z nich. Uchopili ho za školní hábit a táhli k sobě. Serpens křičel hrůzou a bolestí tak strašně, jak Draco ještě nikdy nikoho křičet neslyšel. Draco se ze snu probudil zalitý studeným potem, ale únavou neudržel oči otevřené příliš dlouho a pak se znovu propadal do bezedné hrůzy svého snu.

Ráno přivítal s úlevou, vypotácel se z postele a v doprovodu Crabbeho a Goyla se vydal na snídani. Napůl očekával, že Serpense potká ve skupince rozjařených prváků a včerejší události jsou jen výplodem jeho předrážděné fantazie. Nic takového. Serpens mezi nimi nebyl, jeho místo u stolu zůstalo prázdné a realita Draca udeřila jako přímý zásah potloukem do žaludku, chuť k jídlu ho naráz přešla. Nemohl se dívat na Crabbeho pochutnávajícího si na svých oblíbených banánech nebo na Goyla s rovněž nezmenšeným apetitem spořádávajícího jeden toust za druhým. Zachmuřeně, bez jediného slova se zvedl od stolu a zamířil ke dveřím. V nejmenším ho neudivilo, že si ti dva jeho odchodu nevšimli.

Než stihl Velkou síň opustit, zakroužil mu nad hlavou sýček. Zahoukal a s třepotajícími křídly se zastavil na dosah. Draco nastavil ruku, nechal sýčka usednout na předloktí a přijal dopis. "K jídlu si něco sežeň,"odbyl sovu a pohybem ruky ji donutil vzlétnout. Nedbal sýčkova uraženého zahoukání a soustředěně rozevřel dopis…

Vážený pane Malfoyi,
Přijměte mou gratulaci, za Vaše příkladné postoje a loajalitu, se Temný pán rozhodl Vás ocenit. Umožní Vám vstup do středu svých věrných ještě před dokončením školní docházky. Dnes o půlnoci slavnostně přijmete Znamení zla.
Ve 22:30 se hlaste v kabinetě zástupce ředitele kvůli projednání podrobností spojených s organizací slavnostního přijetí.
Zástupce ředitele,
Severus Snape.

Draco zíral. Kolikrát doufal, že se mu dostane téhle pocty a ironií osudu se mu jí dostalo ve chvíli, kdy ztratil zájem. Jenomže dopis nedával možnost volby. Musí přijmout a tvářit se polichocený. Mráz mu přeběhl po zádech, hlavním důvodem tohoto vyznamenání je Crucio seslané na Serpense. Věděl to. Musela to zařídit Belatrix Lestrangeová, protože neudělal nic, čím by si mohl zasloužit čestný přednostní vstup do řad Pána zla. Draco ovládl nutkání dopis zmuchlat do nevzhledné kuličky a mrštit jím o zeď, spálit ho Incendiem a popel rozmetat. Místo toho dopis pečlivě složil a založil do kapsy. Pokud bude chtít Serpensovi pomoct, nesmí na sebe přitahovat nežádoucí pozornost. Rozhlédl se po Velké síni a setkal se s upřeným pohledem Belatrix. Kývl na ni na znamení díků, lehce na kapsu poklepal a s pyšně vztyčenou hlavou vyšel ze síně.

Naštěstí dnes neměli vyučování a Draco volnou neděli hodlal využít k létání na famfrpálovém hřišti. Pohyb mu pomáhal vyčistit si hlavu a zbavit se stresu z vědomí, před jak nemožným úkolem stojí. Dokáže Serpense vyvést a oba zachránit v Bradavicích? Pod záštitou Albuse Brumbála viděl jedinou šanci jak uniknout hněvu Temného pána. Ale aby mohl myslet na útěk, musel by v první řadě vědět, kde se nachází Serpensova cela. I když se hrad velmi podobal tomu v Bradavicích a studenti se v něm pohybovali s jistotou, sklepení hradu bylo něco docela jiného - neznámé a neprozkoumané bludiště. A navíc… obrovský komplex podzemních chodeb skrýval mnohá tajemství. Podle toho, co Draco zaslechl, mozkomorové mohli být jeho nejmenším problémem. Otřásl se, zrychlil let koštěte, jako by svému děsu mohl uletět.

Nemohl se jen tak vydat na toulky sklepením, podzemní část hradu měli studenti zapovězené a poštěstilo se jim to jen v doprovodu dospělého. Draco se mohl počítat k těm několika šťastným, ale ani tak neměl tušení, kde Serpense hledat. Získal akorát představu o rozlehlosti sklepení a množství služebníků Pána zla pohybujících se po chodbách. Tudíž věděl, že noc je přijatelnější než den. Pozornosti případné noční hlídky unikne snáz, rozhodl se. Ne, Serpese najít nedokáže. Možná časem, ale je potřeba jednat rychle. Musí podniknout alespoň něco! Získá si Potterovu důvěru.

Navíc věděl, kde Potterova cela je a znal hesla. Naštěstí je náhodou vyslechl, když je předával Avery Carowovi. Mysleli si, že je chodba prázdná a on tiše přitiskl ucho k mezeře mezi dveřmi, aby vyslechl jejich rozhovor. Učebna měla být již opuštěná, ale on se vrátil, protože v lavici zapomněl svůj oblíbený brk. Právě se chystal ze třídy odejít, když si těch dvou všiml. Rychle opět přivřel dveře a naslouchal. Nesměl by být Zmijozel, pokud by nevyužil takovou příležitost! Tenkrát se mu informace o heslech umožňující vstup do Potterovy cely zdála bezvýznamná, zato teď! Snad se nic nezměnilo, zadoufal. V duchu vzýval Merlina, Salazara a dokonce i Godrika Nebelvíra - AŤ HESLA ZŮSTANOU STEJNÁ!

Když se stane pravým služebníkem, přemítal dál, ochrany Pána zla ho snáz pustí až k Potterovi. Bez hůlky, ale až k němu. Musí si získat Potterovu přízeň a Draco ho přesvědčí, že nyní hrají na stejné straně! Vždyť kdo jiný než Harry Potter dokáže porazit Temného pána? Najednou, aniž by si to uvědomil, vkládal do něj své naděje stejně jako mnozí, kterými ještě donedávna tolik pohrdal. Draco unavený z nevyspání a létání zamířil k zemi. Uspořádané myšlenky a plán mu dodaly potřebnou sebedůvěru. Musí si odpočinout a řádně se připravit na večer.

Spal dobře, lektvar bezesného spánku zabral spolehlivě a Goyle ho na jeho žádost probudil až těsně před večeří. Čas, co mu zbýval do návštěvy Severuse, strávil přemýšlením. Opět si prošel své možnosti, Serpens mu nešel z mysli, bál se o něj. Nechtěl, aby tu chybu musel zaplatit životem. "Serpensi, Serpensi, Serpensi…" zašeptal Draco zoufale. Věděl, co přesně musí udělat. Odhodlaný a rozhodnutý vyrazil za Snapeem, připravit se na nadcházející slavnost.

***
Těžké, kované dveře zdobené hady a lebkami se tiše a plynule otevřely. Draco, spolu s pěti dalšími poctěnými, vstoupil do sálu v černých slavnostních rouchách se zeleně vyšitým erbem na prsou, jehož motivem nebylo nic jiného než Znamení zla.Slavnost začala.

Po dvou poklekali před Temným pánem, v pokoře sklonili hlavy, zvedli se a každý šel na jinou stranu, aby uvolnili místo dalším dvěma, a postavili se na své značky - Marcus Flint, Zachariáš Smith, Draco Malfoy, Steward Ackerley, Dafné Greengassová, Ritchie Coote - šest budoucích Smrtijedů. Zatím bez masek. Před svým Pánem vytvořili řadu.

Voldemort zleva přistoupil k prvnímu kandidátovi. Ten padl na kolena. Zvedl hlavu a nechal Temného Pána vstoupit do svých myšlenek. Přísahal mu poslušnost a věrnost. "Vyhrňte si levý rukáv, paneFlinte, jste přijat. Staňte se mým věrným služebníkem…"Marcus Flint nastavil své předloktí. Voldemort ho uchopil za paži, přiložil hůlku, a aniž by přerušil oční kontakt, zamumlal kouzlo. Jen slabé zasténání opustilo Flintovi rty, jak se snažil nedat najevo žádnou slabost, když se mu do masa vypalovalo znamení. Rudě zazářilo, pak se vpilo do kůže a zčernalo.Následovalo předání smrtijedské masky.

Temný Pán přistoupil k Zachariáši Smithovi. Podle příkladu Marcuse Flinta poklekl a odpřísáhnul svou oddanost. "Dívejte se mi do očí, když mi přísaháte věrnost, pane Smithi!" zasyčel Pán zla. Zachariáš k němu rychle zvedl oči a byl podroben nitrozpytu. Odměnou se mu stal otrocký cejch a maska v podobě lebky.

Draco se v duchu připravoval na nejhorší. Jeho matka ho učila nitrobraně a dokonce jednou dokázal odolat i Snapeovi. Před Temným pánem neměl v podstatě co skrývat, vždyť svůj postoj k němu přehodnotil teprve před dvěma dny a zatím nepodnikl nic, čím by se mu mohl znelíbit. Přesto mu srdce bušilo do žeber stejně, jako srdce zvonu naráží do kovového lemu.

Potřebuje skrýt pouze vzpomínky, které by mohly prozradit jeho náklonnost k Serpensovi. Přesně věděl, co musí udělat. Zhluboka se nadechl, pomalu vydechl. Cíleně zklidnil a prohloubil svůj dech. Uvolnil napětí ve svalech, vyčistil svou mysl.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama