Zpět v Bradavicích – kapitola 15.

24. prosince 2012 v 0:06 | cimorena |  Salazarova univerzita
Poslední kapitola je tady :) Ráda bych ji věnovala všem, kdo povídku dočetli až sem, ale především komentujícím: samuel, Keira, em, lady corten a larkinh. Moc Vám děkuju ♥
A na závěr ještě jedno velký a NEJVĚTŠÍ dík Nixerwil, které je věnované každé písmenko této povídky

***

Carisa si před televizi rozložila žehlicí prkno, žehličku zapojila do elektriky a košík s prádlem si položila na křeslo, aby se nemusela shýbat. Tlačítkem zapnula dosud ztemnělou obrazovku. Reklamu na jogurty vystřídal slot na pánskou toaletní vodu. Těch několik kousků, co s Jonathanem za týden ušpiní, pohodlně vyžehlí během odpoledních zpráv. Vyhlédla z okna. Čekala na Jonathana. Jídlo, co mu připravila, vychladlo, a přestože se dnes obloha zdála nebývale jasná, doba, kdy se měl vrátit, už dávno minula.

Vzala manželovu oblíbenou košili, rozložila si ji, zkontrolovala teplotu na žehličce a pustila se do práce. Reklamy skončily a na obrazovce se objevili hlasatelé: "Dobrý den, u odpoledních zpráv vás vítá Eva Robertsnová,"


"A John Anderson…"

Carisa zaslechla bouchnutí venkovních dveří, postavila žehličku a vyběhla manželovi vstříc. "Ahoj, Jonathane, jdeš pozdě, jídlo máš už studené." Vzala talíř s nachystaným jídlem a dala ho ohřát.

Jonathan si odložil bundu, aby vešel za svou ženou do kuchyně. "Děkuju ti, Cariso," lehce ji políbil na tvář. "nevím, co se děje, ale zdá se, že dnes jde všechno nakřivo. Nikdy nebývá v ulicích takový blázinec, ale dneska?" Pokrčil rameny, "No nic."

Mikrovlnka cinkla. "Naštěstí není až tak složité vychladlé jídlo ohřát," usmála se na něj manželka a talíř s kouřícím pokrmem položila na stůl. "Najez se, já mám vedle žehlení…" znovu se usmála a odešla do obýváku.

"…demonstrace ekologického hnutí proběhla v klidu a policie nemusela zasahovat. Ale i tak se neobešla bez nepříjemností. Než se podařilo hlavní nápor protestujících odklonit od hlavních ulic města, mohli dnes řidiči zaznamenat zhoršenou plynulost silničního provozu."

"Jonathane, za tvé nepříjemnosti můžou ekologičtí demonstranti," zavolala rozpustile na manžela.

"A teď ještě jednu mimořádnou správu. Na jihu Islandu se dnes v ranních hodinách probudila sopka a donutila k evakuaci několik stovek lidí. Odborníci potvrdili, že nehrozí žádné větší nebezpečí. Přesto se přistoupilo k evakuačnímu plánu a kolem pěti set osob bylo vystěhováno z bezprostředního okolí sopky Katly.

Jde o jednu z nejnebezpečnějších sopek, proto není vhodné brát na lehkou váhu jakékoli předzvěsti její aktivity. Zatím nebyli hlášeni žádní zranění či hmotné škody. Nedošlo ani k omezení letecké dopravy, proto Velkou Británii překvapila velká migrace sov. Jde snad o varování, že řádění Katly bude horší, než předpovídají odborníci..?"

"Jonathane! Pojď se rychle podívat, honem!" volala Carisa a její hlas se třásl potlačovanými emocemi. Jonathan s napůl snědeným jídlem stanul na prahu obývacího pokoje.

"…něco podobného se odehrálo již před šestnácti lety, možná i tehdy tito noční ptáci jen reagovali na zvýšenou aktivitu Islandské sopky."

"Možná máš pravdu, Johne. Zvířata dokážou na podobné jevy reagovat mnohem citlivěji než lidé," souhlasila s úsměvem hlasatelka, než se obrátila na kamery: "V každém případě vás, vážení diváci, budeme informovat už za hodinu u mimořádných zpráv. A teď, co je nového ve sportu, Johne?"

"Hokejová extraliga poprvé v sezoně bodovala. Za domácí hrál poprvé od 4. listopadu loňského roku Marcus…"

Carisa sáhla po ovladači a televizi vypnula. S pobledlým obličejem se obrátila na manžela, "Jonathane, myslíš, že to znamená…?"

"Vypadá to tak."

"Co Harry a Draco…?"

"Neboj se, zjistíme, co s nimi je." Jonathan Potter se podíval své ženě pevně do očí, "Neboj se, když se něco podobného stalo před šestnácti lety, znamenalo to konec Pána zla, ne Harryho!" Carisa mlčky přikývla. "Pojď, zajdeme za Brumbálem."

"Opravdu? Myslíš to vážně?" zeptala se a v očích jí plála naděje.

Jonathan vytáhl hůlku, málokdy čaroval v její přítomnosti, ale teď jí mávnul směrem k žehličce. Zástrčka vyskočila ze zásuvky a odpojila ji od elektriky. Natáhl ke Carise dlaň. "Jdeme se podívat na naše chlapce," řekl prostě. Společně přešli ke krbu, Jonathan z malé nádoby vzal hrst letaxu a s Carisou v obětí se přenesl do kanceláře ředitele Bradavic.

***
Harrymu pod víčka vnikalo světlo a pomalu rozpouštělo temnotu. Obklopovala ho příjemná kořeněná vůně bylin… a vůbec se cítil báječně. Bylo mu teplo, nic ho nebolelo, neměl žízeň ani hlad. Napadlo ho, že být mrtvý není vůbec špatné. Ležel a jen si užíval ten pocit pohody a klidu. Jemně pohnul prsty, jen aby zkusil, zda se mrtví můžou hýbat. Pod dlaní vnímal měkkou podložku. Uvědomil si pokrývku, jež ho hřála. Opatrně otevřel oči. Bílá. Ta barva ho obklopovala ze všech stran, všude kam se mu podařilo stočit oči. Až moc času strávil v různých temných kobkách na to, aby věděl, že se v žádné z nich momentálně nenachází. Zamžoural do světla a připadalo mu v naprostém pořádku, že nevidí kromě něj a bílé nic jiného.

Nevěděl, jak si má posmrtný život představovat, ale klid, bezpečí, měkko a světlo ničemu neodporovalo. Jednu chybičku, ale přece jen shledával - byl tu sám. Měl určitým způsobem rád samotu, to ano, ale přece jen počítal, že až zemře, setká se konečně s rodiči a… se Siriusem. A jak o tom uvažoval, začal ho přepadat smutek. Přestal se cítit až tak pohodlně a zavrtěl se. Jako v odpověď se ozvalo zašustění, několik rychlých kroků a výhled mu zastínila temná postava. "Jak se máte, pane Pottere?" ozval se Snapeův hlas.

Harry překvapeně očima vystoupal po černém hábitu až k tváři svého profesora lektvarů. Snape zemřel spolu s ním, podivil se v duchu a sledoval, jak se k němu sklání. Na nose ho zastudily brýle a výhled na profesora se mu zaostřil. Vypadal normálně, skoro tak, jak si na něj pamatoval. Vypadal živě. Jediný rozdíl Harry spatřoval ve Snapeových očích, viděl v nich zájem. Zájem o něj. "Nepotřebujete se napít?" zeptal se Snape a hůlkou přivolal sklenici s vodou.

Harry sledoval plachtící sklenku, kterak profesorovi hladce vklouzla do napřažené ruky, aniž by se z ní vylila byť jen kapička. "Vy jste také mrtvý?" zachraplal Harry dlouho nepoužívaným hlasem. Nemohl si pomoct, musel se zeptat.

"Je možné, abyste se posadil, pane Pottere?" zeptal se Snape, odložil sklenku na stolek vedle sebe a z vedlejší postele vzal polštář. Harry ho sledoval a malátnost, ve které se jeho mysl doposud nacházela, se vytratila. Najednou mu to došlo. Strávil tu už tolik času, že si bradavickou ošetřovnu s čímkoli jiným mohl splést jen těžko a najednou si připadal jako hlupák. Rychle se posadil, lektvarista mu záda podložil druhým polštářem a podal sklenici vody.

Harry, aby zakryl rozpaky, se zhluboka napil. Voda mu klouzala hrdlem do žaludku a byl to báječný pocit. Pohlédl na Snapea. Koutky jeho úst se zdvíhaly v sotva patrném úsměvu. "Nechybělo moc, ale nejsem," odpověděl pomalu. "Vaše kouzlo předčilo všechno, s čím jsem se doposud setkal. Jak je vidět, když skutečně chcete, můžete dosahovat pozoruhodných výsledků. Toto zjištění mě vede k následujícímu - vaše výsledky v nitrobraně a lektvarech jsou nevyhovující. Dále potřebujete zapracovat na nonverbální a bezhůlkové magii, abyste je dokázal bezpečně použít v každé situaci a ne jen v silně vypjatých okamžicích. A vzhledem k tomu, že jsem jediný vyhovující profesor, který všechny tyto disciplíny ovládá…" Pohlédl mu vyzývavě do očí: "Budu vás očekávat minimálně ve středu a v pátek na dvě hodiny po večeři," řekl a krátkým pohybem hůlky si přesunul malé nemocniční křesílko tak, aby na sebe pohodlně viděli a posadil se.

Harry kývnul. To nebyl příkaz, co slyšel, ale nabídka. "Děkuju, pane… pane profesore? Vy můžete čarovat?!" zeptal se ho nevěřícně, když mu došlo, čeho je svědkem. Vždyť sám na vlastní oči viděl, jak Lucius Malfoy do Snapea nalil lektvar z čihovitky! A teď tu Snape mává hůlkou a sklenice létají vzduchem, křeslo se přesouvá na výhodnější místo…

"Očividně ano."

"Ale…"

"Lucius Malfoy si nepřál, abych o magii přišel," slitoval se Snape a odpověděl na Harryho nevyřčenou otázku. "Lektvar sice na příkaz Temného pána uvařil, ale zároveň účinky čihovitky smaragdové znehodnotil několika kapkami šťávy ze slzníčku fénixového. Vzhled, vůni a chuť lektvaru slzníček ovlivní jen zanedbatelně, navíc, jak si jistě pamatujete z mých hodin, různé odchylky může způsobit už jen čerstvost přísad.

Pan Malfoy riskoval, ale ne příliš. Lektvar vypadal věrohodně, ovšem působení se radikálně změnilo - nepřišel jsem o magii, jen se zablokovala má schopnost čarovat bez hůlky. A i tato mírná indispozice, je na ústupu."

"Proč by to Malfoy dělal?" zapřemýšlel Harry nahlas.

"Záleží mu na životech synů a přál si, abych na ně dal pozor. Bez magie bych jim bezpochyby k ničemu nebyl a zřejmě si neuvědomil, že mi tím zamezí přístup k magii tak jako tak." prohlásil Snape se sarkasmem. "Nebo si prostě nechtěl zavřít zadní vrátka, pro případ, že byste přes všechna očekávání Temného pána porazil. Samozřejmě oba motivy můžete v různých poměrech kombinovat," zakončil lektvarista ponuře.

Harry pozoroval Snapea, pohodlně opřeného v křesle, jak si přivolal konvici s kávou, nalil do šálku, na kterém bylo poznat, že ho už použil, a opatrně z něj usrkl. Harryho najednou napadlo, že se ve Snapeově přítomnosti cítí stejně pohodlně, jako by tu byl se Siriusem nebo Lupinem. Žádné nepřátelství, žádná nedůvěra. "Jsem rád, že jste o svou magii nepřišel, pane." vyhrkl Harry impulzivně, ale myslel to vážně.

Snape k němu od svého šálku zvedl oči a Harry neměl potřebu uhýbat pohledem. Několik okamžiků na sebe mlčky hleděli a pak Snape, na důkaz, že Harryho slova přijímá, přikývl. "Měl byste se ještě trochu prospat, ale nejdřív… Dobby!" zavolal a se známým puf stál před Snapem skřítek v pestrobarevném oblečku.

"Co pro vás může Dobby udělat, pane profesore Snape?" ptal se a se zářivým úsměvem mrknul k Harrymu.

Madam Pomfreyová vešla do lůžkové části ošetřovny, ostřížím pohledem se zastavila na každém z nich. "Pane Pottere, musíte se najíst a vy, profesore, měl byste se vyspat," prohlásila přísně a neústupný pohled zapíchla do Snapea. Ale Harrymu nepřišlo, že by slova nebo tón hlasu lékouzelnice měl na Mistra lektvarů jakýkoli účinek.

Jen mávl odmítavě rukou. "Nejsem pacient," řekl nevzrušeně a obrátil svou pozornost na skřítka. "Slyšel jsi, pan Potter se musí najíst." Lékouzelnice zamumlala něco o nezodpovědnosti a o práci, které má i tak dost, než se dohadovat s paličatými učiteli a zmizela za dveřmi své kanceláře.

"Ano, pane!" zvolal nadšeně skřítek a zatvářil se, jako by mu Snape právě udělil nejvyšší vyznamenání. "Jsem hned zpátky, mám všechno připravené. Harry Pottere, Dobby je šťastný, že jste se už probudil. Dobby se o vás bál," řekl skřítek rozechvěle a znovu se na chlapce usmál.

"To jídlo." připomněl Snape a vypadal, jako když se ohromně baví pozorováním Harryho, topícího se v rozpacích nad Dobbyho projevy náklonnosti.

"Ano, pane!" souhlasil skřítek okamžitě a zmizel. V zápětí se však znovu objevil s obrovským tácem naplněným jídlem ne pro jednoho, nýbrž pro deset notně vyhladovělých lidí. Malý skřítek nebyl téměř vidět a tác celkově dělal dojem, že přišel sám na vlastních nožkách. Dobby luskl prsty a podnos se vším tím jídlem se vznesl a dolevitoval nad Harryho postel. Zde zůstal viset několik palců nad pokrývkou a před chlapcem se rozprostíral jako svatební tabule. A to doslova. Včetně hlavního chodu nechyběly různé dorty, paštičky z kachních či drůbežích jater, grilovaná cibule, kukuřičná, kuřecí a humří polévka, citrónový koláč a pro Harryho spoustu naprosto neznámých delikates obložených roztodivně nakrájenou zeleninou a ovocem. Dokonce nechyběly ani květiny.

"Cos mi to donesl, Dobby?!" zeptal se zděšeně Harry.

Skřítek se povzbudivě usmál. "Pan profesor Snape říkal, že se pane Harry Pottere, musíte pořádně najíst, když jste pět dní ležel v bezvědomí a vaše tělo žilo jen z lektvarů," vysvětlil ochotně s výrazem, že je to přece jasné.

Harry zakroutil nevěřícně hlavou. To si Dobby skutečně myslel, že teď sní jídlo za pět dní, i když Nebelvír pochyboval, že by tolik jídla dokázal spořádat i za dvakrát tak dlouho. "Promiň, ale já nemám hlad," zaprotestoval chabě.

"Nemáte, Harry Pottere, pane, chuť na něco z druhé strany?" zeptal se skřítek. "Možná byste si dal pošírovaný filet halibuta v lanýžovém oleji se zeleninovou pěnou, praženou pancettou, pistáciemi a dýňovým pyré? Nebo tohoto lososa uvařeného ve šťávě z limetky…" drmolil a s nadšením se chystal podnos přetočit, aby milovaný chlapec měl snazší přístup ke vzdálenějším pokrmům.

"Ne, ne, Dobby! Díky, to je dobrý," zaprotestoval Nebelvír, a aby se zbavil nevítané pozornosti, honem si vzal jeden z talířků a zabořil příbor do lákavě nazdobeného obsahu.

Skřítek spokojeně přikývl. "Když budete něco potřebovat, pane, stačí zavolat a Dobby přijde," řekl na rozloučenou a konečně zmizel.

"Ehm… pane?" oslovil Harry nesměle Snapea. "Nedáte si se mnou?"

"Už jsem jedl," zavrtěl lektvarista hlavou a koutky úst mu lehce zacukaly. "To všechno je jen pro vás, doufám, pane Pottere, že nehodláte toho nebohého skřítka zklamat?" podotkl a významně pozvedl obočí.

Harry se zachechtal: "Dobby, má sklon značně přeceňovat moje schopnosti. Bez vaší pomoci, jsem v koncích."

"Ano, to zajisté jste," přisvědčil Snape, "ale to neznamená, že nejdřív nebudu očekávat trochu vaší snahy." řekl a Harry věděl, že nemluví jen o jídle. Proto kývl a bez dalších řečí si nabral nakládané papričky plněné masovou směsí ve smetanové omáčce. Přestože hlad neměl, dokázal toho spořádat celkem dost. Byl už opravdu nacpaný k prasknutí, ale odolat ještě mraženému kokosovému krému na čokoládovém piškotu s piniovým griliášem a kávovým pyré, nedokázal. Když se zmožený po tom výkonu svalil do polštářů, Snape tác odsunul a konečně nechal zmizet.

Harrymu se únavou počaly klížit oči, ale on usnout ještě nechtěl, měl příliš otázek. Proto se zeptal na to, co mu vrtalo hlavou nejvíc: "Co se stalo s Malfoyem?"

Snape pozdvihl obočí: "Kterého máte na mysli?"

"Draca a Serpense."

"Jsou naživu." Odpověděl lektvarista krátce, pro Harryho až příliš a nevypadal, že by se chystal svou odpověď jakkoli rozvést.

"Co se stalo?" dožadoval se mladý Nebelvír podrobnějšího vysvětlení a strach únavu zatlačil do pozadí. "Co je s nimi?" opakoval, když se Snape pořád neměl k odpovědi.

"Měl byste spát!" zavrčel Mistr lektvarů a přísný tón Harrymu připomněl, s kým mluví. Nastala chvíle ticha. Nebelvírovi široce rozevřené oči křičely neukojenou zvědavostí a Snape v nich četl jak v otevřené knize. "…ale to se nejspíš nestane," prohlásil s povzdechem, "dokud vám vše neřeknu, že?" dodal mnohem smířlivěji. Nalil si další šálek kávy, ale nenapil se.

***
Draco zabořený do křesla ve své společenské místnosti se upřeně díval do plamenů v krbu. Červené a zlaté odlesky ohně mu tančily po obličeji a on plně pohroužen do svých myšlenek, nevnímal Goyleho a Crabbeho pošťuchování o pamlsek ukořistěný z bradavické kuchyně. Nevnímal ani dvě třeťačky nadšené kouzlem re-itero přehrávajícím jim z rádia stále dokola stejnou písničku od dívčí skupiny Jezinky. Draco přemýšlel o Potterovi. Potter se hned po návratu od Temného pána stal středem zájmu široké kouzelnické veřejnosti, a přestože ležel na ošetřovně v hlubokém bezvědomí, Velkou síň zasypávaly stovky sov s dopisy nadepsanými Potterovým jménem. Nechyběly patrně ani žádosti o interview všech kouzelnických novin a časopisů a Draco byl poprvé v životě rád, že se ho ten humbuk netýká.

Draco si nepřítomně vyťukával hůlkou do dlaně rytmus chytlavé melodie a stočil pohled na stříbrný balíček ovázaný stejně stříbrnou stuhou. Měl ho nachystaný pro Pottera a přál si mu ho předat osobně. Zatím neměl štěstí. Kdykoli se zastavil na ošetřovně, narazil tam na Grangerovou a Weasleyho bdících nad bezpečím spícího přítele a chránili ho před úklady zrádného Zmiozela. Před ním. Dracovi to nevadilo, pokaždé, hned jak zjistil, že Potter stále nevnímá dění kolem, se obrátil k odchodu. A jen přítomnost lékouzelnice nebo profesora lektvarů Draca uchránila Weasleyho jízlivých narážek.

Mladý Zmiozel zkontroloval čas na hodinkách, zasunul hůlku za opasek a natáhl se pro stříbrný balíček. Možná, že dnes ho konečně Potterovi předá. Zvedl se a beze slova zamířil k portrétu střežící vchod. Nepovšimnut se protáhl ven a hlasy dvou svých rozhádaných kamarádů nechal za sebou. U portrétu čaroděje pozorujícího na palouku tančící víly se setkal se Serpensem. Už na něj čekal. "Tak jdeme?" zeptal se Draco.

"Jasan," odpověděl mu s širokým úsměvem bratr a odtud už k ošetřovně pokračovali spolu.

***
"Serpens Malfoy je v naprostém pořádku a již před dvěma dny se přestěhoval ke svým spolužákům do Nebelvírské věže." začal Snape pomalu vyprávět, co se událo během boje. Harry na něm viděl, že si pečlivě rozmýšlí co říct a co ne.

"Draco byl u sv. Munga." pokračoval Snape nepříliš ochotně. "Poté, co jste se postavil Temnému pánovi a použil kouzlo ochrany krve… Zelené světlo Avady pohltilo zlaté obětního kouzla a zalilo arénu oslnivým jasem. Když zář pohasla, vy i Pán zla jste leželi jako mrtví. Nastal zmatek. Služebníci Temného pána se chtěli buď pomstít nebo naopak, včas zmizet.

Lucius Malfoy mi hodil hůlku a v několika slovech vysvětlil, jakým způsobem zneutralizoval lektvar z čihovitky. Bezhůlková magie v té chvíli sice byla pro mě neproveditelná, ovšem s hůlkou jsem mohl čarovat bez problému. Luciusovi se podařilo zabránit Dracovu usmrcení, ale jeho ruku už zachránit nedokázal. Macnair použil jedno dost nepěkné kouzlo černé magie a odstranil mu ji hned, jakmile spatřil Temného pána ležet tam v písku bez známek života.

Štíty Salazarovy univerzity padly a bystrozorové v čele s Alastorem Moodym vnikli dovnitř. Nastal boj muže proti muži. Nevím na kolik z toho si vzpomínáte. Stál jste zmateně uprostřed toho a než jsem se k vám dostal, zasáhlo vás Sektumsempra. Hned poté, jsem se s vámi přemístil sem k bráně Bradavického hradu. Lucius tu již čekal. Vy jste při přemístění ztratil vědomí a tento váš stav přetrval dalších pět dní.

Zatímco Serpensovi Malfoyovi stačilo jen několik vyživujících lektvarů, Draco potřeboval kromě nich zastavit krvácení. Hned potom, co tak madam Pomfreyová učinila, se s ním Lucius pomocí přenášedla dopravil ke sv. Mungovi. Draco je nyní už mimo nebezpečí a nejlepší specialisté spolupracovali na jeho protéze."

"Pět dní než jsem se probudil?" podivil se Harry. Snape přikývl.

"A pane…?" ptal se Harry zamyšleně dál a vyhledal Snapeův pohled. Setkal se s tázavě nadzdviženým obočím, proto rychle pokračoval: "Znamená to, že Voldemort je už konečně mrtvý? A jak je možné, že mě Avada opět nezabila?"

"Obávám se, Harry, že vymítit zlo je mnohem těžší." Odpověděl mu místo Snapea Albus Brumbál. Harry byl tak zabrán do hovoru, že ředitele vůbec neslyšel vejít a teď k němu překvapeně vzhlédl. Jeho výraz byl vážný a chápavý. "A kletba smrti tě nezabila, protože láska v tvém srdci, ve spojení s láskou tvé matky, vytváří tak mocné kouzlo, že dokáže zahnat i smrt."

Harry proti své vůli zčervenal rozpaky. "Ale já už přeci nebyl pod ochranou krve…?" zašeptal.

Ředitel se na chlapce mírně usmál. "Pečeť lásky, kterou na tobě zanechala tvá matka, nelze nikdy úplně smazat. A protože ty jsi dokázal milovat úplně stejně, kouzlo se nejen mnohonásobně zesílilo, ale dokonce přijalo tvou oběť bez toho, že bys musel zaplatit plnou cenu." Harry, pohroužený do neveselých úvah o smrti své matky, si překvapeně všiml, že Snape stojící z druhé strany jeho lůžka, mu v podpoře tiskne rameno a byl mu vděčný. Dalo mu to sílu, nenechat se přemoci dojetím.

"A teď něco veselejšího, Harry," pokračoval ředitel po několika minutové odmlce. "Přišel jsem, abych požádat profesora Snapea, zda by ti předal rozhodnutí Ministerstva, ale protože jsi již při vědomí, rád to dám rovnou tobě," usmál se Albus Brumbál spokojeně a podával chlapci pergamen opatřený celou řadou ministerských pečetí. "Jsi oficiálně znovu přijat ke studiu."

"Děkuju, pane profesore," přijal Harry složený pergamen a u srdce se cítil o dost lehčeji.

Náhle se rozlétly dveře a na ošetřovnu se nahrnuli lidi od tisku. "Pane Pottere, dovolte mi krátký rozhovor," vysypal ze sebe muž štíhlé postavy, špičatým dravčím nosem a zvědavýma očima. "Jsem reportér z Denního věštce, dovolte mi informovat čtenáře o tom, jak jste dokázal porazit Vy-víte-koho. Mé jméno je Wolf." Wolfův fotograf rozhodně nezahálel, neptal se, zda smí, namířil objektiv na chlapce a už sekal jeden snímek za druhým, jen se blýskalo.

"Mě zajímá, jak jste prožíval uvěznění v celách hradu Toho-jehož-nesmíme-jmenovat," přidala se dychtivě žena s oranžovými vlasy a výrazným nalíčením. "Čtenářky ženského časopisu Čarovné osobnosti jsou vašimi velkými fanynkami."

"Pane Snape, mohl byste se postavit tady vedle pana Pottera?" zeptal se Wolfův fotograf s nadějí a pozvedl fotoaparát v očekávání dalších úlovků. "Naši čtenáři by měli znát hlavní aktéry, kterým všichni vděčíme za porážku Vy-víte-koho." Snape se vztyčil v celé své výšce. Přesně takhle si ho Harry pamatoval z doby, kdy mu musel čelit po svém návratu po neoprávněné návštěvě Prasinek ve třetím ročníku.

"Myslím, že vše bylo již řečeno," zavrčel Snape. "Pan Potter není ve stavu, ve kterém by mohl komukoli poskytovat interview, proto račte vypadnout!" Plášť kolem Snapea působivě zavlál a jeho tichý autoritativní tón nestrpěl protest. Vedle něj se v útočné náladě postavila i madam Pomfreyová. Snapeovi sice sahala sotva po ramena, přesto pohled na ni vyděsil i ostříleného fotografa. Jakmile šlo o zdraví pacientů, drobná laskavá lékouzelnice se měnila ve lvici chránící svá mláďata.

"Ale…" ozval se reportér nejistě.

"Pane Wolfe, slečno Elstonová, pokud byste se spokojili semnou, mohu vám veškeré chybějící informace doplnit, popřípadě upřesnit," zachránil jim s největší pravděpodobností život Albus Brumbál. "Prosím, následujte mě do mé kanceláře. Mohu vám nabídnout čaj?" usmál se na novináře ředitel přívětivě, ale dostatečně rozhodně, aby nepochybovali, že to není nabídka, kterou je možné odmítnout. Hned na to Brumbál následován smečkou neochotných novinářů, opustil ošetřovnu. A Harry byl rád.

"Harry?" obrátil se ještě ve dveřích ošetřovny k chlapci ředitel a v očích se mu rozhořely veselé ohníčky. "Je tu někdo, kdo by tě moc rád pozdravil," řekl a se spikleneckým mrknutím uvolnil místo Harryho návštěvě.

K Harryho údivu vešli Carisa a Jonathan Potterovi s Dracem a Serpensem v těsném závěsu.

"Harry, tolik mě mrzí, co se stalo! Pan ředitel nám všechno řekl," zvolala Carisa a Harryho sevřela v mateřském objetí, jakého se mu zatím dostalo jen od paní Weasleyové.

Snape se stáhl do pozadí.

"Jsme moc rádi, že už jste chlapci zpátky. Byli jste tak stateční!" prohlásil Jonathan s uznáním. Poplácal Draca po zádech, pocuchal vlasy Serpensovi a přistoupil k Harrymu. "Táta i máma by na tebe byli hrdí," položil Harrymu ruku na rameno a z jeho upřímných očí si mohl mladík přečíst pýchu.

"Pane Snape," obrátil se Jonathan na mistra lektvarů a dovolil Carise upravit Harrymu polštář a přikrývku. "Jsme vám zavázáni za všechno, co jste pro naše chlapce udělal!" řekl vděčně a napřáhl ke Snapeovi ruku, aby mu ji stiskl. "Děkuju, pane Snape, děkuju!"

"Prosím," odpověděl Snape suše.

"Nemusel jste dělat nic a přesto… Naše rodiny se v minulosti příliš nerespektovaly a můj bratr… Dovolte mi, abych se vám za něj omluvil!"

"V pořádku, pane Pottere, je to stará historie a za nic z toho nejste zodpovědný," odmítl Snape.

"Ale pokud bych vám mohl být jakkoli užitečný, můžete se na mne kdykoli obrátit!" Snape přikývl a když zpozoroval, že ho jde díky zasypávat i paní Potterová, litoval, že raději neodešel s ředitelem.

***
Zatímco si dospělí vyměňovali zdvořilosti, mezi chlapci nastalo rozpačité ticho.

"Konečně ses probudil, Pottere," začal nemotorně Draco a prohlížel si dárky na Harryho nemocničním stolku. "Máš tu jen čokoládové žabky a pytlík bertíkových fazolek," odfrkl pohrdavě. "Měl bys už konečně vstávat a postarat se ještě o jednu záchrannou akci. Než doženeš svůj spánkový deficit, tak nás tví fanoušci ve Velké síni zavalí děkovnými dopisy a my se v nich utopíme," prohlásil Draco lenivě a s těmi slovy se znovu podíval na Pottera.

"Přišli jsme ti poděkovat," vložil se do hovoru Serpens. "To kouzlo, co jsi použil na Ty-víš-koho, bylo fantastické!"

"Vidíš, Pottere, nemýlil jsem se," protáhl nadutě Draco Malfoy a ochranářsky položil ruku na rameno svého bratra. "Porazit Temného pána ti nedalo zas tolik práce. Pamatuj si, žádný Malfoy se nepřidá na stranu toho, kdo je bez perspektivy na vítězství."

Serpans se usmál: "Nech toho, Draco," dloubl bratra uličnicky do žeber. "Takhle se neděkuje."

"Co ruka?" zeptal se Harry a nevšímal si Dracových projevů arogance, kterými, podle nervózního poškubávání za záhyb vlastního hábitu, se jen snažil zakrýt vlastní nejistotu. Harry ani po pečlivé prohlídce jeho rukou neshledal nic, co by prozrazovalo, že nejsou jeho vlastní.

Draco ledabyle pokrčil rameny, předvedl pohyby prsty, zakroužil zápěstím. "Dobrý, teď mě alespoň nikdo nemůže obvinit ze spolčení se se Smrtijedy." Vyhrnul si levý rukáv a ukázal Harrymu dokonalé předloktí netknuté Znamením zla. "Dnešní lékouzelníci jsou schopni vyrobit dokonalé náhrady za kteroukoli končetinu. Na slunci se dokonce opálí stejně, jako bych se opálil všude jinde na těle. Navíc jsem si do levé ruky nechal zabudovat hůlku a po několika lekcích budu moci předvádět naprosto geniální bezhůlkovou magii. Malfoyovi mají dost galeonů na to, aby si mohli dovolit to nejlepší."

"Draco…!" okřikl Serpens bratra. "Nech toho… A nezapomněl jsi na něco?"

Draco sjel bratra výhružným pohledem, ale pravou rukou zalovil v kapse. Vytáhl stříbrný balíček a podal ho Harrymu.

"Co je to?" zeptal se Harry a váhavě přijal. Stáhl z balíčku stříbrnou mašli a rozbalil papír. Uvnitř našel červenou, zlatem bohatě zdobenou obdélníkovou schránku. Motiv lva, precizně vyrytý do zlaté destičky, vprostřed mrskal ocasem, až od odlesků oči přecházely.

"Otevři to a uvidíš."

Harry tedy nadzvedl víko a překvapením mu málem vypadlo z ruky. Ze zlatého hedvábí na něj vykukovala mámina kniha!

"Doufám, Pottere, že nechceš, abych to za tebou pořád nosil," ušklíbl se Draco na oko znechuceně.

Harrymu se dojetím stáhlo hrdlo. "Jak jsi ji znovu získal?" zašeptal, neschopen promluvit normálním hlasem a úplně se před Zmiozelem neshodit.

"Jsem přece Malfoy, ne?" protáhl opět, ale z tónu jeho hlasu bylo znát, jak moc ho potěšilo Harryho uznání.

"Draco poprosil o pomoc Dobbyho," prozradil Serpens s nebelvírskou upřímností a pokazil tak nevědomky Dracovu image mocného, lstivého a schopného Zmiozela. Draco výhružně zavrčel ve snaze nenápadně zarazit bratra v dalším povídání. Ale Serpens si buď ničeho nevšiml, nebo ho prostě ignoroval a bezstarostně pokračoval: "Dobby nejprve nic dělat nechtěl. Řekl, že už dávno není naším domácím skřítkem a tudíž není jeho povinností brát ohled na jakéhokoli Malfoye, tak mu Draco vysvětlil, že to je pro tebe…"

"Stačí, Serpensi!" snažil se Draco dost neúspěšně přerušit bratrovo vyprávění, ale bezúspěšně.

"Na tom nic není, Draco," odbyl ho s ledabylým mávnutím ruky a plynule navázal tam, kde skončil. "Draco Dobbymu vysvětlil, jakou budeš mít radost, když se mu podaří tu knihu opět získat a jak je pro tebe důležitá a jde vlastně o dědictví po tvé mámě. Teprve potom souhlasil a přemístil se, aby ji v hradě Ty-víš-koho našel. Pak jsme s Dracem poprosili tátu, aby nechal vyrobit nějakou pěknou krabičku, když je ta kniha pro tebe tak důležitá. Od té doby, co nám ji táta poslal, sem chodíme každý den. Draco nechtěl prošvihnout chvíli, kdy se probudíš. Moc si přál ti ji předat osobně," zakončil a Harry se musel usmát nejen Serpensovu nadšení, ale taká poníženému výrazu v rudě planoucím obličeji Draca Malfoye.

Madam Pomfreyové vykoukla ze své kanceláře. Nemohla už ani o minutu déle trpně snášet na ošetřovně tolik hlomozu. Malá lékouzelnice vypadala rozčileně. "Pane Malfoyi, řekl jste panu Potterovi, co jste potřeboval?" zeptala se přísně. "Pan Potter musí odpočívat," řekla nabroušeně a chlapce netrpělivě popoháněla k odchodu. "Pokud máte ještě něco na srdci, musí to počkat na později!"

"Děkuju!" stihl zavolat ještě Harry za odcházejícími spolužáky. Draco se ve dveřích ještě ohlédl a dřív než se za ním zavřely dveře, kývl mu na pozdrav.

"A vy, pane a paní Potterovi, pokud budete chtít s pofesorem Snapem hovořit, jistě vás rád pozve do své kanceláře," prohlásila lékouzelnice a vyzývavě pohlédla Snapeovi do očí.

"To snad nebude ani potřeba," ujistil rozzlobenou ženu profesor lektvarů, "právě jsme domluvili."

"Ano, to je pravda." souhlasila Carisa. "Děkujeme, madam. Děkujeme, profesore…" a s těmi slovy, k velké radosti Mistra lekvtarů, i Potterovi opustili ošetřovnu.

"Pottere, vypijte to, musíte si ještě odpočinout," přistrčil Snape Harrymu pod nos lahvičku bezesného spánku a dohlédl, aby ji vypil. Pak Harryho objala do své náruče příjemná únava a on s vědomím, že je konečně všechno v pořádku, se pomalu nechal vtahovat do spánku.

***
Harry si oddechl, konečně získal schválení k návratu do Nebelvírské věže a mohl opustit zdi bradavické ošetřovny.

Chodby hradu opět žily shonem studentů a všechno se vrátilo do starých kolejí. Školní rok zdaleka neskončil a Harry si uměl představit, jak musí vypadat hodiny, během kterých se profesoři snaží vtěsnat zameškanou látku do zbylých měsíců.

A opravdu, sotva vstoupil do nebelvírské společenské místnosti, Hermiona po neodmyslitelném uvítání před Harryho hodila štos pergamenů popsaných blešími písmeny jejího úhledného rukopisu.

"Tohle všechno se mám doučit?" zasténal a pomyslel na hodiny nitrobrany a bezhůlkové magie se Snapem navíc.

"Je to látka jen za tři měsíce!" prohlásila Hermona a rezolutně utnula kamarádovy stížnosti hned v zárodku. "Je mi jasné, že ti nezbude tolik času na Řachavého Petra ani Famfrpál, ale pokud budeš postupovat podle tohoto učebního plánu," pod nos mu přistrčila pečlivě vypracovanou tabulku, "dá se to zvládnout."

"Děkuju, Hermiono," řekl upřímně a vzal jejímu chystanému proslovu o důležitosti studia vítr z plachet. Nedůvěřivě ho prozkoumávala svýma oříškovýma očima a Harry se neubránil širokému úsměvu. "Hned si to přepíšu, kývl k hromadě pergamenů.

"To nemusíš, očarovala jsem svoje pergameny a všechno, co jsem napsala, se okamžitě duplikovalo. Takže tohle je tvoje. Stačí se posadit a začít se učit…"

"Počkej, Harry se musí najíst, vždyť víc jak dva dny nejedl!" zasáhl Ron. "Pojď, Harry, doprovodím tě," nabídl se Ron ochotně.

"Rone, vždyť ty jsi už obědval!"

"Ještě rostu, dva obědy zvládnu, neboj Hermi, dám na Harryho pozor a přivedu ho zase v pořádku zpátky," zazubil se a s šibalským zamrkáním postrkoval Harryho k obrazu Buclaté dámy.

"Děkuju, Hermiono, opravdu, moc ti děkuju…" stihl ještě zavolat, než ho Ron vystrčil na chodbu.

"Jsi v pořádku, kámo?" mračil se Ron a Harrymu bylo jasné, jak podezřele musí jeho spokojené přijetí té spousty učiva vypadat.

"Nic mi není, Rone," usmál se. "Opravdu ne," ujistil ho. "Jen jsem zatraceně rád, že jsem zase tady. Že jsem zase s vámi."

KONEC


Doufám, že Vám moje povídka udělala alespoň malou radost… a mě nezbývá než popřát krásné a pohodové svátky Vám všem a do nového roku jen to nejlepší ♥♥♥


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 samuel samuel | 24. prosince 2012 v 1:52 | Reagovat

Krásné zakončení. Jinak taky ti přeji klidné a veselé Vánoce a vše nejlepší v Novém roce 2013.
P.S. Budu se těšit, co nového zase vymyslíš. Už se na to moc těším.
:-)

2 larkinh larkinh | 24. prosince 2012 v 10:59 | Reagovat

Tak to všichni přežili :) To je dobře.

3 cim cim | 24. prosince 2012 v 21:53 | Reagovat

[1]:samuel: Děkuju za přání i za komentář. Jsem ráda, že tě konec nezklamal :-) No a s tím vymýšlením něčeho nového… uvidíme, jestli mě něco napadne ;-) :-)

4 cim cim | 24. prosince 2012 v 22:05 | Reagovat

[2]:larkinh: Ano všichni přežili a dokonce se Lucius, jako jeden z mála Smrtijedů, vyhnul Azkabanu, protože od teď je na straně světla. ;-) Vlastně by mohl v případě znovu povstanutí Temného pána zastoupit Severuse jako špeh Fénixova řádu :-D Moc ti děkuju za komentář :-)

5 Keira Keira | 26. prosince 2012 v 20:01 | Reagovat

Samuel má pravdu-moc hezky jsi to zakončila,ačkoli je mi líto,že už tahle úžasná povídka končí...Musím říct,že bych taky velice ocenila,kdyby jsi se rozhodla psát něco dalšího.Třeba nás něčím překvapíš do nového roku=DDD....Jinak doufám že sis Vánoce užila a přeji do nového roka vše nej. Zatím pa pá

6 cim cim | Web | 26. prosince 2012 v 23:09 | Reagovat

[5]:Keira: :-) Děkuju, to je hezký, tvoje lítost nad koncem povídky mi hodně lichotí. Zkusím nad něčím zapřemýšlet, ale určitě tu nová povídka jen tak brzy nebude. Nepatřím k těm, co nápady můžou sypat z rukávu. Děkuju ti za komentář :-)

7 lady corten lady corten | Web | 30. prosince 2012 v 22:24 | Reagovat

Krásné zakončení. Jsem ráda, že jsi Severuse doopravdy nepřipravila o magii. Jen škoda, že nemá stajně tak slušivou jizvu jako Harry. Pěkně by spolu ladili. Luciu nakonec ukázalm, že rodina je pro něj opravdu ta nejpřednější, to jsem ráda. Děkuji za povídku. Doufám, že jsi tímto se psaním nezkončila a budeš pokračovat dál ať by to bylo cokoliv.

8 cim cim | 31. prosince 2012 v 12:30 | Reagovat

[7]:lady corten: Ta jizva by Severusovi slušela, co :-D Ale to by musel Voldemort střet s Harrym přežít, aby Avadu mohl použít i na něj :-) Pravda, na příbězích HP je krásný, že jde úplně všechno a stačí to jen věrohodně vysvětlit :-)
Děkuju za komentář :-)

9 :D :D | 31. října 2014 v 13:18 | Reagovat

Nádherný konec :-)

10 cim cim | 31. října 2014 v 22:12 | Reagovat

[9]: Jé, děkuju za komentář, udělal mi radost. Jsem ráda, že se ti to líbilo  :-)

11 :D :D | 1. listopadu 2014 v 10:52 | Reagovat

A píšeš teď něco dalšího?

12 cim cim | 1. listopadu 2014 v 22:31 | Reagovat

[11]: Vlastně ano, ale jde mi to jako psovi pastva, žádná velká spisovatelka ze mě nebude :-D Jestli chceš napiš mi na email a pošlu ti první kapitolu. Sem to nechci dávat, když nevím jestli to dokážu dopsat :-?

13 Vai Vai | 23. srpna 2017 v 14:34 | Reagovat

Moc pěkná povídka a že je to tvá prvotina je o to hezčí. Možná až ji někdy budeš číst, tak se ti sem tam vloudila chybička či vypadlo písmenko, ale nic děsivého.
Mohla by jsi sepsat něco dalšího, toto byl originální nápad, který ještě nikdo nesepsal. Tak ještě jednou děkuji  :-)

14 cim cim | 24. srpna 2017 v 10:13 | Reagovat

:-)Díky za pochvalu,něco dalšího píšu, jde to ale pomalu a těch chyb tam asi najdeš víc, nikdo to po mně neopraboval a češtinářský eso zrovna nejsem. Ale někdo šikovný, kdo by měl chuť se toho ujmout by se hodil, nechceš ty? ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama