Kapitola 2.

8. srpna 2015 v 19:07 | cim |  Prázdniny s Potterem
Za podporu a povzbuzení věnuji tuto kapitolu Jirkovi a siru matyasovi :) Snad vás kapitola nezklame.

Varování: neopraveno

Ráno zastihlo Severuse unaveného po celonočním snažení, zamračeného a v náladě hluboko pod bodem mrazu. Štěstí stálo na jeho straně jen výjimečně a dnes to určitě nebylo.Podle předpokladu se takříkajíc nepohnul z místa, nevěděl o mnoho víc než včera po nehodě. Dokázal tak akorát zjistit, že vzorek jedna, dvě, tři a pravděpodobně ani čtyři nejsou ty hledané a tudíž neměl Brumbálovi co předložit. Promnul si unavené oči, sáhl po povzbuzovacím lektvaru a se zavřenými víčky čekal, až ucítí příval nové energie.
Ozvalo se lupnutí a Severus neochotně otevřel oči.
"Ředitel Albus Brumbál, vás pane, žádá, abyste ho navštívil v jeho kanceláři," řekl domácí skřítek a s úklonou zase zmizel. Severus si dovolil ten komfort a ještě chvíli relaxoval. Příval tepla mu proudil žilami, uvolňoval svaly a vyplavoval únavu. Teprve potom zakroužil hůlkou a laboratoř se během chvilky skvěla čistotou. Ještě jednou stočil pohled k neutěšené řadě vzorků vyrovnaných na polici a ne poprvé ho napadlo, jestli tu nehodu Longbottom nezpůsobil schválně.

Jen tak, aby mu provedl nepříjemnosti, aby se pomstil. Nikdo přeci nemůže být až tak neschopný hlupák. I když možná ano, přemítal znechuceně. Ušklíbl se nad svými myšlenkami a s povzdechem se přinutil čelit nevyhnutelnému. Otočil se ke krbu a přenesl se do ředitelny.
Brumbál seděl za svým stolem, před sebou konvici čaje i kávy a dvěma šálky. Třetí šálek, jak si Severus všimnul, se vznášel nad jedním z červených křesílek a hned vedle stál stolek s podnosem a tousty bohatě pomazanými marmeládou. Takže Potter stále není vidět, pomyslel si rozmrzele a problesklo mu hlavou, že Lomgbttomův lektvaru by se směle mohl svou účinností ucházet o nejprestižnější ceny. Ovšem musel by ten blbec znát přesnou recepturu. Ironie toho všeho Severusovi zkřivila rty do dalšího úšklebku.
"Dobré ráno, Severusi, dáš si čaj nebo kávu?" přivítal ho ředitel a pohostinně mu pokynul k neobsazenému křeslu. I přes Brumbálovu snahu zachovat zdání nenucenosti vzduch v ředitelně se zdál hustý a těžký. Zamořený nervozitou jako špatně odvětraná místnost plná kouřících kotlíků. Zajisté. Ředitel měl starost o Potterovu budoucnost a Potter o své výhody. Chlapci, který přežil, musí připadat nemyslitelné vzdát veškeré pozornosti, slávy, obdivu a kdoví čeho ještě ve prospěch kohokoli dalšího natož ve prospěch svého nenáviděného učitele. A přestože Severus o nic z toho nestál, rozhodl se: ze současné pozice vytěží, co půjde.
"Kávu, děkuji, pane řediteli." odpověděl Snape, přijal šálek a usadil se.
"Pokud budeš něco jíst, poklepej hůlkou na stolek," pobídl ho Brumbál a upil svůj čaj.
Snídaně ve Velké síni u nebelvírského stolu Snapea ani v nejmenším nepřitahovala, proto bez zaváhání uposlechl ředitelovy instrukce. Jeho vajíčka se slaninou vzápětí provoněla kancelář.
Nikdo nepromluvil, dokud nedojedli a podnosy se špinavým nádobím nezmizely.
Na stolech zůstaly už jen šálky s nápoji, když ředitel prolomil ticho: "Máš pro nás nějaké příznivé zprávy, Severusi?" zeptal se a Snape si i v jeho očích mohl přečíst naději.
"Bohužel." oznámil a pečlivě kontroloval svůj hlas, aby ani stín frustrace nepokazil zdání profesionálního odstupu. "První tři vzorky jsou negativní, čtvrtý pravděpodobně rovněž, ale neměl jsem dost času, abych měl jistotu. Neobsahují náhodnou magii ani jakékoli jiné složky, které by mohly zapříčinit neviditelnost pana Pottera nebo můj vzhled." Snape sáhl do hábitu a ukázal Brumbálovi velký flakon naplněný lehce namodralou kalnou kapalinou.
"Chybí už jen Potterův vlas." ředitel přikývl a podíval se ke křeslu, ve kterém chlapec seděl.
"Harry, uvědomuješ si, že takhle jak jsi, můžou nastat jisté problémy s tvou tetou a strýcem?" zeptal se Brumbál jemně.
"Nepřijmou mě do svého domu …" odpověděl Potter tiše.
"Máš pravdu, a proto jsme se s profesorem Snapeem dohodli, že pojede s tebou a dá na tebe pozor, ale k tomu potřebujeme tvůj vlas, Harry," pokračoval ředitel. Ukázal na lahvičku, ve Snapeově ruce: "Toto je lektvar sensus, pomůže profesorovi Snapeovi zvýšit vnímavost na tvou přítomnost a ty se nebudeš cítit tolik izolovaný."
Co si Potter o celé věci myslí dal víc než jasně najevo odfrknutím, přesto poslechl. Mohli slyšet zašustění, když si prohrábl vlasy, zavrzání ručních opěrek křesla. Hladina lektvaru se nepatrně pohnula, jak jeden z vlasů přistál do otevřeného flakonu.
"Hotovo,"oznámil. Opětovné vrznutí a Severus si domyslel, že Nebelvír opět sedí na svém místě.
"Výborně chlapče," pochválil ho ředitel, zatím co Snape lahvičku uzavřel a soustředěně upíral oči na kapalinu. Pomalým otáčivým pohybem jí promíchával, dokud světle modrá barva nezprůhledněla, pak obešel Nebelvírovo křeslo, z jeho šálku vyndal lžičku a naplnil ji lektvarem.
"Vezměte si to, Pottere," přikázal stroze a počkal, dokud to chlapec nespolkne. Pak se vrátil na své místo, stejné množství lektvaru nalil i sobě a polkl jej.
Účinky lektvaru se dostavily vzápětí. Severus spatřil stín. Siluetu choulící se v křesle a zdálo se, že Potter poznal, kdy ho uviděl. Křeslo zavrzalo a Nebelvír spěšně spustil nohy na zem, narovnal se v zádech a křečovitě sevřel područky.
"Co to je za lektvar…?" zajíkl se a ošil se nepohodlím.
"Využívají ho hlavně bystrozoři během různých tajných operací. Mohou tak zůstat neviděni a přesto o sobě vědět." předběhl Brumbál Mistra lektvarů s vysvětlením. Potter jen přikývl, což ředitel nemohl vidět, ale z absence odpovědi si nic nedělal.
"Mám donést Potterovi věci?" nabídl se Severus neochotně.
"Ne, Harry už je má tady, Dobby všechno zařídil. Severusi, potřebujete si promluvit? Harryho rodina nesmí pojmout podezření."
"Ano," povzdechl si Snape a začal se zvedat.
"Ne, ne," zarazil ho Brumbál. "Klidně zůstaňte tady až do odjezdu vlaku. Já zatím dohlédnu na tvou kolej. A ještě něco, Severusi," řekl Brumbál a podával mu kulaté brýle, nachlup stejné, jaké měl na očích a čtvercovou sametovou krabici.
"Brýle?" Snape nadzvedl obočí, "už jedny mám." podotkl.
"To je pravda, ale Harry ne," pousmál se ředitel a tyto…však uvidíš. Kdyby se cokoli změnilo, dej mi hned vědět." požádal Brumbál Snapea s očima upřenýma do těch jeho. Lektvarista přikývl, hůlkou se dotkl Potterových brýlí, aby je ukryl pod maskovací kouzlo a vrátil je právoplatnému majiteli. Sám si nasadil ty od ředitele. Pak otevřel krabici. Uvnitř ležely dva naprosto totožné talíře.
"Harryho rodina musí věřit, že kromě něj nehostí nikoho dalšího, ale jíst musíte oba." vysvětlil Brumbál. "Co Dursleyovi položí na tvůj talíř, to samé se objeví i na Harryho." řekl, na oba povzbudivě zamrkal a nechal je o samotě.

***
Severus z Pottera vymámil, co dokázal, a Merlin mu je svědkem, že po noci jakou měl za sebou, se nejednalo o jednoduchý úkol. Potter se mu svěřoval jen velmi, velmi neochotně. Popravdě víc mlčel, než mluvil a to co řekl, znělo nedůvěryhodně a nepřesvědčivě. Ze strohých Poterových odpovědí se dal dost těžko složit ucelený obraz života v Zobí ulici. V podstatě zjistil jen rozložení domu a polohu Potterova pokoje. Severus se ani nesnažil zadržet v sobě frustrované zavrčení. V podobě nebelvírského hrdiny si jen těžko mohl získané informace ověřit či doplnit u ostatních členů profesorského sboru. Teď se musí spolehnout na to, co se mu z Pottera podařilo vypáčit, na útržky co si pamatoval z rozhovorů svých kolegů - tady si ovšem o objektivnosti iluze nedělal, a v poslední řadě na svá vlastní pozorování. Ale co si namlouvat, Potter ho nikdy nezajímal natolik, aby o něm věděl víc, než bylo nezbytně nutné a teď musel vynaložit hodně vůle, aby ho na místě nezaškrtil. Pravděpodobně tomu arogantnímu klukovi zachránil život sám ředitel, který jejich "rozhovor" ukončil se slovy: "Nastal čas, moji chlapci." a vyprovodil je ke kočárům. A Severus věděl, že ho teď čeká značně náročná zkouška, protože Potterovi přátelé nesmí poznat, že něco není, jak má být.

***
"Harry," zvolala radostně Hermiona Grangerová jakmile uviděla Severuse vystupovat z kočáru. Rozeběhla se k němu a nadšeně mu padla kolem krku, "jsem tak ráda, že jsi v pořádku." sypala ze sebe a Severuse zaplavily její kadeře. Váhavě jí objetí vrátil a napadlo ho, co si o tom všem myslí Potter. Pro své přátele neviditelný stál o kus dál, a přestože i Snape nastalou situaci snášel pouze jako nutné zlo, ovládal se. Potter na tom byl o poznání hůř. I přesto, že Severus v jeho obličeji mohl vidět jen náznak mimiky, už jen jeho postoj naznačoval vztek, odpor, nenávist a kdo ví co ještě, ale zatím se držel protokolu a mlčel. Severus si jasně uvědomoval nebezpečí prozrazení, které představovala Potterova horká hlava a slíbil si učinit veškerá možná opatření, aby tomu zabránil.
"Madam Pomfreyová nás vůbec nechtěla za tebou na ošetřovnu pustit, neumíš si představit, jaký jsme o tebe měli strach." vyprávěla Grangerová a popoháněla ho. "Honem, Neville nám drží místo v kupéčku. Rád by se ti omluvil. Představ si, chudák celou noc kvůli tomu, co se ti stalo, nespal."
"Dobře mu tak a to zdaleka netrpěl tolik, kolik by zasloužil!" zavrčel lektvarista a už plánoval, jak si hned po prázdninách na něm smlsne. Určitě mu to neprojde jen jednou bezesnou nocí.
"Harry, nesuď ho tak přísně, sám víš, že to není jeho vina." zastal se pohotově Lomgbottoma Weasley. "Kdyby na něj ten umaštěnej grázl pokaždé tolik neřval, nedělal by těch chyb tolik." prohlásil rudovlasý Nebelvír a přátelsky Snapea poplácal po rameni. "Navíc Neville má pro tebe dárek."
"Rone!" okřikla ho Grangerová a ohnala se po něm rukou.
Weasley se jejímu útoku obratně vyhnul a s úsměvem od ucha k uchu zahýbal obočím: "Já jen, aby byl Harry zvědavý, co dostane a přidal."
"Jsi horší než holka. Co nevíš, to nepovíš. Navíc, kdo je tu zvědavý, no? Ty!" okamžitě si odpověděla na otázku sama, zamračila se, popadla Severuse za rukáv a táhla ho k vlaku, aniž by se ohlížela co na to Weasley. Snapeův rukáv pustila až u schůdků, aby se mohla vyhoupnout do vagónu. Severus ji následoval, ale ve dveřích se ohlédl a zkontroloval, zda jde i Potter. Šel. Zastavil se několik kroků za Weasleym a čekal, až nastoupí.
Severus ukročil do strany, nechal Weasleyho projít kolem sebe a pokynul Pottrovi: "Jestli pojmu jen malé podezření, že neudržíte jazyk za zuby, umlčím vás." zašeptal a výhružně si poklepal na hůlku zastrčenou v kapse, tak jak ji vždy nosil Potter. S ředitelem na ni použili jednoduchou iluzi a tak se teď nemusel obávat, že bude přitahovat nežádoucí pozornost. Potter přikývl a Severus vešel do jámy lvové jako první. Okamžitě se na něj vrhnul Neville Longbottom.
"Harry, prosím tě, promiň, je mi to tak líto. Snape…," Longbottom se zajíkl, několikrát za sebou polkl, jako by se Severusovým jménem mohl udusit, než mohl pokračovat. "Bál jsem se, že mě zabije." omlouval se překotně a tvář se mu stáhla do tragické grimasy. "Ani nevíš, jak jsem rád, že jsi v pořádku." objímal Snapea, jako by se snažil ujistit, že jeho kamarád je skutečně živý a zdravý.
"V pořádku. Neboj se, nic mi není." brzdil Longbottoma nepříliš úspěšně a trpně snášel objetí, dokud se Nebelvír nepřesvědčil, že Potter skutečně přežil.
"Harry, mám pro tebe dárek." řekl Longbottom již klidněji a ze sedadla za sebou zvedl válcovou krabici, zhruba o objemu pětilitrového kotlíku, odhadl Severus a automaticky se pro dárek natáhl, ale Longbottom ho hned nepustil.
"Harry, než to otevřeš, musím ti k tomu něco říct. Chci, abys věděl, že jde o mimořádnou vzácnost. Byl skoro vyhuben, protože jeho přirozená stanoviště už pomalu vymizela." vysvětloval a obličej se mu zanícením rozpálil do červena. Dárek pustil, o krok ucouvl a s očekáváním Potterovi reakce upíral oči Snapeovi do tváře.
Severus se posadil mezi neviditelného Pottera a Weasleyho, krabici si posadil do klína a odklopil víko. Kupé zalil odporný zápach. Weasley s Grangerovou se pohotově chytili za nos. I Severusovi se nadzvedl žaludek. Potter vedle něj vydal zvuk, který nasvědčoval, že urputně přemáhá dávicí reflex, ale nikdo si toho naštěstí nevšiml.
Severusovi stačil kratičký pohled. Z keramické misky vyčníval zdánlivě suchý klacek porostlý šedozeleným lišejníkem s hnědavě oranžovými puchýřky - věděl, o co jde. Ostatně ani typický zápach ho nenechal na pochybách. Zaklapl víko.
"Puchýřovník smrdutý," oznámil, nyní nevolností pobledlý Neville Longbottom, hrdě. "Využívá se při otravách, kdy je nutné vyvolat zvracení. Stačí sloupnout jen jeden puchýřek a veškerý obsah žaludku je nenásilně venku. Navíc, Harry, se nemusíš obávat, že rostlince ublížíš, protože puchýřky rychle dorůstají."
­"Harry, tím vyženeš ty své mudly z domu jedna dvě," uchechtl se Weasley a snažil se s nosem zabořeným do límce otevřít okno. Čerstvý závan vzduchu všem přišel vhod.
"Neville, tohle si Harry domů vzít nemůže." řekla Grangerová, přísným hlasem.
"Puchýřovník obvykle tolik nesmrdí. Asi se mu v krabici poranil jeden z puchýřků." pokrčil Longbottom rameny a s nadějí se podíval na Snapea. "Líbí se ti, Harry?" zeptal se a nervózně si dloubal nehet na palci.
"Díky, je to… zajímavá rostlina." odpověděl Snape opatrně. "Možná se bude někdy hodit, ale můžeš mi ji dát až po prázdninách?" Longbottom přikývl a dárek si vzal zpět.
"Jo, to máš pravdu," zasmál se Weasley, "po prázdninách ji využiješ skoro po každé hodině lektvarů. Snape nás nutí pít kolikrát takové sajrajty, že nám smrdutec může zachránit život." Severus se musel kousnout do jazyku, jakou měl chuť toho spratka ukáznit. Pomáhala mu jen myšlenka na příští ročník a už se těšil, jak přichystá pro všechny zúčastněné nejnechutnější ingredience. A specielně pro Weaslyho, si za všechny jeho komentáře, nakoupí pavouků na celý rok, umiňoval si a přemáhal bolest hlavy.
"Puchýřovník smrdutý," opravila Weaslyho Grangerová.
"Jo, já vím, ale smrdutec zní líp, ne?" naléhal rozjařeně Weasley a se slovy, Harry chytej, přistála lektvaristovi v klíně velká oranžová kniha o famfrpálu. Nakoupí pavouky na pět let, opravil se Severus v duchu a bez nadšení se díval na titul "Kudleyští kanonýři".
"Půjčil jsem si ji od Wooda a na celé prázdniny je moje," rozplýval se, ve tváři výraz hráče vítězného týmu famfrpálové sezóny a Severus věděl, že po dlouhé noci bude následovat ještě delší den.
Diskuse o famfrpálu Severuse sice příliš neuspokojovala, ale na druhou stranu, jako ředitel Zmiozelské koleje, věděl o tomto sportu dost na to, aby Weasly nepojal podezření. Na druhou stranu si musel lektvarista přiznat, že kdoví kolik špionážních schopností nepotřeboval, protože Weasley by si o svém oblíbeném týmu mohl povídat i s prázdným křeslem. Téma jim vydrželo nejméně na půl cesty k Londýnu, pak si Severus všimnul prohlubující se starostlivé vrásky mezi Weasleyho obočím.
"Bojíš se?" zeptal se rudovlasý Nebelvír znenadání a Potter se vedle Severuse ošil znepokojením. Weasley se zvedl a nezdálo se, že čeká na odpověď. Hlavu a ruce zanořil do svého kufru a hodnou chvíli bylo slyšet jen jeho přehrabování.
"Mám to!" zvolal vítězně a Severusovi v klíně tentokrát přistála značně opotřebená souprava kouzelnických šachů. Srdce mu zaplesalo. Zbytek cesty by nemusel být tak zlý.
"Zahrajem si, Harry?" zeptal se, ale zdálo se, že jde jen o řečnickou otázku, protože hned začal figurky rozestavovat. Pěšáka od každé barvy schoval za zády, nechal Severuse vybrat a hra mohla začít.
Soustředili se jen na hru. Pěšci zaujímaly strategicky výhodná pole a koně a střelci se pokoušeli prorazit obranu soupeře.
"Tak co, bojíš se?" zopakoval Weasly svou otázku a svým koněm nebezpečně ohrozil Severusovu královnu. Severus ucítil, jak se Potter vedle něj narovnal a svaly na nohách se mu napjaly, jako by se chystal vyskočit. Vzhlédl a zadíval se do Weaslyho modrých očí. Na kratičký okamžik ho napadlo, že se nějak prozradil. Mohla to být odmítnutá čokoládová žabka, nebo hrál šachy až moc dobře? Ne, určitě ne. Sice Weasleyho několika tahy ohromil, ale pak mu ponechal převahu.
Nevěděl, z čeho by měl mít Potter strach a tak jen neurčitě pokrčil rameny: "Čeho se mám bát? Že mě připravíš o dámu?" zeptal se nechápavě a věřil, že imituje Pottera dostatečně věrohodně.
"Na tvém místě bych určitě měl o královnu strach, ale ptal jsem se na mudly." vysvětlil Weasly. Severus zbystřil. Teď se možná dozví něco zajímavého, napadlo ho. Vytáhl ze zadní kapsy hůlku a ležérně si s ní poklepával o nohu tak, aby ji Potter nepřehlédl a případně si rozmyslel na sebe upozorňovat. Nebelvírskou zbrklostí by mohl prozradit svou přítomnost, není proto na škodu ho nenápadně upozornit, že to není dobrý nápad.
"Nemůžou mi nic udělat, Brumbál by se to dozvěděl." odpověděl Snape a vzdorně, stejně jak to viděl na Potterovi už mnohokrát, vysunul bradu vpřed a zamračil se.
Weasly si odfrknul: "Co udělal Brumbál, když tě loni zamkli v pokoji a zamřížovali ti okna? Vždyť tě tam drželi pod zámky jako nějakého nebezpečného kriminálníka. Kdybych tenkrát nepřemluvil Freda s Georgem, abychom tě jeli zachránit, kdo ví, jestli by tě vůbec pustili do Bradavic. Že ti nejsou ochotní dát ani najíst a málem tě utýrali hlady, se taky nepočítá? A to je zřejmě jen zlomek toho, co vím. No a vím to jen proto, že jsem to viděl na vlastní oči. To nemůžeš, Harry, popřít! I McGonagallová říkala, že jsou to mudlové nejhoršího druhu."
Zatímco Weasly rozohněně rozhazoval rukama, div neposlal celou rozehranou šachovou partii k zemi, Severus zřetelně vnímal, že se Potter jakoby zmenšil.
"Harry, měl bys to panu řediteli říct," přidala se rozhodně Hermiona Grangerová, která se během cesty většinou věnovala vlastní četbě. Teď knihu rázně zaklapla a z jejího hlasu zaznělo odhodlání: "Nebo mu to klidně můžu napsat já. Víš co, ještě dneska mu pošlu sovu."
"On to ví." řekl Snape a sledoval, jak jí ta tři slova vzala vítr z plachet.
"On to ví?" zeptala se nevěřícně. "A co madam Pomfreyová? Ví, že se vždy po prázdninách vracíš samá modřina?"
"Na tom nezáleží, musím se tam vracet," řekl Snape.
"Proč, Harry? Mamka by tě klidně vzala k nám." ozval se Weasley. "Mohl bys zase bydlet v pokoji semnou." A Severus se jen u té představy otřásl a zadoufal, že téhle zkušenosti bude ušetřen.
"Jde o ochranná kouzla." rozhodl se prozradit. "Brumbál na tom trvá."
"Ale kdyby…" nevzdával se Weasly, ale Severus rozhodně zavrtěl hlavou.
"Budeme ti psát." slíbila Grangerová a znělo to jako přísaha.
"A já zkusím přemluvit taťku, aby tě k nám od mudlů přivezl co nejdřív." prohlásil Weasley. "Mamka nedovolí, aby tě mudlové utýrali hlady a George s Fredem nedopustí, aby tě zamkli v pokoji jako loni. Určitě tě zkontrolují, i kdyby za tebou měli letět na koštěti."
"Rone, určitě by neudělali takovou hloupost!" vyděsila se Grangerová. "Už loni měli štěstí, když je nikdo neviděl letět autem tvého táty. A ty s Harrym jste měli štěstí, že vás nakonec nevyloučili."
"Hermiono, kdybys to viděla, tak bys nás sama pobízela, ať letíme." bránil se Weasly.
"Harry, promiň, snad to letos bude lepší." povzdechla si smutně dívka a účastně položila svou dlaň Snapeovi na předloktí. "A kdyby ne, napiš. Budeme v kontaktu, a když tak něco vymyslíme."
Zvláštní, přemítal Snape a snažil se zpracovat nečekané informace. Potter vedle něj se podobal hromádce neštěstí a Severusovi ještě pořád zněl v uších zúčastněný tón Weasleyho hlasu: Mamka nedovolí, aby tě mudlové utýrali hlady a tvář Grangerové nepokrytě odrážela veškerý její soucit. Severus nevěděl co si o tom všem myslet, ale protože nádraží devět a tři čtvrtě se nezadržitelně přiblížilo, rozhodl se v závěrech neukvapovat a vše porovnat s realitou.

***
Pokud mi napíšete komentář, určitě mi uděláte radost a pokud se vám nechce psát a dáte o sobě vědět poklepáním na hvězdičky budu ráda ;) díky
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Má cenu pokračovat?

Ano 100% (20)
Ne 0% (0)

Komentáře

1 sir matyas sir matyas | 24. srpna 2015 v 23:16 | Reagovat

děkuji za věnování :-)
kapitolka suprová, myslím že by se Snape měl pomalu začít bát přivítání od mudlů :-D

2 cim cim | Web | 26. srpna 2015 v 22:02 | Reagovat

[1]:Ano, máš pravdu :-D to by se Snape skutečně měl začít bát. Přiznám se, povídku už jsem chtěla smazat, myslela jsem si, že se nikomu nelíbí, ostatně na netu najdeš i lepší a tohle je vážně ohrané. Ale když se ti kapitola líbila, tak se pro tebe vrhnu na další kapitolu ;-) Dík za komentář :-)

3 cim cim | 26. srpna 2015 v 22:05 | Reagovat

[1]: Ano, máš pravdu :-D to by se Snape skutečně měl začít bát. Přiznám se, povídku už jsem chtěla smazat, myslela jsem si, že se nikomu nelíbí, ostatně na netu najdeš i lepší a tohle je vážně ohrané. Ale když se ti kapitola líbila, tak se pro tebe vrhnu na další kapitolu ;-) Dík za komentář :-)

4 lunaq lunaq | E-mail | 11. listopadu 2015 v 18:54 | Reagovat

Začátek vypadá zajímavě, jsem zvědavá, co se z toho vyklube. Takže prosím pokračuj, jak se bude Snapeovi dařit u Dursleyů.

5 cim cim | 14. listopadu 2015 v 0:08 | Reagovat

[4]: Kapitolu mám zatím napsanou jen na papířa a to v neúplné podobě. Jsem ráda, že se ti předchozí část líbila, snad se mi s tím zbytkem podaří pohnout ;-)

6 weras weras | 14. dubna 2017 v 8:52 | Reagovat

Náhodou jsem objevila tvoje stránky a začala jsem číst tuto povídku. Při čtení první kapitoly jsem si říkala,že toto téma jsem už četla několikrát. Ovšem ke konci už jsem věděla,že je to trochu jinak.Úplně jinak! Severus to zvládá prozatím celkem dobře i když si myslím,že už je z těch informací trochu v šoku.Co je ovšem nejhorší,že kapitola končí v opravdu zajímavé fázi a povídka dál nepokračuje. Už je to skoro dva roky,takže asi těžko se vrátíš,ale opravdu bych byla moc ráda,kdyby ses k tomuto zajímavému tématu vrátila a povídku dopsala.Myslím,že jsem se s takovou myšlenkou ještě nesetkala a to čtu povídky o HP už několik let. I když to nemusí být slash,bylo by úžasné vědět,jak to dopadlo. Dopiš to ,prosím!!!!!!! :-(

7 cim cim | 16. června 2017 v 11:03 | Reagovat

[6]: Uf dva roky? To teda koukám, jak ten čas letí, pravdou je, že jsem netušila, že tohle ještě někoho zajímá :) tak mi promiň, mrknu na to ;-)

8 inka inka | E-mail | 29. září 2017 v 19:19 | Reagovat

Ach. super kapitola. Len mi chýbajú Harryho myšlienky, pocity, jeho prejav osobnosti a vnímanie celej situácie ako takej. Z Harryho pohľadu je to dosť útržkovité. Ale inak veľmi zaujímavé. No asi je to hlavne Severus v hlavnej role, tak uvidíme, ako sa to vyvinie.

9 cim cim | 2. října 2017 v 19:45 | Reagovat

Ano, rozhodal jsem se nechat příběh plynout ze Severusova pohledu, abych se do toho moc nezamotala a zbytečně příběh nekomplikovala. No uvidíme dál, jestli to byl šťaastný nápad :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama