Kapitola 3.

16. června 2017 v 20:32 | cim |  Prázdniny s Potterem
Milá weras, tato kapitola je především pro tebe ;) Ale ráda bych ji věnovala rovněž všem, kteří na další kapitolu čekaly tak dlouho.

Jo a ještě něco, pokusím se tuto povídku dopsat.

Varování: nikdo to po mně neopravoval

Vlak již téměř vjížděl do stanice, když se na Severuse obrátil Weasley s překvapenou otázkou: "Harry ty se letos nebudeš převlékat?" Upřímně popletený se na sebe podíval. Tričko a džínsy, dokonale mudlovské oblečení, hábit uložený v kufru. Ale upřené troje páry očí Potterových přátel mu jasně napovídaly, že je něco špatně. Naštvaně střelil pohledem k Potterovi, ten stál a šermoval rukama směrem ke kufru.
"Vždy se přece převlékáš, Harry," řekla mu jemně Grangerová a tvářila se jako by trpěl mentální poruchou či ztrátou paměti a tudíž musí postupovat nanejvýš opatrně, aby ho nevyprovokovala k zuřivosti.
"Oh… samozřejmně, neuvědomil jsem si, že jsme skoro na místě," improvizoval Severus rychle a měl ZASE chuť Pottera přetrhnout. Sundal si kufr a otevřel ho. Potter ukázal na obří fialový ošuntělý hadr. Po rozložení Severus zjistil, že je to tričko, neforemné a vytahané. Zamračil se. Ale to už ho Potter gesty nabádal, že si ho má obléct. Znejistěl. Chce si
z něj Potter vystřelit? Udělat z něj blázna? Zesměšnit ho? Dřív než situaci stihl vyhodnotit, už mu Potter v nastalém

shonu vrazil do ruky seprané džínsy, na něž krejčí použil tolik látky, že by z ní pohodlně oblékl Pottery dva a ještě by mu zbylo.
"Uvidíme se venku," kývla na ně Grangerová na odchodu a taktně opustila kupé.
Nakonec, že nejde o nejapný vtip s cílem ho nějak ponížit, Severuse přesvědčil Weasley: "Nesnáším ty tví mudly!" prohlásil nenávistně. "Jak ti můžou dávat takovéhle oblečení?" zavrtěl hlavou a Severus, jak na sebe natahoval to hnusné tričko a stahoval si kolem pasu na kalhotách tkaničku provlečenou poutky místo pásku, s ním pro jednou souhlasil.
Vlak zastavil. Davy studentů se vyhrnuly ven a Snape se rozhodl zkrátit loučení na minimum a odhodlaně prošel přepážkou dělící nádraží devět a tři čtvrtě s mudlovským světem.
Severus si ani nestihl vychutnat pocit uspokojení, nad tím, jak zvládl první zkoušku, a nepoznán, absolvoval celou cestu vlakem a už se k němu hnal Potterův strýc. Zadoufal, že obstojí stejně famózně i u Potterovy rodiny a podvědomě se připravil na vroucná objetí. Ale přesně toho, jak zjistil vzápětí, se obávat nemusel.
Přivítání hrdiny Potterovi velikosti rozhodně neproběhlo podle Snapeových představ. Potterův strýc hned na nádraží dával najevo nechuť a Severuse napadlo, zda vůbec Potterova rodina tuší s jakou celebritou smějí sdílet prostor a čas. Na druhou stranu cítit se a vypadat jako celebrita v oblečení o osm čísel větších dost dobře nejde, ale k řešení záhady Potterových hadrů se lektvarista rozhodl vrátit později. Teď jeho mysl zaměstnávala jiná nejasnost - znají mudlové o Potterovi pravdu? Kouzelnický svět se před mudly skrýval a oni obvykle o jeho existenci neměli ponětí, ale pokud vychovávali kouzelnického chlapce, museli mít alespoň malé povědomí o světě, ze kterého pocházel. Obzvlášť pokud šlo o dítě, co dokázalo přemoci Pána zla. A Severus věděl, že Brumbál mudlům tenkrát na prahu spolu s dítětem zanechal i dopis.
Ale ať se věci měly, jak chtěly, pro Severuse to znamenalo odvláčet Pottrův kufr, sovu a koště zcela sám a bez pomoci kouzel až k autu a vyslechnout si celou triádu nadávek. Na hlavu se mu sesypaly výčitky, kolik času Potterův strýc kvůli němu promrhá a kolik peněz ho to stojí, protože čas jsou peníze. A navíc někdo tak zbytečný, abnormální a celkově nechtěný si to rozhodně nezaslouží.
Severus nepatřil k lidem, kteří by si zakládali na sentimentalitě, ovšem uvítání jakého se mu dostalo, způsobilo značnou trhlinu v jeho představách o zbožňovaném princátku. Také představa dovolené bez velkých starostí, nicnedělání a obskakování se během cesty z Londýna do Kvikálkova rozplynula rychleji než kouř nad kotlíkem. O to už se Potterův strýc postaral.
Setkání s Potterovou tetou proběhlo sice mnohem tišeji, přesto zřetelně vnímal, že je v domě nevítaným hostem. Prosté ahoj, na které se mu nedostalo odpovědi a její pohled skrz něj, jako by byl neviditelný ho vedl k zamyšlení, z jakého důvodu si tady měl hrát na "Chlapce, který přežil", když tuto roli by Potter v současné podobě zvládl stejně dobře a mudlové by rozdíl zřejmě ani nezaznamenali. A on, Severus, mohl v poklidu své laboratoře zatím pracovat na protilátkách na Longbottomův zpackaný lektvar. Ale kluk ho už postrkoval do svého pokoje. Dokonce ucítil jeho ruku na uchu kufru.
"Honem." zašeptal a naléhavost v jeho hlase Severuse skutečně popohnala. Jen se za nimi zacvakly dveře Nebelvír hodil svůj kufr na starou válendu, otevřel ho a spěšně z něj začal vyhazovat učebnice, lektvary a kouzelnické předměty. Pak odklopil uvolněné prkno v podlaze a svůj nejdražší majetek chvatně narovnal pod něj. Severus stál u dveří a nevěřícně klukovo počínání pozoroval.
Sotva Potter vrátil prkno na původní místo, dveře pokoje se rozletěly a Severuse tvrdě zasáhly do ramene a klika se mu bolestivě zaryla do boku.
"Kufr a koště do přístěnku. A hned!" zařval Vernon, výhružně se zhoupl na špičky a naklonil nad Snapea.
Tlustý prst namířil dolů ke schodům: "Hni sebou, kluku, nebudu tu čekat celý den. Nemám na starosti jen tebe." Kufr a koště tedy Severus mlčky dopravil na určené místo a sledoval, kterak Vernon přístěnek zajišťuje mohutným zámkem. Spolkl pohrdavý úsměšek nad jeho slaboduchým počínáním a s léty získanou praxí vyprázdnil obličej od všech emocí, až zbyla pro něj tak typická bezvýrazná maska. Jestli Vernon očekával srdceryvný nářek, byl zklamán.
Jeho malá prasečí očka si ho okamžik podezřívavě prohlížela a pak povýšeně prohlásil: " Jestli si myslíš, že tě k tomu kufru pustím dřív, než budu muset, šeredně se pleteš, kamaráde." prohlásil a se zlomyslným úšklebkem si klíč demonstrativně schoval do kapsy.
" A teď syp, teta má pro tebe připravenou nějakou práci."
Odploužil se tedy do kuchyně, protože přesně tam ho Potter mlčky naváděl. Jen vešli, Potter se za jeho zády ozval: "Co mám, teto, dělat? Strýček Vernon mě sem poslal."
Potterova teta se podívala někam nad Severusovu hlavu, pak kývla špičatou bradou k jakémusi škopku a tónem, jako by jí snad Severus obtěžoval, přikázala: "Oloupej a nakrájej cibuli."
To je snadné, pomyslel si Severus. Loupání, krájení a míchání bylo v podstatě jeho životní profesí. A protože rozhodně nepatřil mezi pokrytce, klidně si i přiznal, že je ve své práci vynikající. Cibuli kuchyňskou neboli Allium cepa znal sice za syrova jen rozkrájenou na plátky, nebo tepelně upravenou, ale jí podobný snědek ocasatý, latinsky Ornithogalum caudatum do lektvarů používal běžně. Sebevědomě se napřímil a přikročil ke škopku. Jeho pohled spočinul na připraveném pracovním nářadí a znejistěl.
"Pottere, mohl bys už laskavě začít?" houkla na něj Petunie.
"Samozřejmě, teto Petúnie." odpověděl Potter za Severuse okamžitě a divoce na Snapea gestikuloval, ať už začne. Lektvaristu se zašklebil, ještě včera by ho ani v nejhorším snu nenapadlo, že ho Potter bude popohánět do práce. A tohle předčilo všechno! Však si to Potter odpracuje, umiňoval si, zatímco zbavoval Allium cepa hnědé slupky. Pak přišlo na řadu krájení.
Severus krájel cibuli jako nejdražší lektvarovou přísadu, přesto věděl, že dělá něco špatně. Zřetelně vnímal opovržení Petunie Dursleyové a její pohled propalující se mu do zátylku. Postava té ženské vrhala nezřetelný stín na krájecí prkénko a on se proti své vůli cítil jako idiot. Na náladě ani lepším pocitu mu nepřidávalo vědomí, že Potter stojí vmáčknutý do rohu kuchyně a vše pozorně sleduje. Odolal silnému nutkání sáhnout po hůlce a proměnit Petunii v krysu. Míst toho jen sevřel nástroj, vznešeně označován jako "kuchyňský nůž", pevněji v dlani.
Něco takového by nepoužil ani ke sklizni hnojových hub. A na ně si vždy bral nůž po babičce, který s oblibou používala téměř na všechno. Od častého dobrušování připomínal spíš srp a čepel hyzdilo několik vyštípnutých zubů, přesto byl ostřejší než ten, co měl nyní v ruce. Zakázal si ty dva nesrovnatelné nástroje srovnávat, zatnul zuby a vyvinul maximální úsilí, aby se střenka nože probojovala skrz hladký a lesklý povrch cibule.
"Vernone?!" vřískl nečekaně Severusovi těsně za zády Petuniin vysoký hlas až se mu leknutím tupý nůž smekl a čepel se bolestně vnořila do prstu.
"Pojď sem. Tohle musíš vidět!" vřeštěla dál a těžké kroky zaduněly v chodbičce, nato rám dveří vyplnila mohutná postava Potterova strýce.
"Co potřebuješ, Petunie? Vždyť víš, že musím zajet pro Marge," zabručel Vernon, ale manželka jen bradou kývla k synovci skloněnému nad cibulí.
Snape tupým nožem dál pečlivě odkrajoval plátky s vědomím, že s nedostatečným nářadím nikdy nedosáhne uspokojivého výsledku.
"Pottere, ty jsi snad ještě pitomější, než když jsi do té své nenormální školy odjížděl." konstatoval muž a naklonil se, aby zkontroloval Severusovu práci. Tlustými prsty prohrábl hromádku stejnoměrných kostiček cibule. "Nechceš si na to vzít ještě pravítko?" zeptal se ironicky.
"Nebo…" tvář mu zbrunátněla a knír se vztekle naježil, "se snažíš z nás dělat hlupáky. Ale nemysli si, že ti to jen tak projde! Budeš pěkně makat, protože zadarmo ani kuře nehrabe. Zapamatuj si to." prohlásil, jako by Severusovi svěřoval nekonečnou moudrost.
"Vypadni odsud, ty nemehlo, udělám si to raději sama, takhle bychom neobědvali ani do zítřka. Zmiz, nepleť se mi pod nohama a zalez si do svého pokoje. Nevystrkuj nos, dokud tě nezavolám."
Petunie ho sice urazila, ale ohrnul jen ret, nůž hodil na stůl a vypochodoval z kuchyně. Ještě než stačil vystoupit na třetí schod, stál Dursley za ním.
"Pottre," zastavil ho v půli kroku, "jedu pro tetičku Marge a ona neví nic o tvé nenormální škole, proto jí nic o své nenormálnosti neřekneš! Rozumíš?! Řekl jsem jí, že chodíš do Polepšovny svatého Bruta pro nenapravitelné nezletilé delikventy." Severus šokovaně zamrzl na místě, div se mu pusa samým překvapením nepootevřela. Polepšovna pro nenapravitelné nezletilé delikventy? Zajímavé, tohle neví ani Minerva, napadlo Snapea.
"To si nezapamatuju je to moc dlouhé." řekl Potter za Snapem. A Severus si pomyslel, jak mazaně kluk využil situaci. Zůstal proto stát k Vrnonovi zády a čekal, co se bude dít dál.
"Cože?"
"Je to moc dlouhé, to si nezapamatuju." prohlásil Potter. Ale pokud bys mi podepsal povolení návštěv Prasinek, což je vesnice blízko mé školy, budu se snažit si vše zapamatovat." Jak zmiozelské. Severus nemohl než ocenit Potterovu mazanost a také proto se rozhodl mu tenhle pokus nezkazit. Proč také? Znal Nebelvíra dostatečně na to, aby věděl, že příležitostí k zatrhnutí vycházek do Prasinek se v budoucnu naskytne víc než dost.
"Když s tebou mluvím, dívej se na mě!" prskal Vernon. Snape se tedy otočil čelem k němu a neochvějně se mu zadíval do očí.
"Jak že to bylo? Polepšovna Gruta pro napravitelné svaté delikventy?" otázal se Severus a užíval si překvapení Pottera i zlost mudly. Z podlahy sebral lejstro, jež kluk upustil a podal ho mudlovi. Vernon si ho převzal, nervózně přešlápl z nohy na nohu a Severus na něm viděl nerozhodnost. Věděl, že ten muž spěchá a o svém úspěchu donutit ho udělat přesně to co chtěl, nepochyboval.
"Dobrá, podepíšu ti to, pokud se budeš chovat slušně a Marge neprozradíš, kam skutečně chodíš." souhlasil Vernon a knír se mu odporem zježil.
"Nezapomenu, jedině pokud mi povolení k návštěvě Prasinek podepíšeš hned." prohlásil Severus.
"Co si to dovoluješ? Vydírat mě? My tě s tetou úplně zadarmo živíme, poskytujeme ti střechu nad hlavou…"
"… a posíláte mě do polepšovny?" dokončil Snape klidně a nadzvedl obočí. "Vlastně… mě na těch vycházkách tak moc nesejde," prohlásil Severus znuděně.
"Bradavice jsou rozlehlé a je dost příležitostí k zábavě i tak. Radši tetu Marge uvedu na pravou míru. Je přece z rodiny. Má právo vědět, že její synovec je kouzelník." Vernon viditelně zbledl zděšením, pak zezelenal a nakonec zrudnul.
Snape se ležérně opřel o zábradlí a s pocitem triumfu řekl: "Souhlasíš se mnou, ne?"
Vernon vypadal, že se o něj pokouší infarkt. Chvějící se rukou vytáhl z náprsní kapsy propisku a načmáral pod řádky od Brumbála svůj podpis. Tužka bolestně zaskřípala po pergamenu, div jí mudla ve svých prstech nerozdrtil.
Pak pergamen zuřivě mrštil po Snapeovi: "Jestli tetě jen slůvkem něco naznačíš, vymlátím z tebe duši, ty kluku nevděčný!" a s těmi slovy se na patě otočil, pak s prásknutím dveří a hlasitými kletbami vypochodoval ven.
Snape se sehnul pro pohozený pergamen, obešel Pottera a vstoupil do jeho pokoje. Nebelvír vešel za ním.
"Vaše propustka do Prasinek, Pottere." řekl Snape a položil pergamen na stůl a rozhlédl se kolem sebe. Konečně měl čas si Nebelvírův pokoj prohlédnout. Tento pokoj dokonale demonstroval vztah rodiny k Chlapci, který přežil. Jen co překročil práh, měl dojem, jako by se ocitl v jiném domě. Vybavení pokoje, na rozdíl od zbytku domu, neslo značné stopy opotřebení. Rozvrzaná válenda s proleženou matrací, psací stůl, který by vyřadili zřejmě i Weasleyovi a ti několikrát obrátili každý galeon, než se rozhodli ho utratit. Skříň s vyvráceným pantem zřejmě musela zůstat neustále otevřená. Místo lustru od stropu vysela žárovka. Jen knihy vyskládané na polici nad Potterovou postelí vypadaly nově. A záclony. Severus přistoupil k oknu, aby si je prohlédl. Přeslazený růžový květinový vzor jistě nekorespondoval s Potterovým vkusem.
"Teta Petunie mi sem dala záclony, co vyřadila teta Marge. Nechtěla, aby sousedi viděli do domu." vysvětlil Potter. Severus se na něj podíval. Nebelvír působil nejistě, takřka zakřiknutě.
"Já… chtěl bych vám poděkovat, pane." řekl tiše a Severus si nevzpomínal, že by kdy s ním mluvil Potter tak uctivě. Z jeho hlasu slýchával vztek, vzdor, aroganci, ale určitě ne vděčnost.
"Neděkujte, pane Pottere, ta laskavost nepatřila vám. Líbila se mi možnost, vysvětlit vašemu strýci, že nevyhraje každý spor. A přestože nyní vlastníte platné povolení k návštěvám Prasinek, neznamená to, že je kdy navštívíte. "
"Aha." řekl jen Potter a v jeho hlase něco pohaslo. Severus si toho odmítl všímat, on si jedině přál, přečkat to tu a nezbláznit se.
"Kde budeme spát?" zeptal se Potter a rozpačitě přešlapoval vedle své rozvrzané válendy. "Sem se oba nevejdeme…"
Snape nadzvedl obočí: "To vskutku ne." sáhl do kapsy a položil své zmenšené polní lůžko na podlahu pod okno. Jakmile se lůžko dotklo země, naráz se zvětšilo do své plné velkosti a v následujícím okamžiku zprůhlednělo a změnilo se v nezřetelný stín.
"Vy budete spát zde. Jste neviditelný a lůžko je pod zastíracím kouzlem, proto výsada spát tam připadla vám, pane Pottere. Mohu si půjčit něco na čtení?" zeptal se Snape a posadil se na Potterovu postel, která se v následujících dnech měla stát jeho útočištěm. Vypadala velmi nepohodlně a jak Snape záhy zjistil, nepohodlná skutečně byla.
"Ano, pane, pučte si, třeba všechny." svolil Nebelvír a zkusmo se posadil na polní lůžko. Severus si na polici vybral knihu s názvem Velká ilustrovaná encyklopedie s podnázvem Fyzika, Chemie, Biologie a otevřel ji. Začetl se do kapitoly Zvratné reakce a brzy zjisti, že se nenudí.
Potter zapátral pod uvolněným prknem v podlaze a posadil se k psacímu stolu. Podle škrábání brku Severus usoudil, že se pustil do domácích úkolů. Hodina uběhla, aniž by kdokoli z nich prohodil slovo, ale přesně takhle to Snapeovi vyhovovalo a nenamítal by, kdyby to tak zůstalo až do večera. Ale Severusovi se zas pro jednou připomnělo, že on se na šťastné hvězdě nenarodil.
Před domem zavrčel motor přijíždějícího automobilu, zaskřípal štěrk na příjezdové cestě a od vchodu zahulákal Vernon: "Pottere! Hned pojď dolů!" Severus proto odložil knihu a vstal. Potter ho následoval. Jen vstoupili na schodiště, měl tu čest poznat Dudleyho Durslyho, nejmladšího z Durslyů a ten pohled se mu moc nezamlouval. Mladík rozlohou těla nezůstával příliš pozadu za svým otcem a nechal se tisknout obličejem mezi obří prsa stejně prostorově výrazné ženy. Severusově pozornosti neunikla bankovka, kterou hoch žmoulal za zády.
"Ty můj nejmilejší synovečku," objímala ho žena s nadšením a přitom nezaznamenala synovečkův vlažný až trpitelský postoj. Následoval mlaskavý polibek na tvář. "Tys nám ale vyrostl, je z tebe už pořádný mužský. Zrovna takový jako tvůj táta." rozplývala se a Severuse by upřímně zajímalo, zda takovou pochvalu lze považovat za kompliment. Pohrdavý úšklebek mu zvlnil rty. Ovšem pravda těch slov byla nezpochybnitelná. Ten kluk svou hmotností otce co nevidět dostihne.
"Kluku, smaž z obličeje ten úlisný výraz a odnes tetičce Marge kufry do ložnice pro hosty." nakázal Snapeovi Vernon a provrtával ho vražedným pohledem. "Opovaž se něco provést! Dnes tě už nechci vidět!"
Snape popadl kufry a ochotně je dopravil do pokoje pro hosty, nakonec propustku "Dnes tě už nechci vidět!" vítal a těšil se na pohodově strávený zbytek dne s Potterovou knihou, ale v ten okamžik se odněkud vyřítilo malé hnědé psisko na křivých nožkách a s hloupým výrazem ve tváři. Zastoupilo Potterovi cestu a výhružně zavrčelo.
Potter couvl: "Raťafáku sedni!ׅ" zachraptěl a pokusil se psa obejít.
Raťafák, ale Pottera nehodlal nikam pustit. Stál před ním, srst naježenou, zuby vyceněné. Vrčel tak vztekle, až mu od huby šla pěna. Skápla na vyleštěnou podlahu.
"Raťafáčku, copak to tam máš?" nakoukla Marge z obývacího pokoje a už se rozhlížela. Pohledem sklouzla na Snapea, ohrnula horní ret, jako by viděla něco odporného a pak se starostlivě zadívala na svého psa.
"Tak co tam máš?" zeptala se tónem, jako kdyby mluvila s malým dítětem a ne se psem, ale Severus věděl, že nemůže vidět nic než prázdnou zeď.
"No vždyť tu nic není, ale jsi šikovný, móc šikovný." pochválila ho. "Hódný pejsek, hlídá. Móc hódný."
"Petunie, je dobře, že jsem ho vzala s sebou, vidíš, jak krásně hlídá?" oznamovala Marge hrdě, naštvané Petunii, která chvátala s mopem setřít sliny z podlahy.
"Co tu jen tak okouníš?!" obořila se na Snapea Potterova teta a mrskla po něm vodítkem, aniž by Marge uznala hodnou odpovědi. "Jdi Raťafáka vyvenčit, ať děláš taky něco užitečného."
"Ale no tak, Petunie, Raťafáčka si vždy venčím sama," prohlásila obtloustlá žena a navzdory svým slovům nacpala Snapeovi do ruky několik igelitových pytlíků.
"Nevracej se dřív než za hodinu," přikázala Marge. "Raťafáček potřebuje čas, než to na něj přijde." Přichytila překvapivě obratně karabinu vodítka k obojku psa a vystrčila udiveného Severuse ven tak rychle, že se Potter za ním skoro nestihl protáhnout. Dveře za nimi s bouchnutí zapadly a Severus stál zmatený před domem, aniž by tušil, co se po něm chce.
"Co máte s tím zvířetem dělat?" optal se a připadal si jako blbec.
Potter pokrčil rameny: "Projít se."
"A k čemu potřebujete tohle?" chtěl vědět lektvarista a převracel v ruce igelitové sáčky.
"O to se postarám," řekl Potter, spěšně popadl sáčky a s lehkým ruměncem je schoval do kapsy. Raťafák znovu na Pottra zavrčel, vodítko se napnulo a kluk ustoupil do bezpečí.
"Půjdeme asi tudy?" mávl Potter rukou.
"Na tom nesejde," pokrčil Snape rameny, "veďte mě."
Pak už nemluvili. Zatím, co pes nadšeně značkoval každý strom, lavičku i pouliční lampu a Potter po něm sbíral výkaly, Severus vyhodnocoval situaci, v jaké se nacházel. Přemýšlel o nejlepší strategii, jak přežít. Výhody, kterých si chtěl coby Chlapec, který přežil, užít, ho zatím zdárně míjely a život celebrity se nekonal. Místo toho získal, jak se zdálo, roli domácího skřítka. Potter domů nespěchal a ani Severus neměl příliš chuť se vracet, a proto Kvikálkov křižovali víc než dvě hodiny.
Společně strávený čas, jak Severus zhodnotil, měl blahodárný vliv na vztah zvířete ke klukovi. Už na něj nevrčel a jejich soužití v domě by proto mohlo proběhnout víc v klidu. Nebo možná psisko už prostě nemělo sílu vrčet, škodolibě si pomyslel Snape.

***
Pokud se jakkoli ke kapitole vyjádříte, budu za zpětnou vazbu ráda ;) Díky
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Má cenu pokračovat?

Ano 100% (20)
Ne 0% (0)

Komentáře

1 weras weras | 18. července 2017 v 8:28 | Reagovat

Moc se omlouvám,že jsem novou kapitolu objevila až po měsíci. Škoda,že nedáváš upozornění na Daily-slash,tam chodím každý den.Jinak,tvoje pokračování je naprosto skvělé. Divím se jenom,že Severus není víc zděšen.Jeho představy byly přece úplně jiné. A to ještě nedostali nic k jídlu.Jsem hrozně moc zvědavá,jaké tomu dáš pokračování. Moc se na to těším a taky moc doufám,že nezůstaneš na poloviční cestě,ale dojedeš do cíle. Tvůj nápad je natolik skvostný,že by byla škoda ho opustit. Takže čekám!!A děkuji!!!!! :-)  :D

2 cim cim | 19. července 2017 v 14:42 | Reagovat

[1]: Není za co se omlouvat ;-)
Na Daily-slash upozornění nedávám, protože nepíšu slash. Původně jsem ti chtěla napsat na email, ale pokud napíšeš zprávu autorovi, není možné reagovat zpět, a nebo to prostě neumím.
Originální moje dílo určitě není, protože jsem se inspirovala povídkou „In Care Of“ na http://gerylla01.7x.cz/rubriky/preklady/in-care-of , která patří mezi moje nej :-) V každém případě jsem ráda, že tě povídka potěšila a líbí se ti, i když by se nepochybně dala zpracovat lépe, ale lépe to asi nedám. Severus by asi opravdu mohl být víc zděšený, nevím. Nechci ho přesladit, uvidím, co se mi podaří vypotit :-D
Díky za komntář i postřehy :-)

3 Jirka Jirka | 20. srpna 2017 v 16:02 | Reagovat

Myslím si, že Severus je tak akorát. Nezapomeň, že kanonický Severus je tvrďák těžkého kalibru ;-), může být překvapený, i nepříjemně, vyvedený z konceptu, ale doopravdy zděšený trochou šikany nebude.
Je fajn, že pokračuješ, jsem rád, že občas kontroluju staré odkazy na dobré autory.

4 cim cim | 21. srpna 2017 v 23:38 | Reagovat

[3]: Děkuju za komentář a určitě se pokusím nezapomenout, že Severus je tvrďák :-D

5 lunaq lunaq | E-mail | 12. září 2017 v 20:50 | Reagovat

Ahoj,
i mě konečně napadlo podívat se zase na tvůj web a ejhle, je tu nová kapitola. Snape je pořádně překvapený, ale nedá na sobě hned tak něco znát. Líbí se mi, jak zmijozelsky získal povolení k návštěvám Prasinek, Harry se sice snažil, ale na pravého Zmijozela nemá. :-D

6 cim cim | 14. září 2017 v 22:55 | Reagovat

[5]: Děkuju za komentář a že i po tom čekání sem chodíš. Je to děs, jak mi dlouho trvá další kapitolu, co? No, doufám, že to tentokrát stihnu dřív než za dva roky :-) ;-)

7 Inka Inka | E-mail | 29. září 2017 v 19:52 | Reagovat

Len pokračuj a nie každé dva roky, prosím.

8 cim cim | 2. října 2017 v 19:40 | Reagovat

[7]: Ok :-) Děkuju za komentář :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama