Kapitola 1.

16. června 2015 v 22:39 | cim |  Prázdniny s Potterem
VAROVÁNÍ:
nevím jestli tuto povídku dopíšu, ani jestli vůbec stojí za tu námahu. A ještě něco - nikdo to po mně neopravoval.

Povídkou nechci nikoho překvapit ani oslnit originalitou,
takže děj je už stokrát ohraná klasika ;)
O čem to tedy bude:
Zkažený lektvar Nevilla Lomgbotoma zase způsobí potíže a odskáčou
to jako vždy Severus Snape a Harry Potter.
Doba: konec 2. ročníku
***

Vedro letního dne pronikalo do hradu a s neodkladnou platností dávalo všem vědět, že konec dalšího školního roku je tady. Dokonce i Severus Snape si tento čas oblíbil a to i přesto, že ho vystavoval těžké zkoušce trpělivosti. Vidina prázdnin jako by do krve všech studentů Bradavické školy vlévala přehnané dávky povzbuzovacího lektvaru. Konec školního

roku se víc než kterémkoli jiné období neslo v duchu porušování pravidel a to obzvlášť ve chvíli, kdy kolejní body byly již sečteny. To pak musel krotit nejen Nebelvíry.
Ale přestože prázdninová horečka postihovala všechny koleje bez rozdílu, Nebelvíři v čele s Potterem stále neměli konkurenci. Snape se otřásl. Je to sice už týden, avšak ještě pořád mu tuhne krev v žilách při vzpomínce na poslední eskapádu toho kluka. Severus musel uznat, že Potter má víc štěstí než rozumu, když se dokázal vypořádat s baziliškem, přemoci Pána zla a opět zůstat naživu.
Uličnictví a nezodpovědné kousky studentů, a hlavně Pottera, ovšem nezapříčinil pouze konec roku. Dle lektvaristova názoru za nynější stav nedodržování školního řádu nesly notný díl viny i jeho kolegové. Věděl, že Potterovi nestydatě nadržují, ale také, místo aby využili poslední příležitosti a hodiny věnovali řádnému opakování, odpouští všem kdejaký přestupek a probírají se studenty, jak s těmi dvěma měsíci volna naloží. Nebral výmluvy, že je po zkouškách a vysmíval se jejich marným nadějím, že nabyté vědomosti z předchozích měsíců jsou v paměti studentů zapsány dostatečně na to, aby se jim během letních prázdnin z hlav úplně nevykouřily. On, Snape, o tom věděl své!
Pevným krokem mířil do své učebny a rozvažoval, který z lektvarů studenty ještě nechá připravit. Vzal v potaz, že ho čeká druhý ročník Zmiozel-Nebelvír a ještě než rozrazil dveře učebny, rozhodl se.
Prásknutí dveří, přesně podle očekávání, rozehnalo hloučky pochechtávajících se studentů do lavic. Ignoroval výrazy tupější než jindy a šťastné úsměvy jim z obličejů smazal jediným pohledem.
"Dnes si uvaříme paměťový utrejch. Přestože jsou známky již uzavřeny, doporučuji vám vyvinout maximální úsilí, abyste dnešní lektvar úspěšně dokončili." Severus pohlédl na hodinky. "Přesně za sto pět minut každý z vás otestuje své dílo sám na sobě. U některých máme naději, že v příštím roce nebudu muset začínat opět od nuly. Naproti tomu, se zde najdou jedinci, na jejichž mozkové činnosti se ani zpackaný lektvar nemá šanci jakkoli projevit." prohlásil a významným pohledem zabloudil k Lomgbotomovi, pak se černé oči plné netajené záště a pohrdání přesunuly k Potterovi, aby i jeho přede všemi ocejchovaly jako třídní nemehlo.
"Lomgbotom má hlavu plnou červeného kouře, stejně jako jeho pamatováček - ví jen, že něco zapomněl." ušklíbl se Draco Malfoy. "A Potter má místo mozku zlatonku." pokračoval a nadmul se, když jeho zlomyslný komentář mezi Zmiozely vyvolal bouřlivý výbuch smíchu.
Dokonce i Snapeovi se zachvěly koutky úst v potlačovaném úsměvu a bez výčitek si vychutnával rozpaky a zlost postižených. Sledoval, jak Lomgbotom prudce zrudnul. Naproti tomu, téměř slyšel, jak Potter zlostně skřípe zuby. I proto trpělivě vyčkal, až smích trochu opadne, pak mávl k tabuli hůlkou a očaroval křídu. Ta vyskočila a rozmáchlým Snapeovým rukopisem začala psát recept paměťového utrejchu. Druhé mávnutí hůlkou odemklo skříň s přísadami.
"Začněte." pokynul studentům svým obvyklým tónem a posadil se za stůl. Než bude muset začít procházet třídou a dohlížet na bezpečnost, měl čas zapsat do třídní knihy náplň poslední hodiny a vytřídit a zařadit několik vzácných ingrediencí, které mu ráno přinesla sova.
Jeho ruce se pohybovaly rychle a účelně. Občas vzhlédl a pohledem zkontroloval, zda všichni pracují, ale obvykle stačila jeho pouhá přítomnost, aby odradila výtržníky od nezodpovědných akcí.
Bublání kotlíků postupně naplnilo třídu symfonií zvuků a Severus je vnímal téměř jako hudbu. Pro jeho vytříbený sluch znělo každé zabublání, každá změna varu jako tón a to také byla ta chvíle, kdy musel všeho nechat a dohlédnout, aby to tak zůstalo co nejdéle. Bohužel i přes jeho snahu se vždy, našli tací, kteří libý zvuk dokázali v mžiku změnit v uši trhající hrůzu.
Nikdy by to nahlas nepřiznal, ale Crebbe s Goylem byly skoro tak neschopní jako Lomgbotom. Preventivně je proto zkontroloval. Do Goylova lektvaru rozdrolil lístek žebřinky bahenní a Crebbeovi upravil rychlost míchání. Naopak lektvaru Draca Malfoye se nedalo nic vytknout. Přešel o lavici dál a naklonil se nad kotlíky dvojice za nimi.
"Slečno Bullstrodeová, přečtěte si, prosím, ještě jednou třetí řádek," doporučil, pohodlně se narovnal, levou rukou se za zády chytil za pravé zápěstí a pokračoval v postupu. Spokojený poté, co nahlédl do kotlíků několika dalších svěřenců ze Zmiozelu se chystal zkontrolovat rovněž kotlíky nebelvírské poloviny třídy. Ale už ve chvíli, kdy se otáčel, věděl, že je něco špatně. Škvíření, syčení a divoké prskání mu naježilo chloupky zlou předtuchou. Odporný zápach ho udeřil přes nos. S neomylnou jistotou se podíval na Nevilla Lomgbottoma. Dým valící se z jeho kotlíku mohutněl, získával jasně zelenou barvu, zamořoval učebnu štiplavým zápachem nutícího každého ke kašli. Severus měl chuť to nemehlo uškrtit! Dlouhými kroky vyrazil k němu a přitom doufal, že dorazí včas. Navíc Lomgbottom, Merlin ví proč, se chystal do nestabilní směsi, přihodit další přísadu!
"U baziliščího vejce! Merline, co jsem komu udělal?! Lomgbotome, jste skutečně takový blb, nebo se mě pokoušíte jen naštvat?" rozčílil se a marně dumal, jak to nemehlo dokázalo vcelku neškodné přísady v tak krátkém čase změnit v cosi, co víc než lektvar připomínalo bojovou látku.
"Ať vás to ani nenapadne!" zahřímal Snape svým nejstrašnějším hlasem, ve snaze zabránit katastrofě. Udělal chybu, uvědomil si vzápětí. Lomgbottoma nezarazil, naopak, výhružka obsažená v hlase ho proměnila v roztřesenou hromádku sulcu.
Třída se znenadání zdála delší, nebo jeho jindy svižné pohyby ztratily na pružnosti. Jasně vnímal Lomgbottomovo zděšení. Tvářil se, jako by se díval smrti do očí a místo, aby věnoval svou pozornost zdivočelému kotlíku, zíral na lektvaristu. Hrst ouměště purpurového nekontrolovaně dopadla do prskající a pěnící kapaliny.
Severus měl najednou dojem, že je jen divákem neschopným jakkoli do děje zasáhnou. Viděl ouměšť se nořit do rozbouřené hladiny té břečky, slyšel zděšené výkřiky studentů, když se jedovatě zelený dým změnil na ještě jedovatější žlutý.
"Všichni ven!" zařval už celkem zbytečně, protože nezbylo moc těch, kteří by byli ochotni zahynout vinou nepovedeného Lomgbottomova lektvaru. Jejich bezhlavý úprk však Severusovi znemožňoval dostat se k provinilci, znemožňoval použít kouzla.
Zatím co ti chytřejší urychleně opouštěli třídu, Lomgbottom stál, jako by zkameněl! Severus viděl, jak Potter popadl spolužáka za rukáv a s nebelvírskou udatností se ho snaží dostat do bezpečí, leč bez valného úspěchu. Zdálo se, že Lomgbottom strachem zapomněl jak používat nohy.
"NEVILLE! PRYČ! DĚLEJ!" řval mu Potter do obličeje naléhavě, ale odpovědí mu byl leda tak nepřítomný pohled.
Jako kdyby to nestačilo a Severus už i tak neměl dost starostí, právě tuto chvíli si vybral Draco Malfoy k mezikolejním naschválnostem. Vše co následovalo, bylo dílem okamžiku.
Do Pottrova kotlíku žbluňká něco, co nápadně připomíná krysí žlučník. Mladý Zmiozel chvátá ke dveřím. Jeho potměšilý výraz se Severusovi vryl hluboko do paměti. Lomgbottom se probírá z transu. Bezhlavě vyráží vpřed. Potter to očividně nečeká. Vrávorá. Ztrácí rovnováhu. Vráží do svého kotlíku, jehož obsah, se už i tak po Malfoyově zásahu zmítá jako do lasa chycený mladý drak. Jen malé vychýlení stačilo a vše se rozstříkává ve vysokém oblouku na všechny strany. Nebezpečně syčící kapky se v podobě jedovatého deště snáší do lektvarů v různé fázi varu. Mísí se a reagují.
Třída se konečně vylidnila natolik, aby Severus mohl bezpečně použít hůlku. Neváhal, namířil na Lomgbottomův nebezpečně nadskakující kotlík, jenže v tom momentě Potter uklouzl po vlastním rozlitém lektvaru a jel mu vstříc jako po ledě. Vrazil do něj plnou vahou a podrazil mu nohy. Severus se zapotácel. Marná snaha, rozmáchlý pohyb hůlky nepřipomíná žádné kouzlo, z hrdla mu unikl bezmocný výkřik ve snaze dokončit inkantaci: "Evane…skóóó!"
Mohutný výbuch otřásl třídou a pak další. Jasný záblesk ho oslnil. Tlaková vlna jím mrštila. Ucítil náraz až se mu zatmělo před očima, prudká bolest hlavy a pak ho obklopilo ticho bezvědomí.
***
Skrz Severusova víčka začalo pomalu pronikat světlo. Temnota se rozpouštěla do šedé, až se zbarvila teple žlutou barvou svící. K uším mu doléhal podivný mlaskavý zvuk a hlas bradavické ošetřovatelky. Jejím slovům zpočátku nerozuměl, ale slova se pomalu zaostřovala a stávala srozumitelnějšími.
Ucítil něčí ruce na svých ramenou, lehce s ním zatřásly, "Pane Pottere," uslyšel vzdálený hlas. "Pane Pottere, vzbuďte se!"
Samozřejmě Potter! Přes sevřené rty mu uniklo pohrdavé odfrknutí. Před vnitřním zrakem znovu uviděl tu scénu. Lomgbottom s Potterem v jedné třídě… a k tomu Draco Malfoy. To bude jednou jeho smrt!
Vždycky Brumbálovi tvrdil, že kombinovat Zmiozel s Nebelvírem do jedné lektvarové třídy je příliš výbušná kombinace a to doslova, pomysle si rozmrzele. Je div, že jsou ještě naživu! Tiše si povzdechl. Všechno se to událo tak rychle a Severus si celou dobu připadal jak pod kletbou Impedimenta. Navíc se srazil s Potterem ve chvíli, kdy každá setina sekundy měla cenu zlata Gringottových.
"No tak, pane Pottere," doráželo na jeho pomalu se probouzející mozek, "otevřete oči, zdáte se být vpořádku, přesto…" Severus ucítil na svých rtech hrdlo lahvičky a známá chuť povzbuzovacího lektvaru mu naplnila ústa. To ho probralo z omámení do plné bdělosti. Polkl. Zprudka otevřel oči a posadil se. Tady něco nehraje, uvědomil si.
"Kde je Potter?!" vyhrkl a chvatně očima prolétl zpustošenou učebnu. Neviděl ho. Pohledem se vrátil k Poppy Pomfreyové, "Tak kde je?" zopakoval.
"Prosím?" lékouzelnice udiveně nadzvedla obočí a přejela po Severusovi zkoumavým pohledem. Úžas jí však nevydržel dlouho a vystřídalo ho pochopení. "Uhodil jste se do hlavy, pane Pottere. Otřes mozku jsem už dala do pořádku, možná trpíte výpadkem paměti." konstatovala klidně a zašermovala Severusovi kolem obličeje hůlkou v rutinním diagnostickém kouzle, ve snaze odhalit jakoukoli změnu v mozkové činnosti.
"Dost! Nechte toho!" ohradil se lektvarista popuzeně a pokusil se jí zachytit ruku. Nepovedlo se. Nedokázal se vymotat ze záplavy černé látky. Trhl sebou. Podíval se dolů a najednou si uvědomil o kolik je jeho oblečení větší. Vymotal ruku ze špinavého rukávu a nevěřícně zíral na drobnou dětskou dlaň. Prsty si projel vlasy. Místo dlouhých pramenů však nahmatal houževnatý hustý porost nezkrotné na krátko ostříhané kštice. Z nekonečných rukávů dostal i druhou ruku, chtěl se dotknout svého obličeje a prsty shodil brýle. Svezly se mu do klína a svět se kolem něj rozmazal.
"Jste v pořádku? Bolí vás něco, pane Pottere?" ozval se vedle něj starostlivý hlas Pomfreyové a pohotově mu brýle zase nasazovala. "Neobjevila jsem nic, co by nespravil řádný odpočinek." ujišťovala ho mírně, v hlase nemalou dávku povzbuzení.
"Nejsem Potter!" zavrčel Severus podrážděně a konečně se mu podařilo z příliš velkého pláště vymotat svou hůlku. Namířil ji před sebe: "Speculum!" vyprskl nakvašený a rozhodnutý pochopit co se stalo. Stříbrný paprsek se před ním rozlil do svislé hladké lesklé plochy jeho výšky a vrátilo mu v zrcadlovém odraze podobu nenáviděného chlapce v příliš dlouhém plášti a s rukávy sahajícími až ke kolenům.
"Harry," řekla jemně lékouzelnice a položila Severusovi dlaň zlehka na rameno, "co se děje?"
Snape setřásl její konejšivé ruce "NEJSEM POTTER!" téměř vykřikl. "POTTERE, KDE JSTE!"
"Tady jsem …, tady." ozval se Pottrův otřesený, zvláštně tlumený hlas.
"Harry?" zvolala překvapeně Pomfreyová a otočila se po zvuku. "Bolí tě něco?" zeptala se starostlivě a okamžitě k zdánlivě prázdnému místu vyslala několik kouzel, aby zkontrolovala zdravotní stav skutečného Pottera.
"Ne, já nevím… je mi jen zima," přiznal a zněl nejistě a vyděšeně zároveň.
"A budeš nejspíš mokrý a pořádně špinavý," řekla s pochopením a svůj pohled na okamžik stočila ke Snapeovi. I toho musela nejprve očistit a usušit. Neváhala proto a Potterovým směrem odeslala své čistící, sušící a ohřívací kouzlo.
"Je to lepší?" chtěla hned vědět.
"Ano je. Děkuju."
"Dobře Harry, chyť se mě." radila lékouzelnice a napřáhla se k místu, kde Pottera naposledy slyšela.
Severus sledoval, jak se její prsty sevřely kolem neviditelné Potterovy ruky a jak ho vede k nejméně zasažené části třídy. Zakroužila hůlkou a jedna z převracených židlí okamžitě vskočila na nohy a doklusala k ní. Čistícím kouzlem ji zbavila zbytků lektvarů.
"Posaď se." pobídla Pottera a neúnavně pokračovala s diagnostickými kouzly.
"Nejsem …, nejsem tedy mrtvý?" ozval se Potter znovu.
"Ne, samozřejmě že nejsi.Kromě neviditelnosti jsi v naprostém pořádku," zkonstatovala a znovu se otočila k drobné postavě, kterou ještě před chvílí považovala za Harryho Pottera. "Předpokládám, že ty jsi tedy Severus?" ubezpečila se.
"Jistě," odsouhlasil unaveně zřejmé, zatímco zkracoval své oblečení.
V krbu zahučelo, zelené plameny na krátko ozářili učebnu a Albus Brumbál se už rozhlížel po nepořádku kolem.
"Co se stalo Poppy? Harry jsi v pořádku, " zeptal se a kvapně zamířil k chlapci stojícím vprostřed místnosti.
"Ne, Albusi," zarazila ho lékouzelnice. "Dovol mi představit ti našeho profesora lektvarů - Severuse Snapea," a napřáhla ruku k chlapci.
Ředitel se překvapeně zastavil: "Severusi?"
"Bohužel ano, pane řediteli," prohlásil Snape rezignovaně.
"Jinak jsi ale v pořádku?"
"Otřes mozku, Poppy se už postarala a také jsem dostal lektvar." odpověděl Snape s ironií.
Brumbál přikývl: "A kde je Harry?" zeptal se.
"Tady," ukázala madam Pomfreyová k jediné prázdné čisté židli v místnosti. "Je v naprostém pořádku, pokud pominu šok a neviditelnost. Šok spraví lektvar, mám jich několik na ošetřovně, ale neviditelnost…" řekla přemítavě a mnula si prsty bradu, nemám zatím zdání, co ji způsobuje."
"S tím si poradíme." přikývl Brumbál pokojně, ale Snape jasně viděl starost vepsanou v starcových očích. "Poppy, postaráte se o Harryho, prosím?"
"Zajisté, Albusi," přikývla, vzala Harryho za ruku a vedla ho ke krbu. Nabrala hrst letaxového prášku a spolu s ním a slovy "ošetřovna" vstoupila do plamenů.
"Severusi, rád bych s tebou nynější situaci probral," řekl Brumbál a rozhlédl se kriticky po učebně, "ale myslím, že u mě v kanceláři budeme mít víc pohodlí."
"Zajisté, pane řediteli." přikývl Snape a následoval Brumbála ke krbu.
Severus se v ředitelně usadil v červeném bohatými vzory zdobeném křesle a připadal si zvláštně. Stačilo by mu, se jen trochu posunout dozadu a mohl by komíhat nohama. Všechno se zdálo nezvykle velké. V rukách držel šálek s kouřícím čajem a pomalu usrkával. Na malém stolečku před ním ležel podšálek a hned vedle otevřená dóza plná různobarevných karamelek. Ignoroval je s pochmurným pocitem, že si ho Albus, přese všechna jeho ujišťování, plete s Pottrem.
"Severusi máš ponětí, co způsobuje tvůj a Harryho stav?" prolomil ticho ředitel. Snape mlčky zavrtěl hlavou.
"Je tu příliš mnoho faktorů a možných kombinací. Samozřejmě účinky mohou vyprchat během několika hodin, dní nebo prostě musíme najít neutralizační lektvar, kouzlo nebo obojí.
"Severusi, jistě se mnou budeš souhlasit," řekl Brumbál "že se Harry musí vrátit domů do Zobí ulice a vzhledem k jeho mudlovským příbuzným…, je třeba, aby byl vidět. A … musíme počítat s nejhorší variantou." Severus zvedl oči od šálku s čajem a setkal se s intenzivním pohledem modrých očí.
"Bezpochyby." souhlasil bez nadšení. "Musím sesbírat vzorky vzniklých směsí, co se nacházely v mé a Potterově bezprostřední blízkosti. Počítám nejméně s devíti." odhadoval. "Do zítřejšího odjezdu zbývají už jen hodiny. Ani s týmem zkušených lektvaristů bych nebyl schopen za tak krátkou dobu udělat rozbory pěti z nich, zjistit postup přípravy a určit jejich magické působení, natož vyvinout neutralizační směsi." Šálek roztrpčeně pohodil na stolek, až zlatavá tekutina vyšplouchla a porcelán se zazvoněním dosedl do svého talířku. "Není času nazbyt, kdybyste mě omluvil, pane řediteli…?" Severus vyskočil na nohy a dlouhými kroky přešel ke krbu.
"A Harry musí zítra se svými spolužáky odjet …" zarazil Brumbál lektvaristu na odchodu.
"Co tím chcete říct?" zeptal se a přes rameno se podíval na ředitele.
"Pojedeš s ním."
"Nepřipadá v úvahu!" odmítl Severus rezolutně a prudkou otočkou se obrátil k staršímu muži čelem. "Musím pracovat na …"
Ředitel mávl zamítavě rukou "Do zítra, chlapče, do zítra. A pokud nenajdeš něco, co by Harryho opět zviditelnilo, popřípadě magie lektvaru sama nevyprchá, musíš jet! Tobě přeci nepotřebuji důvody vysvětlovat?"
"Ochranná kouzla," řekl Snape pochmurně.
"A Severusi, připrav lektvar sensus, jen tak pro jistotu." Podmračený lektvaristův pohled ještě víc potemněl, přesto přitakal.
"Neboj se, znám několik lidí, kteří mi dluží laskavost," usmál se ředitel povzbudivě. "Náš problém vyřešíme. Při nejhorším postačí měsíc pobytu u Dursleyových pro zachování ochranných kouzel. Pokud do té doby nezjistíme jak účinky pokaženého lektvaru zvrátit, vrátíte se oba do Bradavic a budeme pokračovat v hledání spolu s tebou."
"A co Potter?"
"Bude asi lépe ponechat v tajnosti pravé důsledky nehody a Harry zůstane do zítra na ošetřovně," prohlásil zadumaně ředitel, což lektvarista odkýval.
"A protože předpokládám, že bys nerad přenechal své hodiny pod vedením Harryho Pottera," řekl Brumbál a nepatrně kývl k Severusovi, "dovolím si potěšit ostatní ročníky skvělou zprávou o zrušení tvých zbývajících hodin."
Severus jen zamračeně přikývl na souhlas a bez dalšího otálení sebral z krbové římsy hrst letaxového prášku a přenesl se zpět do své učebny.
Strop a stěny lektvarové třídy pokrývala nesouvislá vrstva břečky s pochybným účinkem. Proto než se s kapsou plnou cinkajících prázdných lahviček, odvážil do ohniska dnešních událostí, je nejprve očistil.
Sehnul se nosem až téměř k podlaze. Pečlivě prozkoumával různé zelené odstíny lektvarů pokrývajících lavice a podlahu. Nejpečlivějšímu průzkumu podrobil místa, kde ležel s Potterem.
Olivová, tyrkysová, smaragdová, opálová se mísily s hnědými a rozšiřovaly jejich barevnou škálu. Lektvary místy spolu stále reagovaly, probublávaly, syčely nebo jen měnily odstíny z jasné zelené do blátivé hnědi.
Byla to piplavá a časově náročná práce, ale Severs neměl na výběr. Nakonec sebral patnáct nejpravděpodobnějších vzorků a dalších dvacet tři, které zařadil až do dalších linií pravděpodobnosti. Vše očísloval a srovnal do boxu zakouzleného pro udržování stálé teploty. Zbytek se rozhodl ponechat v pravomoci domácích skřítků a přesunul se do své soukromé laboratoře.
Připadal si jako po požití mnoholičného lektvaru, samozřejmě s rozdílem doby působení a na Pottera musí mít vliv nějaký druh elixíru neviditelnosti, ale překvapivě do něj nemohly být použity plody jablíček úplňkových ani květy chameleinky sklovité. Příliš drahé a před dosažením plnoletosti zakázané přísady. Takové ingredience vždy pečlivě rozděloval, ale až ročníkům v pokročilých třídách.
Přemýšlivě zakroutil hlavou. Za jiných okolností by nastalou situaci vnímal jako výzvu a možnost připsat si na své konto další lektvarový objev. Ovšem s Damoklovým mečem visícím nad ním v podobě měsíce stráveného vedle rozmazleného, arogantního a všemi obdivovaného spratka…? NEPŘIJATELNÉ! A co hůř, má se za něj vydávat!
Nemělo smysl se litovat. Připravil se na bezesnou noc, na velmi dlouhou a vyčerpávající noc v plném pracovním nasazení a malou pravděpodobností na úspěch. Nedostatek času z jeho snažení dělalo nesplnitelný úkol a jemu nezbylo, než doufat, že bude mít štěstí.
Pracoval usilovně, ignoroval únavu a zkoušel různé kombinace, ale zatím marně.
Začínalo svítat a on měl v ruce teprve třetí směs. Další co se ukázala negativní. Ne, tohle neproměnilo ani jeho ani Pottera. Dlouhá řada nadávek mu plynula z úst jako nekonečné zaklínadlo, ale úlevu mu nepřinášela.
Proklínal Pottera, Lomgbottoma a dokonce i mladého Malfoye. Vymyslí jim takový trest, že si ho budou do smrti pamatovat, rozhodl se pomstychtivě a opět se přinutil ke klidu.

****
Pokud mi kliknete na hvězdičky, na anketu, nebo dokonce napíšete komentář, budu ráda ;) předem díky
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Má cenu pokračovat?

Ano 100% (20)
Ne 0% (0)

Komentáře

1 Jirka Jirka | 20. června 2015 v 19:04 | Reagovat

Určitě pokračuj.
Postavy jsou živé, dobře napsané, použité základní schéma sice opakuješ, ale i tak celkem novým způsobem. A zkrátka celé je to rozehráno a rozepsáno živě, čtivě a hezky.
:-)

2 sir matyas sir matyas | 24. června 2015 v 22:09 | Reagovat

ahoj, pěkně to začíná, určitě pokračuj dál :-) a přesto že to neprošlo betareadrem tak sem postřehl jen jednu chybičku :-) a to přímo název kapitoly :-)

3 cim cim | 25. června 2015 v 0:17 | Reagovat

[1]:Díky za pochvalu i povzbuzení. Oboje mi vlilo chuť pokračovat. Teď se sice zhruba 14 dní nedostanu k PC, ale to mi nebraní k zamyšlení nad dalším dějem :-)

4 cim cim | 25. června 2015 v 0:31 | Reagovat

[2]:Vážně jsem si říkala, jestli tohle ještě někoho zajímá:-) ale když se najde třeba jen jeden člověk, kterého to potěší, pokračovat má smysl :-) Jo a dík za upozornění na chybu, tahle byla vtipná a navíc hned v názvu :-D

5 Jirka Jirka | 8. srpna 2015 v 15:49 | Reagovat

Hmmm nechce se ti přidat? Hezký to bylo :-)

6 sisi sisi | 1. května 2016 v 20:33 | Reagovat

To je fajn, vůbec mi nevadí konzervativní model a la Severitus. Naopak je fajn, že člověk ví, co má čekat a že může čekat dobrý konec. Za to Ti patří dík. Ráda bych se dočetla, jak si Snape (ne-)užíval galeje u Dursleyových a potom ocenil Potterovu výdrž. Snad nedojde k těžkému ublížení na zdraví. ;-)

7 cim cim | 3. května 2016 v 18:24 | Reagovat

[6]:sisi, děkuju ti moc za komentář, třetí kapitolu mám rozepsanou, ale je fakt, že jsem se dost zasekla. Doufám, že s tím konečně pohnu. Zrovna velká pisatelka nejsem, ale i tak, snad se mi podaří povídku dokončit :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama