Prosinec 2012

Zpět v Bradavicích – kapitola 15.

24. prosince 2012 v 0:06 | cimorena |  Salazarova univerzita
Poslední kapitola je tady :) Ráda bych ji věnovala všem, kdo povídku dočetli až sem, ale především komentujícím: samuel, Keira, em, lady corten a larkinh. Moc Vám děkuju ♥
A na závěr ještě jedno velký a NEJVĚTŠÍ dík Nixerwil, které je věnované každé písmenko této povídky

***

Carisa si před televizi rozložila žehlicí prkno, žehličku zapojila do elektriky a košík s prádlem si položila na křeslo, aby se nemusela shýbat. Tlačítkem zapnula dosud ztemnělou obrazovku. Reklamu na jogurty vystřídal slot na pánskou toaletní vodu. Těch několik kousků, co s Jonathanem za týden ušpiní, pohodlně vyžehlí během odpoledních zpráv. Vyhlédla z okna. Čekala na Jonathana. Jídlo, co mu připravila, vychladlo, a přestože se dnes obloha zdála nebývale jasná, doba, kdy se měl vrátit, už dávno minula.

Vzala manželovu oblíbenou košili, rozložila si ji, zkontrolovala teplotu na žehličce a pustila se do práce. Reklamy skončily a na obrazovce se objevili hlasatelé: "Dobrý den, u odpoledních zpráv vás vítá Eva Robertsnová,"


zakončení 14. kapitoly - Matčin odkaz

8. prosince 2012 v 0:56 | cimorena |  Salazarova univerzita

Potvora se vyřítila po Snapeovi. Ten se kryl mečem, s lehkostí jemu vlastní se vyhnul strašlivým zubům a špičku své zbraně namířil proti netvorovým očím. Tupé, zubaté ostří se smeklo po silné hladké kůži a místo do oka, zajelo do načechrané hřívy. Snape meč prudce vytrhl a jen tak tak se vyhnul dalšímu smrtícímu útoku žraločích tesáků. Avšak při únikové otočce se setkal se spáry oploutvené nohy. Dráp Snapeovo lýtko rozpáral jako nůž a muž zakolísal. Krev mu okamžitě zbarvila nohu jasnou červení a smáčela sandál. Zem pod nohama se prudce zachvěla. Hroutící se budovy, praskání stromů a vzteklý řev mořského lva přehlušili všechno a Harrymu došlo, že se ostrov potápí. V hlasitém hlomozu snadno zanikl nářek i hrůzou prosycený křik lidí.


Matčin odkaz – kapitola 14.

8. prosince 2012 v 0:32 | cimorena |  Salazarova univerzita
Moc děkuju za komentáře samuel, em, lady corten a larkinh :) Všem příznivcům této povídky
přeju - ať se Vám kapitola líbí ;)

***

Severus se opíral o kamennou zeď za svými zády, hlavu zvrácenou, obličej natočený vzhůru. Nikomu nebylo do řeči. Pravou rukou objímal kluka, který už víc neprotestoval.

Dlouhou dobu seděli v tichosti, každý ztracený ve svých vlastních myšlenkách. Potter se už zahřál, přesto ho nepustil a to nejen pro jeho pohodlí, ale i pro své vlastní. Byl sice otužilý, což byla nezbytnost... ono se během smrtijedských akcí ne vždy hodilo aplikovat ohřívací kouzla, protože použitá magie by snadno bystrozorům vyzradila jejich přítomnost i polohu, ale v sedmi stupních by ho udržení vlastního tepla stálo zbytečnou energii. A energie v cele pro zrádce a nejhorší nepřátele Temného pána, byl luxus. Snape nepředpokládal, že dostanou něco k jídlu.