Salazarova univerzita

Zpět v Bradavicích – kapitola 15.

24. prosince 2012 v 0:06 | cimorena
Poslední kapitola je tady :) Ráda bych ji věnovala všem, kdo povídku dočetli až sem, ale především komentujícím: samuel, Keira, em, lady corten a larkinh. Moc Vám děkuju ♥
A na závěr ještě jedno velký a NEJVĚTŠÍ dík Nixerwil, které je věnované každé písmenko této povídky

***

Carisa si před televizi rozložila žehlicí prkno, žehličku zapojila do elektriky a košík s prádlem si položila na křeslo, aby se nemusela shýbat. Tlačítkem zapnula dosud ztemnělou obrazovku. Reklamu na jogurty vystřídal slot na pánskou toaletní vodu. Těch několik kousků, co s Jonathanem za týden ušpiní, pohodlně vyžehlí během odpoledních zpráv. Vyhlédla z okna. Čekala na Jonathana. Jídlo, co mu připravila, vychladlo, a přestože se dnes obloha zdála nebývale jasná, doba, kdy se měl vrátit, už dávno minula.

Vzala manželovu oblíbenou košili, rozložila si ji, zkontrolovala teplotu na žehličce a pustila se do práce. Reklamy skončily a na obrazovce se objevili hlasatelé: "Dobrý den, u odpoledních zpráv vás vítá Eva Robertsnová,"

zakončení 14. kapitoly - Matčin odkaz

8. prosince 2012 v 0:56 | cimorena

Potvora se vyřítila po Snapeovi. Ten se kryl mečem, s lehkostí jemu vlastní se vyhnul strašlivým zubům a špičku své zbraně namířil proti netvorovým očím. Tupé, zubaté ostří se smeklo po silné hladké kůži a místo do oka, zajelo do načechrané hřívy. Snape meč prudce vytrhl a jen tak tak se vyhnul dalšímu smrtícímu útoku žraločích tesáků. Avšak při únikové otočce se setkal se spáry oploutvené nohy. Dráp Snapeovo lýtko rozpáral jako nůž a muž zakolísal. Krev mu okamžitě zbarvila nohu jasnou červení a smáčela sandál. Zem pod nohama se prudce zachvěla. Hroutící se budovy, praskání stromů a vzteklý řev mořského lva přehlušili všechno a Harrymu došlo, že se ostrov potápí. V hlasitém hlomozu snadno zanikl nářek i hrůzou prosycený křik lidí.

Matčin odkaz – kapitola 14.

8. prosince 2012 v 0:32 | cimorena
Moc děkuju za komentáře samuel, em, lady corten a larkinh :) Všem příznivcům této povídky
přeju - ať se Vám kapitola líbí ;)

***

Severus se opíral o kamennou zeď za svými zády, hlavu zvrácenou, obličej natočený vzhůru. Nikomu nebylo do řeči. Pravou rukou objímal kluka, který už víc neprotestoval.

Dlouhou dobu seděli v tichosti, každý ztracený ve svých vlastních myšlenkách. Potter se už zahřál, přesto ho nepustil a to nejen pro jeho pohodlí, ale i pro své vlastní. Byl sice otužilý, což byla nezbytnost... ono se během smrtijedských akcí ne vždy hodilo aplikovat ohřívací kouzla, protože použitá magie by snadno bystrozorům vyzradila jejich přítomnost i polohu, ale v sedmi stupních by ho udržení vlastního tepla stálo zbytečnou energii. A energie v cele pro zrádce a nejhorší nepřátele Temného pána, byl luxus. Snape nepředpokládal, že dostanou něco k jídlu.

Zrádce – kapitola 13.

24. listopadu 2012 v 1:23 | cimorena
Kapitola je věnovaná samuel, em a lady corten ♥♥♥

Severus hned ráno pospíchal do Potterovy cely. Nevěděl, kolik mají času a výuka bezhůlkové magie, navzdory určité přirozenosti, vyžaduje v nejlepším případě měsíce usilovného tréninku v soustředění a jejího cíleného směřování ke konkrétnímu kouzlu.

Brumbál se se záchranou Pottera neposunul ani o píď, nedokázal prolomit štíty hradu Temného pána, aniž by zároveň neohrozil Potterův život a životy ostatních studentů. Svým způsobem se z nich stali rukojmí a Brumbál si nepřál ohrozit žádného z nich. Nenápadný způsob vniknutí by mohl uskutečnit pouze skrz Tajemnou komnatu, ale ne bez znalosti hadího jazyka. Místo toho se právě vstup do komnaty stal nejslabším místem Bradavic.

zakončení 12. kapitoly - Serpens Malfoy

15. listopadu 2012 v 12:24 | cimorena

Bylo to horší než cokoli, co doposud zažil. Narcisa ho nikdy nešetřila, Snapeův vpád do jeho mysli se mu tenkrát zdál ostrý a prudký, ale v porovnání s nitrozpytem Temného pána to nebylo víc než čeření hladiny vzpomínek. Rudé žhnoucí oči se mu propalovaly až do nejskrytějších koutů mysli a s nevybíravou brutalitou se nabourávaly do jeho vzpomínek. Před očima se mu s nechutnou samozřejmostí připomínaly obrazy, na které by nejraději zapomněl. Temný pán ho přinutil se dívat na Pottera vyhrávajícího famfrpálový zápas za zápasem a zahanbení se mu vrátilo v plné síle. Pak hrůznou návštěvu Zapovězeného lesa v prvním ročníku vystřídal obraz falešného Pošuka Moodyho a on se viděl v podobě fretky létat nahoru a dolu. V uších mu doposud zněl zlomyslný smích Nebelvírů. Na okamžik zahlédl víc než jen spokojený výraz

Serpens Malfoy – kapitola 12.

15. listopadu 2012 v 12:19 | cimorena
Za komentáře ještě jednou děkuju samuel, larkinh, lady corten a em. Tak ať se Vám kapitola líbí :)

V sobotu ráno Draco čekal za hradní bránou a srdce mu bušilo pod žebry v očekávané příležitosti dokázat, co v něm je. Nepodstatné maličkosti jako studený vítr, černou oblohu bez hvězd potaženou souvislou vrstvou mračen věstící množství mokrého sněhu a temnotu, prozářenou jen světlem několika hůlek, nevnímal. Naopak rozrušený šepot z řad spolužáků a narůstající počet mužů v černých pláštích a s anonymními bílými maskami na obličejích, poutali jeho pozornost bezezbytku. Vzrušení mu rozechvívalo tělo a on se toužil vyznamenat.

Temný pán se objevil na vrcholu schodiště. Neklid z nadcházející akce Draca nutil přešlapovat, své tělo nedokázal za nic na světě udržet v klidu. V pozadí pocítil strach ze selhání, ale přiznat něco takového? Nemožné, ale čekáním v něm

zakončení 11. kapitoly - Bezhůlková magie

6. listopadu 2012 v 0:37 | cimorena
"Jestli tu chcete zkysnout, dejte mi laskavě vědět, ušetříte nervy sobě i mně! Dejte, pro Merlina, do toho kouzla trochu síly! Tady vás nikdo obdivovat ani šetřit nebude nebo si tolik užíváte večeře u nohou Temného pána? Uvědomte si laskavě, že ředitel se sem nedostane! Nebo jste jako váš otec, ten se také příliš nenamáhal, když kolem něj nestálo dost fanoušků, před kterými by se mohl předvádět!"

"Držte hubu! Vždyť víte, že nejsem jako můj táta! Víte to! A víte, že se předvádět nechci, tak už buďte zticha!"

"Skutečně?" zeptal se Snape jedovatě. "Nezapomeňte, byl jsem ve vaší mysli nebo jste zapomněl, co umí Brumbálovo Amareto? Nesnažte se popírat, vím moc dobře, o kolik víc jste se snažil, když vaši přátelé z Nebelvíru…"

Bezhůlková magie – kapitola 11.

6. listopadu 2012 v 0:33 | cimorena
Kapitola pro Lady Corten, samuel a em. Udělali jste mi radost, děkuju :)

Stříbrný srpek měsíce se s chladnou lhostejností usmíval do noci. Okolní hory se černaly proti obloze jako rozježené hřbety obřích psů a úzká silnice, co se klikatě svažovala k Bludnému kořenovu, se ztrácela v temnotě mezi stromy. Noční ticho prořízlo dvojí ostré prásknutí a na opuštěné silnici se objevily dvě postavy. Hůlky v rukách se jim rozzářily bílým světlem a osvítily siluety postav v dlouhých pláštích i cestu. Muži bez zaváhání vykročili směrem ke vsi. Vesnice spala. Její ulice osvětlovaly jen pouliční lampy a jediné okno v domě uprostřed návsi. Zamířili k němu.

Před domem se zastavili, ale nezaklepali na dveře ani nezazvonili, aby počkali na pozvání. "Alohomora," zašeptal jeden z kouzelníků. Dveře se poslušně otevřely a oni vešli dovnitř. Prošli chodbou a s jistotou zamířili ke dveřím, zpod kterých

Vestigo satan – kapitola 10.

30. října 2012 v 23:35 | cimorena
larkinh, samuel a em, těší mne Vaše přízeň a doufám, že Vás další kapitola nezklame :)

Amycus Carrowov vyzvedl Harryho nedlouho po Snapeově odchodu. Slyšel jeho blížící se kroky a obavy mu zaplnily žaludek jako obrovský ledový balvan. Sotva se dveře otevřely, Carrowov po něm hodil provazem černým jako šlahouny ďáblova osidla a ten se mu se stejnou samozřejmostí okamžitě omotal kolem celého těla. Ruce pevně připoutal k tělu, svázal nohy a ponechal možnost jen krátkého kroku. Provaz pulsoval magií. Kde se dotkl holé kůže, zanechával po sobě pálící zarudlý otisk. Carrowov popadl volný konec rukou chráněnou rukavicí z dračí kůže, nezdržoval se vysvětlováním, zatáhl a vyrazil. Harry krátkými kroky, co mu svázané nohy dovolovaly, spěšně cupital, aby Carrowovi stačil a pak se před ním otevřela učebna obrovská a rozlehlá. Velikostí mohla směle konkurovat famfrpálovému hřišti a i s hrstkou studentů ze

Náramek – kapitola 9.

23. října 2012 v 23:23 | cimorena
Moje poděkování patří především samuel, larkinh, em a ft :) Vám, a všem, kdo jste mi klikli na anketu, věnuju následující kapitolu. Ještě jednou dík :)

Ráno se Snape do Harryho cely vřítil jako tajfun. Dveře se rozlétly, s hlasitým třísknutím narazily do stěny a za zády mu zapadly zpět na své místo. Harryho leknutí probralo spolehlivěji než nejsilnější Snapeův povzbuzovací lektvar. Prudce se posadil a vyjeveně zíral na svého učitele.

"Pottere, tohle vypijte!" Přikázal Mistr lektvarů ostře a vrazil Harrymu pod nos ampulku octového zápachu. Harry překvapeně vzhlédl a zpříma pohlédl Snapeovi do očí. Od doby kdy věděl, že je mistrem nitrozpytu to neudělal s výjimkou, kdy ho v kanceláři Dolores Umbridgeové němě žádal o pomoc pro Siriuse. "Okamžitě!" přikázal znovu a zněl naléhavě. Harry se na lektvar nepodíval, s očima stále upřenýma do Snapeových přiložil ampulku k ústům a lektvar nechal

zakončení 8. kapitoly - Amareto

17. října 2012 v 9:59 | cimorena

"A…?" Severus nechápal směr Albusových myšlenek. Jak se mohli od Pottera, záležitosti číslo jedna, který Albuse trápí už tak dlouho dostat k nostalgickým vzpomínkám na matku a prvním láskám? Severus nebyl zvyklý, že by ředitelovy myšlenky odbíhaly od problémů. Brumbálův přímý pohled z očí do očí Sverusovi potvrdil, že se tak dozajista nestalo ani nyní a neblahé tušení mu sevřelo srdce.

"Pokud, Severusi, nedokážeš navázat s Harrym spolupráci s Dobbyho pomocí, použij tento prsten."

"Co…?!" Snape cítil, jak bledne. Nestávalo se mu moc často, aby ztrácel řeč, ale momentálně mu ředitelův návrh vyrazil dech natolik, že mu v plicích už moc vzduchu nezbývalo. "Ne…!" vyrazil ze sebe zoufale a ze všech sil se snažil uklidnit.

Amareto – kapitola 8.

17. října 2012 v 8:24 | cimorena
Kapitola především pro anet, samuel a larkinh :)

Harry se ztuhle díval na dva muže stojící ve dveřích jeho cely. Na Averyho a muže se špičatým nosem a ostrou bradou, kterého nikdy dřív neviděl. Jeho výraz Harrymu ze všeho nejvíc připomínal supa a husté, na ramena dlouhé, šedivé vlasy rámující lysinu na temeni, ten výraz jen podtrhovaly. Do dnešního dne ho navštěvovali pouze Snape nebo Dobby a vidět zde někoho jiného nevěstilo nic dobrého. Ať se to mohlo zdát sebepodivnější, Snape pro něj za dobu, kterou zde strávil, představoval určitou jistotu, kdežto tihle dva znamenali změnu a změna v podání Averyho nemohla být dobrá. Přesto se

zakončení 7. kapitoly - Tři koleje hadů

9. října 2012 v 23:54 | cimorena

"Kolik je vám let, Pottere?" ozval se jízlivě Snape. "Šestnáct? Možná byste se podle toho mohl začít chovat. Ještě vám nikdo neřekl, že magii silou svalů nepřemůžete? Ne?" vysmíval se. "Vezměte to laskavě na vědomí, ale pokud máte v otloukání se nějaké zvrácené potěšení…" Snape mávl rukou k zemi a Harry tvrdě dopadl na kamennou dlažbu "…bránit vám nebudu."

Harry zatnul zuby, připadal si směšně. "Proč bych vám měl něco usnadňovat?" zeptal se vzdorovitě. Znělo to hloupě i jemu samotnému, Snape vůbec nevypadal unaveně, ten, kdo tady s námahou funěl, byl on sám.

Křivý ironický úsměv a zdvižené obočí výmluvně poukazovaly, že tento drobný fakt Snapeovi neunikl, "Když myslíte…"

Tři koleje hadů – kapitola 7.

9. října 2012 v 23:54 | cimorena
Za komentáře ještě jednou děkuju samuel, em a anet :)

Čas se vlekl, Harry chodil po své cele bezcílně sem a tam, aby si protáhl zdřevěnělé nohy. Mohl si vybrat buď to, nebo sedět na nepohodlném lůžku a zírat do zdi. Snapeovy lektvary zabíraly a on se rychle uzdravoval, ale spolu se zlepšujícím se zdravím, stále víc přemýšlel, co dál.

Brumbál o něm věděl, ale nijak se nepokusil ho odtud dostat nebo možná nemohl. Spoléhal se snad na Snapeovu pochybnou pomoc? Přemítal, jakým způsobem ho chce Voldemort využít. Nejistota ho prostupovala s nezadržitelností, s

zakončení 6. kapitoly - Dopis

2. října 2012 v 7:05 | cimorena

"Utkal?" zasmál se pobaveně Boot. "Slyšel jsi ho, Michaeli?" Zeptal se a nastavil tvář, aby mu na ní dopadalo co nejvíc červeného světla, předvedl výhružnou grimasu a s mladým šlahounem ďáblova osidla parodoval pohyb hůlkou a zpomaleně vyslovil inkantaci. "Seeer-peeen-sooorrr-tiiiaaa!" Corner se zachechtal a několik dalších Havraspárců se přidalo. Boot povzbuzen úspěchem, pokračoval ve svém divadelním ztvárnění Dracova strachu z hada, kousnutí a trhavých pohybů zakončených vyvalenýma očima a vyplazeným jazykem z koutku pootevřených úst.

Dopis – kapitola 6.

2. října 2012 v 6:58 | cimorena
Za komentáře děkuju em a samuel ;) kapitola, především pro Vás, je tady :)


Draco stál na nástupišti devět a tři čtvrtě a pozoroval každoročně se opakující hemžení. Svůj i bratrův kufr měli již v kupé a čas před odjezdem si krátili pozorováním loučících se rodin a vítajících se přátel, kteří se celé léto neviděli a nyní se o překot snažili sdílet své zážitky z prázdnin s ostatními kamarády. Všechno se zdálo stejné jako loni, stejné jako ve všech předchozích letech a přesto tolik jiné. Nejen proto, že letos cestuje do Bradavic s bratrem, ani proto, že Pottera letos ve vlaku nepotká, i když změny tohoto druhu samozřejmě vítal. Zkoumal rozdíl dnešního odjezdu s těmi předchozími a pozoroval Weasleyho a Grangerovou, jak marně Pottera vyhlížejí. Dnes je to jiné hlavně proto, že je to naposled. Divné,

Rituál Obnovy – kapitola 5.

21. září 2012 v 11:09 | cimorena

Harryho něco tlačilo do boku. Ruce a nohy v nepřirozené poloze brněly. Hlava nesnesitelně bolela. Co se stalo? Ležel se zavřenýma očima a snažil se rozpomenout na poslední události. Nebo to byla jen další noční můra? Zdálo se mu, že spolu s nějakými lidmi utíkal z temného Voldemortova sídla. Cítil, že se tenhle smělý plán nemůže podařit, a přesto v sobě nedokázal potlačit jiskřičku naděje.

Ale pak jim do cesty vstoupili mozkomorové, aby jim znemožnili útěk. Harry se jim postavil. Věděl, že Patronovo zaklínadlo je spolehlivě zažene. Nezahnalo. Přeměnili se na skupinu Smrtijedů a ti se všichni sjednotili do jediného. Viděl před sebou tvář Snapea. Bojoval s ním a prohrál. Věděl, že mu podlehne a věděl to i Snape. Proto se mu vysmíval. Výsměch a

zakončení 4. kapitoly - Univerzita Salazara Zmijozela

14. září 2012 v 8:22
***
"Jak se ti líbí mé nové sídlo, Severusi," oslovil znovu Snapea hned, jak pokynul Malfoyovi, aby si u stolu našel volné místo.

"Druhé Bradavice, pane," pokýval Snape uznale hlavou.

"Kdepak Bradavice, Severusi, Univerzita Salazara Zmijozela. Tento hrad je velmi starobylé místo," pronesl Voldemort tajemně a s pýchou pokračoval. "po té, co jsem našel dědictví Salazara Zmijozela o Bradavice už nemám zájem. Jediný

Univerzita Salazara Zmijozela – kapitola 4.

14. září 2012 v 8:14 | cimorena

Slunce se sklánělo k západu už po desáté od té doby, co beze stopy zmizel Harry Potter, hrdina a naděje kouzelnického světa na přemožení Lorda Voldemorta, Pána zla, jehož jméno se většina obyvatel bála i jen vyslovit.

Albus Brumbál seděl v ředitelně a mnul si unavené oči. Noci, které nespal už ani nepočítal. Měl vysoké požadavky na všechny členy Fénixova řádu, ale černé stíny pod jeho očima dokazovaly, že sobě dopřává odpočinku ze všech nejméně. Půlměsícové brýle, za kterými si studenti během školního roku zvykli vídat jiskrné oči plné humoru, mu seděly na nose
nakřivo. Jiskřivý humor se mu z očí ztratil spolu s chlapcem, nad nímž vždy držel ochrannou ruku. Zkrabacené čelo

zakončení 3. kapitoly - Překvapení

7. září 2012 v 21:15 | cimorena

Harry k smrti vyčerpaný a náladou na bodě mrazu stál uprostřed Dracova pokoje. Tenhle pokoj byl důkazem, že člověk vydrží víc, než si myslí. Harrymu se nějak podařilo zmobilizovat poslední síly a dát ho do původního stavu. Unaveně se rozhlédl, aby ještě jednou zhodnotil své dílo, když jeho pozornost upoutalo… nevěděl co to je, přistoupil blíž… Zpod skříně vykukoval zmačkaný pergamen. Harry se sehnul, aby uklidil poslední nepořádek, uchopil vyčnívající cíp a pokusil se pergamen vytáhnout. Zasekl se. Klekl si na kolena a do škvíry vsunul ruku. Zašmátral v mezeře. Pod prsty mu pergamen

Překvapení – kapitola 3.

7. září 2012 v 21:07 | cimorena

Lucius s Dracem a vznášejícím se Potterem před nimi, vstoupili do haly svého domu. "Draco, jdi se převléknout do svého pokoje. A dokud tě nezavolám, nevycházej! Já zatím předám Temnému pánovi můj DÁREK." Draco přikývl a okamžitě uposlechl otcova doporučení.

Konečně doma! Měl co dělat, aby si udržel důstojnost a schody s radostným - "Sláva Merlinovi!" nevyběhl. Otočený k otci zády dovolil, aby mu koutky úst roztáhl spokojený úsměv. Nádhera! Úlevně si oddechl, zbavil se Pottera, mudlů i jejich ohavného způsobu života. Konečně! Znovu ho obklopovala známá atmosféra luxusu, který si zasloužil. Už nebude muset

Únos – kapitola 2.

2. září 2012 v 15:09 | cimorena

Sobota. Draco místo aby seděl v křesle a užíval si dopoledne plné pohody obskakován úslužnými domácími skřítky, seděl nad mísou neoloupaných brambor a rozladěně do jedné z nich píchal škrabkou. Mohl si vybrat, buď vyluxuje v obýváku, nebo oloupe brambory. Zvolil brambory. Vysavač nesnášel stejně jako všechny ostatní mudlovské přístroje a při škrábání brambor si mohl představovat, že loupe zcvrklofík do zmenšovacího dryáku. Potter jeho volbu přijal v klidu, jen kývnul a Draco už hodnou chvíli slyšel nepříjemný zvuk doléhající sem zpoza dveří.

Bídné vyhlídky - kapitola 1.

26. srpna 2012 v 17:18 | cimorena

Draco seděl v křesle ve společenské místnosti a hypnotizoval plameny v krbu, jako by z nich chtěl vyčíst budoucnost. V ruce držel úřední dopis, který ho informoval, že jeho matka zemřela.
"Hnusnej dopis!" Vztek ho na okamžik ovládl. Crabbe s Goylem na něj překvapeně zazírali a v jejich tupých výrazech se zračilo nepochopení. Raději se ovládl. Vysvětlovat těm dvěma cokoliv, bylo vždy lepší až po pořádném loku uklidňujícího lektvaru. Myšlenkami se vrátil k dopisu a jeho obsahu - Narcisa se zúčastnila nějaké bláznivé akce ve jménu Temného Pána a utržila ošklivá zranění, kterým ani ne po týdnu u sv. Munga podlehla. Jeho otec hnil díky Potterovi v Azkabanu a

Salazarova univerzita - info

26. srpna 2012 v 17:09 | cimorena
Neslash, dobrodružná povídka

Povídku bych ráda věnovala Nix za to, že všechno po mně čte a opravuje a samozřejmě Vám všem, kdo sdílíte mou zálibu.

 
 

Reklama